Smaragd - kámen s minulostí

Jejich životní dráha je na nich vidět více, než na ostatních drahokamech. Bývají poničené, přesto ale patří k těm nejobdivovanějším drahokamům. Jejich barva inspiruje. (délka blogu 8 min.)

Dnes bude řeč o drahokamu, který se ve španělštině jmenuje esmeralda, v katalánštině maragda, v němčině smaragd a dokonce i vzdálená finština mu přiřadila název smaragdi, slovo, které velice připomíná české … smaragd. Je to typický zástupce zelených drahokamů a je dokonce synonymem zářivé zelené barvy. 

V minulosti se říkalo všem jasně zeleným kamenům smaragdy. Jméno se odvodilo ze starého řeckého “smáragdos”, což se překládá jako “zelený”. 

Do jaké chemické rodiny patří smaragdy?

Poté, co věda umožnila posuzovat drahokamy podle jejich chemického složení (a ne jen podle vzhledu, tak jak se to dělalo ve středověku a starověku), smějí být smaragdem jen kameny, které patří k berylové skupině - obsahují tedy chemický prvek beryllium. 

Chemický vzorec smaragdů je Be3(Al,Cr)2Si6O18, obsahují tedy oxidy beryllia, hliníku a chromu, navázané na matrici z křemene. Tím se smaragdy řadí mezi silikáty. 

Připomínám, že jejich drahocenní sousedé ze skupiny nejznámějších drahokamů - rubíny a safíry - jsou z jiné chemické rodiny, ze skupiny korundů s matricí z Al2O3. Chemicky se smaragdům více než oni podobají ametysty a citríny. 

Neudiví vás tedy, že se jak tvrdost tak hustota těchto kamenů blíží spíše hodnotám křemene. Hustota je trošku vyšší než u křemene, a činí 2,63 - 2,80 g/cm3. Tvrdost kolísá mezi 7,5 - 8 na mohsově stupnici. (Rubíny a safíry jsou hustší i tvrdší). 

Barva smaragdů

Podobně jako u dalších vzácných drahokamů - je i u smaragdů barva způsobená hostujícími chemickými prvky. 

Typickým opticky aktivním prvkem je ve smaragdu chrom (Cr3+). Znamená to, že pokud se vám podaří udělat do smaragdu vryp - bude bílý, samotný minerál je totiž ve skutečnosti bezbarvý - a barva vzniká až jako důsledek existence “hladových” komponent krystalu (zde Cr3+), které “užírají” z bílého slunečního světla některé vlnové délky, takže to, co zbude po jejich hodování a co vy vnímáte svým okem - je typická zelená barva. 

Mimochodem - tato hladová optická centra nepohrdnou ani některými druhy UV záření. To ve smaragdech pro změnu vyvolává luminiscenci - dopadající UV záření se pohltí a znovu vyzáří v jiné vlnové délce - takže kámen, který je ve tmě ozářen UV zdrojem, už není zelený, ale svítí červeně. 

Na běžné zelené barvě se může podílet nejen chrom, ale také stopy železa nebo vanadu. Podle jejich obsahu se dá dokonce zjistit, odkud určitý kámen pochází - naleziště vykazují různé koncentrace těchto prvků (podobně jako je tomu u obsidiánu, zmiňovaného v minulém blogu). 

Dokonalý nedokonalý drahokam

Smaragd je typický drahokam, který vyžaduje vylepšení, když má být součástí šperků. Přírodní kameny jsou většinou plné trhlin, nemají dostatečnou průzračnost a průhlednost. Je to vlastně úplně logické, když si uvědomíme, kde a jak smaragdy vznikají. 

Na vzniku smaragdů má zásluhu metamorfóza jiných hornin nebo krystalizace z magmatu sopek. U metamorfózy je podmínkou vzniku teplota kolem 500 °C a tlak kolem 7000 atmosfér. Smaragdy to tedy nemají od samého vzniku vůbec lehké. Není divu, že vypadají poněkud poničeně, když se konečně dostaly na povrch země. 

Jejich mnohočetné trhliny a mikrotrhliny jsou také důvodem pro to, že se smaragdy špatně brousí. Při zpracování se často tříští. Ale o tom později, teď se věnujme barvě a vylepšení vzhledu. 

Kvůli různých defektům se tyto kameny nedají dost dobře zpracovávat vypalováním (které často u jejich drahokamových kolegů barvu zintenzivňuje). Při vypalování by se roztříštily stejně, jako když se brousí. Při vypalování totiž dochází k rozpínání materiálu a to nedělá, už tak křehkému a trhlinami postiženému, krystalu dobře. 

Když se nedá zmanipulovat barva smaragdu, věnují se výrobci drahokamů raději optimalizaci jeho struktury. A tak se snaží trhlin zbavovat tzv. výplněmi. Těmi mohou být například umělé pryskyřice. Když jsou vybrány tak, aby se jejich optické vlastnosti (koeficient lomu světla) moc nelišily od materiálu kamene, nemá laik prakticky šanci poznat, že kamenu k dokonalému vzhledu pomohl člověk. 

Výsledkem je průzračnější a “čistší” kámen, který má zároveň homogenní stejnoměrnější barvu než měl originál. 

Kapitolou samou o sobě - je broušení smaragdů.

Smaragdový brus

Jak už jsem zmínila výše, jsou smaragdy náchylné k tříštění. Byl pro něj proto v minulosti vymyšlen brus, kterému se dodnes říká “smaragdový”. Na rozdíl například od briliantového brusu, který vykazuje velké množství facet, je smaragdový brus daleko jednodušší. Důvody jsou nasnadě. 

Tzv. emerald cut - je výraz starý kolem 100 roků. Dříve sice existoval podobný brus, ale říkalo se mu jinak - stupňovitý. Je charakteristický svým obdélníkovým tvarem se zkrácenými rohy a velkou plochou rovinou. 

Smaragdový brus slavil největší slávu na počátku 20. století. Tehdy se pod vlivem stylu Art Deco začaly vyrábět šperky s geometrickým designem. Stupňovitý hranatý brus smaragdu dobře zapadl právě do této koncepce Art Deco. 

Ve třicátých letech byl smaragdový brus velice populární v USA. Tam se často využíval k výrobě tzv. koktejlových prstenů. 

Smaragd v koktejlových prstenech

Koktejlové prsteny jsou dítětem prohibice a tajných “koktejlových” párty. Na těch, které byly určené pro vyšší a bohatší sociální vrstvy, se totiž často servírovaly divoce barevné koktejly. Pokud chtěla dáma symbolicky protestovat proti prohibici a zároveň nenápadně ukázat, že je členkou některého z tajných sdružení holdujících koktejlům, pořídila si prsten s pokud možno co nejbarevnějším a největším kamenem. Koktejlové prsteny se prodávají dones a jejich design je vždy pompézní a pokud možno nápadný. Často se do nich montují … právě smaragdy, nebo velké drahokamy, vybroušené smaragdovým brusem.