V říjnu prý nastane konec světa – už zase. O tom, proč nemůže existovat planeta X „Nibiru"

„Co udělá prorok poté, co se nekoná konec světa? Vyspí se z toho a čeká na další.“ Letos na podzim je na řadě další zánik naší Země. I tentokrát za to bude moci tajemná planeta X nebo Nibiru.  

Každý si jistě dobře pamatuje rok 2012. Připadl na něj konec mayského kalendáře, což v hyperaktivních ezoterických kruzích vyvolalo vlnu nadšení. Jistě to bylo bývalo mělo znamenat konec naší civilizace!

Odpustím si veřejnou radost z neméně veřejné ostudy, která doprovázela šťastný a veselý konec roku 2012. Poté, co se žádná katastrofa nekonala, se ezoterici uložili k zimního spánku, ochotní kdykoliv procitnout. Tento moment nastal právě teď – po pěti letech.

Tentokrát se na zániku světa rozhodl nejvíce vydělat americký spisovatel David Meade. Vydal knihu s názvem „PlanetX the 2017 arrival“.

Naši  planetu má i tentokrát zničit (tak oblíbená) planeta X. Nachází se prý na cestě k Zemi, aby ji zničila zemětřesením, klimatickými změnami a zatměním Slunce.

Konec světa díky planetě X

Příběh se dá označit jako ezoterická klasika. Ve starých, nejlépe náboženských textech se prý dá najít zmínka o zajímavém vesmírném tělese, planetě X. Má se zdržovat ve vnějším slunečním systému, proto jsme si jí dosud nevšimli. Při návratu do přísluní tentokrát proletí velice blízko naší Země. Výsledkem mají být zemětřesení, klimatické katastrofy a nezvyklé úkazy.

Planetka X nebo snad dokonce protohvězda X (v tomto bodě nejsou ezoterici moc zajedno) se má dokonce postarat o zatmění Slunce a Měsíce. Přitom má být sama velice špatně pozorovatelná, proto se zatím nepodařilo ji zachytit teleskopy, které denně prohlížejí každý kousek našeho nebe.

Ke konečné fázi katastrofy dojde 5. 10. 2017. Musíme si pospíšit. K vyvracení Meadeho teorií už totiž nezbývá moc času.  

„Vědecké teorie“?

Meade rád dělá dojem,  že je vědec a že se jeho teorie zakládají na vědeckém bádání.

To není nic zvláštního, ti nejexotičtější ezoterici se rádi ohánějí údajnou vědeckostí svých tezí nebo podporou nějakého lékaře, případně fyzika.

Meade samozřejmě vědcem není, odpovídající vzdělání nemá a jeho teze nemají žádné vědecké zázemí.

„Záhadná planeta X“ by měla zničit naši Zemi

Všechno ve vesmíru se chová podle určitých pravidel. Ani planety nejsou žádnou výjimkou. Chovají se tak, jak jim to přikazují Newtonovy, případně Keplerovy zákony. Jejich dráhy, po kterých se pohybují kolem Slunce jsou známé a dají se s vysokou přesností předvídat a vypočítat. Důkazem jsou například naše pozemské sondy, které využívají stejných zákonů. V minulých letech to ukázala sonda Rosetta, která zkoumala kometu, prolétající slunečním systémem. Dostala se k ní po několikanásobném tzv. „swing-by“ manévru, kdy využila zákonů nebeské mechaniky a průletu kolem několika planet k odklonění do nového směru a zvýšení své rychlosti. Není pochyb – v naší planetární soustavě fungují Newtonovy a Keplerovy zákony na výbornou.  

Dráha planety X

Na záhadnou planetu X mají ezoterici několik požadavků. Většinu doby se musí zdržovat ve vzdálených oblastech slunečního systému, takže ji běžně nevidíme.

Zároveň se ale občas musí přiblížit blízko k Zemi – aby na ní mohla vyvolat tolik potřebné katastrofy. Znamená to, že se pohybuje na silně eliptické, protažené dráze.

Planeta X by musela mít dokonce ještě daleko protáhlejší dráhu, než má kometa Encke, kterou vidíte na  obrázku vpravo. Podobných komet se slunečním systémem pohybuje velké množství – a žádná z nich nevyvolává ani zatmění ani zemětřesení. Naše tajemná planeta X by tedy musela být daleko „mocnější“ a tím i hmotnější než jsou obyčejné komety. 

Tady narážíme na skutečný problém – velice hmotná planeta X totiž nemůže v našem systému existovat. Další přírodní zákony přikazují, aby na sebe hmotná tělesa navzájem působila svou gravitací.

Pokud by byla planeta X menší a méně hmotná než planety, kolem kterých prolétá (například Země nebo Jupiter), dávno by ji jejich gravitační působení z její dráhy vychýlilo. Málo hmotné objekty mají nestabilní dráhy, které se často mění působením gravitace větších objektů.

Pokud by byla planeta X naopak stejně hmotná nebo hmotnější než ostatní planety, byla by je musela v průběhu minulých průletů „uklidit z cesty“ podle stejného, i když opačně působícího principu. Svou vysokou hmotností by bývala ovlivnila dráhy planet tak, že by je nakonec destabilizovala. Dříve, než by se na Zemi stihl vyvinout život, by pak byla bývala musela být naše planeta vyvržena ze slunečního systému do mezihvězdného prostoru.

Zjevně se tak nestalo.

„Neviditelná“ planeta X

Neviditelné planety samozřejmě neexistují. A to ze stejného důvodu, který je nutí pohybovat se po eliptických nebo kruhových dráhách. Musí totiž poslouchat fyzikální zákony. Sluneční světlo se od jejího povrchu musí odrážet stejně, jako se odráží od povrchu Venuše, Marsu nebo třeba Jupiteru. 

