Aventuriny - šperky z kamene/nekamene

Šperky s aventurinem jsou zajímavé tím, že žádný minerál toho jména vlastně neexistuje. Aventurin je vlastnost a přízvisko - a nikoliv název minerálu. (délka blogu 5 min.) 

Kámen - nekámen

Na trhu se často můžete setkat s kameny, které jsou uměle a levně vytvořené padělky různých drahých minerálů. U aventurinu je to přesně naopak. Přírodní kámen, který dostal do názvu slovo aventurin, byl lidmi nalezen a využívám až poté, co vznikla jeho kopie. Jak je to možné? Zasloužil se o to rozvoj sklářství. 

Už v 17. století vynalezli skláři v italských Benátkách technologii k výrobě zvláštního druhu skla, které obsahovalo kovově lesklé šupiny. Dostalo název goldflus nebo aventurinové sklo. 

Zanedlouho po úspěchu, který slavilo sklo s kovovým efektem, objevili mineralogové první podobný kámen - křemen, který dostal stejné přízvisko. Začalo se mu říkat aventurin. 

Stejně jako jeho příbuzní růženín, ametyst nebo tygří oko - je aventurinový křemen tvořen oxidem křemičitým (SiO2). V přírodě se nachází různé varianty. Bývá nahnědlý, nazelenalý, namodralý nebo načervenalý. Vždy je pro něj ale typická kovově se třpytící příměs, vlastnost, kterou má také aventurinové sklo.  V zelené variantě je na vině fuchsit, v červené a hnědé goetit nebo hematit a v modré krokydolit. 

Přírodních nalezišť není mnoho. Některá jsou v Evropě (Německo a Rakousko), většina jich je ale v Asii, Jižní Africe, USA,  Indii a Číně. 

Zatímco avanturinové sklo vzniká tavením základních surovin pro ten nebo onen typ skla a přidáním příměsi, vzniká krystalická přírodní forma vykrystalizováním SiO2 v hlubinách země z taveniny bohaté na SiO2. Přitom se v tavenině musí nacházet ještě příslušná příměs, která se pak zabuduje do krystalu a vytváří jeho specifický vzhled. 

Ve špercích se jak aventurin tak aventurinové sklo objevují v podobě do hladka opracovaných a leštěných valounů nebo destiček, protože třpyt příměsí vynikne v kameni v takové formě nejlépe. 

“Padělek” aventurinu (sklo, které imituje jeho vlastnosti) je tedy ve skutečnosti originálem, který navíc není ani kamenem. Přesto se mu vyrovná (a často je dokonce opticky dokonalejší) a ve šperkařství se využívá déle, než přírodní aventurin.