Objev antigravitace – aneb jak z vědy udělat pavědu

Laicko-vědeckým internetem nedávno proběhla fascinující zpráva - vědci objevili antigravitaci! Známe zdroj vesmírného odpuzování! Vědci vyvrátili starou fyziku! Tento blog bude o tom, proč tomu tak není.

Vědci samozřejmě žádnou antigravitaci neodhalili. Byla to ale neurčitá a možná i záměrně lehce matoucí formulace, která strhla vlnu pozornosti na práci vědců z jeruzalémské univerzity. I to se bohužel v určitých vědeckých kruzích stává. Touha po slávě a možná i budoucích grantech je prostě příliš velká. Dovolila další nedorozumění, na jejichž konci je (ať už díky záměru nebo díky neznalosti souvislostí) ujištění, že je naše fyzika v koncích a antigravitace na dosah ruky. Vše začalo prací, která se věnovala průzkumu našeho blízkého vesmírného okolí.

Vesmírné okolí naší galaxie

Jistě je všeobecně známo, že naše galaxie není osamělá. Je součástí místní skupiny galaxií, do které patří i Velké a Malé Magellanovo mračno. Ty jsou dokonce vidět pouhým okem na obloze jižní polokoule. Další člen, galaxie v Andromedě je pro změnu vidět na našem, severním nebi.

I naše místní skupina galaxií má blízké vesmírné sousedy. Blízko ní se nacházejí další místní skupiny, které společně tvoří tzv. nadkupu galaxií. Naše místní skupina patří spolu se 100 000 jiných galaxií do nadkupy s romantickým názvem Laniakea.

Všeobecně známý už ovšem není fakt, že se naše místní skupina galaxií pohybuje směrem k Shappleově nadkupě. Ta je velice hmotná, půdobí tedy na ostatní vesmírné skupiny silnou přitažlivostí. Jejím směrem leží ještě i jiná hmotná uskupení, byla tedy logicky považována za zdroj pohybu naší galaxie, celé místní skupiny i nadkupy galaxií.

Na našem nebi je tato hmotná struktura vidět jen špatně, skrývá se totiž částečně za Mléčnou dráhou, teoreticky je ale vidět jižně od souhvězdí Štíra.

Co se vlastně skutečně přihodilo?

Vědci z jeruzalémské univerzity se věnovali průzkumu pohybů v našem vesmírném okolí – a povedlo se jim celou situaci zpřesnit.

Vzali totiž v úvahu nejen hmotné shluky galaxií, ale také prázdné vesmírné bubliny, ve kterých je hmoty daleko méně. Pozorování takových „bublin“ je samozřejmě daleko složitější než pozorování zářících galaxií. Pozorovat „nic“ je skoro stejně tak komplikované, jako dokázat něco, co se nestalo.

Přesto ale prázdné bubliny ovlivňují pohyby galaxií a jejich nadskupin stejně, jako velká uskupení hmoty, která působí svou gravitací. Vliv bublin se zakládá právě na tom, že gravitačně nepůsobí.

Malá změna, velký efekt

Zmíněná skupina vědců se rozhodla při zveřejnění své práce použít pohybující se souřadný systém. Z výpočtů odečetla pohyb rozpínajícího se vesmíru.

To na první pohled nevypadá jako dramatická změna, výsledky práce to ale poněkud zmátlo. Autorům přitom muselo být jasné, jak bude takový výběr souřadnic a s ním spojený výklad výsledků působit na laické publikum. Zůstává otázkou, nakolik bylo jejich cílem upoutat na sebe pozornost senzačním výsledkem.

Jak velký vliv mohou mít pevné nebo pohyblivé souřadné systémy, se dá znázornit na následujícím příkladu:

Dva chodci 

Představte si, že jdete po ulici. Za vámi jde jiný chodec. Vy sami se pohybujete rychlostí 6 km/h, tedy svižným tempem. Druhý chodec nemá naspěch a jde pomaleji, dejme tomu 4 km/h. Z vašeho pohledu se chodci za sebou vzdalujete rychlostí 2 km/h. Když ovšem změníte souřadný systém koordinát a použijete pohybující se souřadnice, tak jako to udělali jeruzalémští vědci, vypadá situace úplně jinak.

Pokud se souřadnice pohybují spolu s vámi, máte rychlost 0 km/h, zatímco chodec, který jde za vámi dostává rychlost -2 km/h. Z kladné rychlosti +4 km/h se změnou koordinát rázem stala rychlost záporná, -2 km/h. Z toho pohledu je od vás chodec odpuzován rychlostí 2 km/h. Nebo jinými slovy -působí na něj odpuzující síla, která mu dává rychlost -2 km/h.

Přesně to se také stalo při výkladu poznatků, které získali vědci v jeruzalémské univerzitě. Najednou se objevila záhadná „odpudivá síla“, která pochází z velkého prostoru, ve kterém se nachází jen málo hmoty, z vesmírné prázdné „bubliny“.

Odtud je už jen krok k tomu, aby fyziky neznalí ezoterici zajásali: objevila se antigravitace! Odpudivá síla ve vesmíru pohybuje naší galaxií! Přidají se konspirátoři s vysvětlením, že se nás temné mocnosti snaží udržovat v nevědomosti, proto nám dodnes vědomosti o antigravitaci zatajili.

Většina vědců se naštěstí snaží prezentovat svoje výzkumy solidním způsobem a nesnaží se o triky, které jim přinesou krátkodobou pozornost publika – a navždy zanechají nepříjemný dojem vychytralého a na cílovou skupinu zaměřeného ... přiohýbání reality.

Skutečná pointa výzkumu jeruzalémských vědců je totiž trošku jiná. Zpřesněním, které se zakládá na přičtení vlivu prázdných vesmírných bublin, se podařilo objasnit, proč se galaxie pohybují daným směrem vyšší rychlostí, než jakou by měly ve skutečnosti mít na základě hmotnosti (a tím i přitažlivosti) Velkého atraktoru a Shappleyovy nadkupy galaxií. Je to dáno tím, že není z druhé strany přitahována gravitací, na opačné straně se totiž nachází jen „prázdná“ vesmírná bublina.

Publikaci najdete zde::http://www.nature.com/articles/s41550-016-0036#abstract,