Proč se někdy v lávě dají najít zelené polodrahokamy?

Můžete je nalézt na kanárském ostrově Lanzarote - malé i větší nazelenalé krystaly. Jsou to polodrahokamy – peridoty. Jak se dostaly do černého lanzarotského písku? (délka blogu 5 min.)

Ostrov Lanzarote vznikl vulkanickou činností, stejně jako všechny ostatní kanárské ostrovy. Lanzarote byl kdysi dokonce prvním z nich. V zemské kůře pod těmito ostrovy se i dnes nachází tzv. „hotspot“ nebo „plume“, bublina roztaveného materiálu, který vystupuje z hlubších vrstev zemského pláště. Jelikož není zemská kůra nad místní horkou skvrnou nebybná ale posouvá se, vytvářely erupce lávy v této oblasti další a další jednotlivé nové ostrovy podobně, jako se to děje na Hawaii.

Ani dnes není vulkanická činnost na Lanzarote minulostí. Poslední masivní výbuchy vulkánů (kterých bylo několik desítek) zažil ostrov před necelými 300 roky. Dodnes zde existují místa, kde se dá vařit jídlo díky horku, vystupujícímu z puklin v zemi.

Není divu, že je téměř celý ostrov pokrytý černou bazaltovou lávou, kterou vyvrhly dávné i nedávné vulkány. Láva ale není jediná turistická zajímavost. Nezřídka se v ní totiž nacházejí malé zelené nebo nažloutlé krystalky. Patří ke skupině olivínů. Velké a obzvláště čisté krystaly tohoto složení jsou ve šperkařství známé jako peridoty nebo chrysolity.

Není olivín jako olivín

Krystaly olivínu se v podstatě skládají z kladně nabitých iontů hořčíku nebo železa, kterým dělají společnost záporně nabité silikátové ionty. Dohromady tvoří tzv. smíšené krystaly. Lokální přítomnost železa nebo hořčíku je v takovém krystalu víceméně dílem náhody. Podle toho, jakou konkrétní část krystalické mřížky bychom zkoumali, našli bychom v olivínu oba silikáty: forsterit (Mg2SiO4) nebo fayalit (Fe2SiO4).

Co dělá olivín v lávě – a jak se tam dostal?

Magma, která opouští vulkány, je roztavený materiál, pocházející z vrchních vrstev zemského pláště.

Na obrázku je vidět průřez Zemí. V centru naší planety se nachází tekuté jádro ze železa a niklu. To je obklopené pláštěm ze silikátů. Podobné složení se nachází u všech kamenných planet a u větších diferencovaných, tj. „rozvrstvených“ asteroidů.

Zemský plášť není přímo tekutý - materiál se v něm nachází v plastickém stavu. Je to způsobeno vysokým tlakem a teplotou, která v něm panuje. Čím hlubší vrstvu bychom pozorovali, tím vyšší teplotu bychom v ní mohli nalézt. Rozdíl mezi pláštěm a pevnou zemskou kůrou,  na které žijeme, není jen v tekutosti. Odlišují se také chemickým složením. V plášti se nachází spíše hořčík, zatímco v kůře jsou to lehčí prvky jako sodík a draslík.

V určitých případech se může stát, že se materiál zemského pláště roztaví a vytvoří se zde zásoba tekutého magmatu. Horký a tekutý materiál (na obrázku označený písmenem C) se může dostat pod pevnou zemskou kůru, tam vytvoří komoru (na obrázku označenou písmenem B), ve které pak pomalu vystydne a vykrystalizuje. V případě, že najde cestu na povrch naší planety, utvoří vulkán.  

Zatímco si magma hledá svou cestu na povrch, logicky poněkud chladne.  Následkem snížené teploty v něm začíná probíhat krystalizace různých minerálů. Jedním z nich je právě – olivín. Nově vzniklé krystaly klesají na dno magmatické komory a vytvářejí tam hustou krystalovou „kaši“.

Část těchto krystalů se může při další vulkanické explozi dostat do výronu lávy a tím i na povrch Země. Zdobí pak například kameny na plážích ostrova Lanzarote. Vlny atlantického oceánu lávu rozmělňují a uvolňují z ní maličká zelená zrnka, která pak můžete nalézt v plážovém písku.

Na takové pláže se jezdí turisté nejenom opalovat. Většina z nich sem jezdí sbírat – surové polodrahokamy.