Lidstvo má prý značný vliv na planetární klima, tvrdí zainteresovaní vědci. Důkazy ale chybí. Neměli bychom vzdát sen o své důležitosti? Neměli bychom raději své prostředky investovat do své budoucnosti? (délka blogu 8 min.)
Ideologie
Jako „klima“ označuje světová organizace pro meteorologii (WMO) střední hodnotu všech stavů (počasí) za minimálně 30 leté období. Klima tedy nejsou lokání nebo časově omezené jevy, jako například příliš teplá zima ve městě XY. Nejsou to dokonce ani podobné teplotní skoky, které se udály mezi jednotlivými dekádami. Klima je dlouhodobý stav a jeho vývoj se dá sledovat pouze dlouhodobě. V diskuzích o klimatu ovšem, pokud to ideologie vyžaduje, účastníci na tuto definici rádi zapomínají.
Znakem oteplení je pak každý místní hurikán nebo zátopa, případně momentální tání toho či onoho ledovce. Někdo (konkrétní lidé) nebo něco (konkrétní organizace) se snaží přesvědčit veřejnost, že musíme změnit své chování, změnit svůj životní styl, abychom zabránili oteplování Země. Nejsou to čistě altruističtí dobrodinci, naopak. Z „oteplování“ se jim žije docela dobře. Kolik nových pracovních míst se s pomocí oteplování vytvořilo. Kolika lidem umožnilo mlácení prázdné slámy dělat se významnými a důležitými? Právě ideologie mi dala první záminku k pochybnostem. V systému, který je zmanipulovaný a v systému, ve kterém si jako já, laik, nemohu sama najít příslušná reálná data, je samozřejmě orientace dost těžká. Jak odlišit manipulaci od reality? Zkusme se podívat na základní fakta.
CO2
Dnes se považuje za prokázané, že teplotní výkyvy na Zemi jdou na vrub koncentrace CO2. Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Je těžší než vzduch. Shromažďuje se tedy hlavně ve spodních vrstvách atmosféry.
Jeho koncentrace v ovzduší kolísá v závislosti na místních podmínkách, na výšce nad povrchem a relativní vlhkosti vzduchu v ovzduší. V důsledku zejména průmyslových emisí prý jeho průměrná koncentrace ve vzduchu stále roste. Ale CO2 se nevyskytuje jen ve vzduchu. V zemině je ho celkem 2x více než v atmosféře a v oceánu dokonce 50x více.
CO2 je potravou pro rostliny, které pro nás produkují kyslík. Zjevně dochází jak k průmyslovému uvolňování tohoto plynu, tak ke spotřebě CO2 rostlinami a biotopem oceánu. CO2 se může „ztrácet“ i v zemině. Tento plyn může být naopak navíc uvolňován z nitra země (sopky) nebo z výše zmíněné vody v oceánech.
Skleníkový efekt a Venuše
CO2 je tzv. „skleníkový plyn“. Znamená to, že záření Slunce, které dopadá do naší atmosféry, je atmosférou s vyšším podílem CO2 pohlcováno lépe, než by tomu bylo bez něj. Jako argument se uvádí stav planety Venuše, na jejímž povrchu panuje vysoká teplota. Její atmosféra se skládá z opravdu velkého podílu CO2 (96,5%).
Venuše je vzdálena od Slunce jen tři čtvrtiny vzdálenosti Země. Dostává od něj proto 1,9 x více energie než naše vlastní planeta. Je tedy jen logické, že na jejím povrchu bude naměřena vyšší teplota než na Zemi. Na Venuši ale také zároveň nacházíme dvojnásobný počet kráterů po nárazech velkých asteroidů. Ty přinesly v dávných dobách do vnitřní sluneční soustavy zkondenzovaný plyn (led) pocházející z prapůvodního oblaku, ze kterého se soustava kdysi zformovala. Tento led přispěl k tvorbě dnešní atmosféry. Dnes je Venušina atmosféra 90x těžší než naše.
Pokusy, které se provádějí v laboratorních podmínkách s CO2 skutečně prokázaly jeho schopnost vytvářet skleníkový efekt. Co se ale dá označit za diskutérský faul, je snaha propagátorů ideologie oteplování, připisovat Zemi podobný osud, jaký postihl Venuši. Na Venuši panují naprosto odlišné podmínky. Nejsou tam mechanismy, které by koncentraci CO2 v atmosféře snižovaly – na Zemi ano.
A ty jsou nezanedbatelné. Obrovské množství CO2 se absorbuje do vod oceánů a nemalé množství spotřebují rostliny. Na Zemi není koncentrace CO2 neměnná, naopak, je to velice dynamická veličina, viz následující video, které ukazuje změny v koncentracích CO2 v průběhu roku. Zatímco se v zimě, při vegetačním klidu rostlin nad Evropou koncentrace CO2 navyšuje, během léta mizí.