Když víme, kdy se planeta X dostane na dosah Země, aby zde mohla realizovat zemětřesení a jiné kratochvíle – a zároveň odhadujeme její přibližnou velikost ze škod, které má vyvolat - můžeme vytipovat možné dráhy a rychlosti a tedy i přibližné místo, kde by se právě měla pohybovat.

Pokud se má dostat k Zemi v říjnu, musí se teď pohybovat už v naší relativní blízkosti, ve vnitřní části slunečního systému. A v tomto případě by už nyní musela být vidět pouhým okem na noční obloze, stejně jako vidíme Mars nebo Venuši. Vzhledem  k tomu, že naše dalekohledy umí odhalit i velice malé, sotva stometrové asteroidy, které kříží zemskou dráhu,  je nemožné, že by si vědci při svých pozorováních nevšimli obří masivní planety.

„Fotografie“ planety X

Ezoterici občas prezentují „zaručené“ snímky, kde je planeta X vidět těsně vedle Slunce. Podobná konstelace je samozřejmě nemožná. Slunce je velice hmotný objekt. Hypotetická planeta by do něj musela spadnout, leda by se pohybovala obrovskou rychlostí. Pak by ji ale technika nemohla týdny a měsíce zachycovat na fotografiích, a to v době, kdy by měla být planeta na úplně jiném místě ve slunečním systému (viz nahoře).

Vysvětlení je jednoduché. „Planety“, které se občas zobrazují na snímcích Slunce pořizovaných neprofesionální technikou, jsou optické efekty. Mají původ v nedokonalosti optických čoček.

Zdánlivé kruhové objekty, které se občas objevují na různých fotografiích jsou jen přeludem, který zná každý fotograf, který občas zapomene vyčistit čočku svého fotoaparátu.

Zatmění Slunce a Měsíce

Pravost fotografií planety X, zmiňovaných v minulém odstavci, vyvrací také tvrzení samotných ezoteriků.

 Planeta X má prý na Zemi způsobit zatmění Slunce a Měsíce. Zatmění Slunce by vyžadovalo, aby se záhadná planeta pohybovala někde mezi pozorovatelem a samotným Sluncem. U zatmění Měsíce by tomu muselo být podobně. Jaký by musel být úhel, pod kterým přilétla? Můžeme vyloučit, že by se pohybovala přímo na pomyslné spojnici mezi Zemí a Sluncem. Zemí projít nemůže, stejně jako naší centrální hvězdou.

Musela by tedy křížit dráhu Země pod určitým úhlem. Ten by jí dovolil, aby se dostala do velké blízkosti Země a zároveň se fyzicky dostala mezi Zemi a Slunce. To zase neodvratně znamená, že ji nemohou ezoterici vidět právě teď, dávno před jejím příchodem, hned vedle slunečního disku. Planeta X, pokud by měla existoval, musela by se dnes pohybovat daleko za oběžnou dráhou Země a měla by být navíc vidět pouhým okem.

Všemocný pseudoargument – ale co kdyby?

Na všechny argumenty samozřejmě najde ezoterik protiargumenty. Co když má planeta X úplně jinou dráhu? Co když je černá a neodráží žádné světlo? A co když vůbec nepůsobí gravitací, protože se skládá z nějakého neznámého prvku?

Gravitace

Pominu zoufalý pseudoargument, který postuluje nový druh hmoty, nepůsobící na ostatní hmotu svou gravitací. Věda, které říkáme chemie, dávno odhalila zákony, kterými se řídí vlastnosti hmoty a přesvědčivě dokázala, že už známe všechny chemické prvky. Žádný nechybí. Zároveň není ani místo na další „zázračné“ prvky.

Existence nového druhu hmoty, který nereaguje gravitačně, by paradoxně ukončila také veškeré dohady ezoteriků.

„Pakliže planeta X nepůsobí svou gravitací, pak nemá žádný způsob, jakým by mohla vyvolávat katastrofická zemětřesení a jiné změny na naší planetě,“ řekne vám fyzik. A neodpustí si přitom pobavený úsměv.

Zemětřesení jsou následkem pohybů v zemské kůře. Při průletu blízké planety by byla zemětřesení jistě předprogramovaná – ovšem jen za předpokladu, že by tajemná blízká planeta působila na Zemi svou gravitací. Pseudoargument „co kdyby“ tedy bere ubohé tajemné planetě X veškeré šance k vyvolání podobných katastrof. Ezoterici si prostě musí vybrat: působí planeta X gravitačně nebo nepůsobí? Jako tak často –člověk nemůže mít v životě všechno.

Poslední argument – Bible

Kniha Davida Meadeho se snaží ve svém úvodu vyvolat dojem vědeckosti. Postupně se ale zaplétá do protikladů. Část z nich jsem uvedla v textu. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se více a více se opírat o náboženské přesvědčení.

Jediným argumentem autora nové teorie o zániku světa je nakonec Bible a její texty.

To je ovšem zbytečná snaha. Tato tvrzení, založená na víře, se dají vyvrátit už jen jednoduchými a dávno známými fyzikálními zákony.

***

Ani letos v říjnu se samozřejmě nebude konat žádný konec světa. 

I tentokrát se v avizovaném termínu nestane nic zajímavého.

Ezoterici si budou muset počkat na další slibný termín. Není pochyb, další konec světa na sebe nedá dlouho čekat – na viděnou... třeba v roce 2022, kdy má být na nebi vidět pouhým okem "červená nova" - nedaleká explodující dvojhvězda. Ale o tom zase někdy příště...

***