Kde a jak jsou měřeny ony nově zjištěné a alarmující koncentrace CO2, který prý přispívá k oteplování naší planety? V jakém vegetačním období a v jaké nadmořské výšce byly naměřeny? Jsou měřeny nad pevninou nebo nad oceány? Změnila se v poslední době systematika těchto měření? To všechno jsou parametry, které by mohly pomoci onu „zázračně navýšenou“ koncentraci CO2 posledních let vysvětlit.
Příčina nebo následek?
Ale dokonce i v případě, že je zvýšený podíl CO2 v atmosféře reálným jevem a není uměle nebo statisticky vygenerovanou chybou – nemusí být nutně důvodem oteplení. Může se jednat o jeho následek.
Ohřátá voda (v oceánu) ztrácí něco málo své schopnosti absorbovat plyny. Tento jev znají jistě všichni akvaristé. V akváriu, kde teplota vody překročila určitou mez, začínají rybky trpět nedostatkem kyslíku. Stejným způsobem se může uvolňovat CO2. To samozřejmě není v žádném případě dobrá zpráva. Připomeňme si, že se v oceánech nachází odhadem 50x více CO2 než v atmosféře.
Skutečně existuje studie (Austrálie), která naznačuje, že nárůst CO2 se trochu opožďuje za nárůstem teplot – že by tedy mohl být spíše následkem než příčinou toho, čemu říkáme oteplování planety.
To samozřejmě nic nemění na tom, že v tomto případě není tak důležité, co je příčina a co je následek. Jedno ovlivňuje druhé a vzniká kladná zpětná vazba - stále rychleji se rozvíjející spirála oteplování.
Takže se klima skutečně otepluje?
To by pak znamenalo, že příčinou změn v atmosféře je její zahřívání – a následkem je zvýšené uvolnění CO2 z vod oceánů. Co nahřívá naši planetu, jsme to my, lidé? Rozhodně ne. Lidská aktivita odpovídá jen nepatrnému zlomku energie, která na naši planetu dopadá z vesmíru.
Připomeňme si konkrétní čísla. Na Zemi dopadající sluneční záření je přibližně v rovnováze s energií, kterou naše planeta vyzařuje. Část energie přitom vůbec na pevný povrch nedopadne. Je absorbována v atmosféře a nahřívá ji, nebo je už předtím atmosférou odražena zpět do meziplanetárního prostoru (planetární albedo).
Celkové množství energie, která ročně dopadne na naši planetu ze Slunce, odpovídá 1500 x10^18 kWh. V roce 2010 spotřebovalo lidstvo odhadem 14x10^16 kWh. Znamená to, že Slunce dodává naší planetě každých několik hodin tolik energie, kolik jí spotřebuje lidstvo za celý rok.
Ze Slunce tedy dostává naše planeta mnohonásobně více energie, než kolik jí vyrobí a spotřebuje naše civilizace. Jak moc je pravděpodobné, že pouhá pěti- nebo desetitisínina celkového množství energie ovlivní klima a způsobí oteplení planety?
Není spíš pravděpodobnější, že i malé absolutní změny ve svítivosti Slunce – vyvolají enormní změny našeho klimatu? To, co totiž u Slunce vypadá nepříliš dramaticky, například změna, která se vyčísluje jen setinami procenta, v konkrétních podmínkách na Zemi daleko převyšuje veškerý vliv lidské civilizace.
Připadá mi pravděpodobnější, že za změny (oteplování nebo ochlazování planety) mohou pozměněné parametry v celkové bilanci energie Země. Na horním grafu jsou zakresleny hlavní parametry této bilance.
Reálná situace na naší planetě je samozřejmě daleko komplikovanější. Nejspíš zatím neznáme všechny faktory, které mají na tuto bilanci vliv. Za úvahu stojí navýšení množství mraků, které zastíní zemský povrch. Ty by měly teplotu snižovat. Vliv má také vesmírné záření, které nepochází přímo ze Slunce, ale například z centra naší galaxie a reaguje s nejvyššími vrstvami atmosféry. Mimo jiné zvyšuje množství mraků v atmosféře. Dále se dá spekulovat o celkovém množství biomasy, která CO2 spotřebovává, nebo rychlost difuze CO2 do vody oceánů. Může tu být i velké množství zatím nepoznaných příčinných souvislostí. Měli bychom se věnovat spíš výzkumu toho, co se na planetě skutečně děje. Místo toho se radujeme, že smíme platit víc daní z provozu našich aut a někteří mají dokonce pocit, že okleštěním průmyslové aktivity se situace nadobro vyřeší. Obávám se, že tomu tak nebude.
Možná že oteplování našeho klimatu skutečně probíhá, není to vyloučeno, jakkoliv silné jsou pochybnosti o nefalšovanosti lokálních a krátkodobých dat.
Pokud je oteplování vyvoláno například zvýšenou aktivitou Slunce nebo jiným, pro nás neovlivnitelným faktorem, měli bychom se spíš koncentrovat na řešení následků, místo spřádání snů o tom, jak ho můžeme zastavit.
Zdroj: https://eospso.gsfc.nasa.gov/sites/default/files/eo_pdfs/ Nov_Dec06.pdf
