Akvamarín - kámen s barvou vody

Akvamaríny patří k nejznámějším drahokamům. Se kterými z nich jsou příbuzné - a jak vypadá největší akvamarín na světě? (délka blogu 5 min.)

Akvamarín a jeho chemičtí bratři

Akvamarín patří podobně jako smaragd do skupiny silikátů, to znamená, že jde o směs oxidů v matrici z křemene. 

Souhrnný vzorec je Al2Be3(Si6O18). Připomíná vám něco? Správně - drahokam s velice podobným složením ale jinou barvou - smaragd - byl tématem minulého blogu. 

A protože je smaragdu ve své základní chemické stavbě tak podobný, nejspíš vás neudiví, že má akvamarín také podobné fyzikální vlastnosti. Vykazuje tvrdost kolem 7,5 - 8 a hustotu 2,63 - 2,91 g/cm3. Pro srovnání, drahokamy z rodiny korundů (safír a rubín) jsou tvrdší i hustší. 

Stejně jako smaragd je tedy akvamarín beryllovým drahokamem - to znamená, že má ve svém chemickém složení zakomponovaný chemický prvek beryllium. 

Odkud se bere beryllium? A proč ho tak často nacházíme v drahokamech?

Beryllium je ve vesmíru vlastně velice vzácné. Větší množství se nachází nejspíš jen v “popelu” supernov, tedy hvězd, které už dožily svůj život a vybuchly v oslnivém ohňostroji, aby své okolí zásobily prachem, tvořeným nejrůznějšími chemickými prvky. 

Prach se po čase sdružuje do velkých mračen, ve kterých je ovšem také dostatek vodíku, takže v nich vznikají i nové hvězdy. Právě gravitace těchto nových hvězd nutí prach, aby se sdružoval do stále větších a větších zrn. Z nich postupně vznikají na oběžných drahách kolem centrální hvězdy - kamenné planety. 

Protože je beryllium relativně lehké (rozhodně lehčí než ostatní běžné prvky, ze kterých se skládá materiál naší planety), vyplouvá do svrchních vrstev zemské kůry. Tady se podílí na vzniku velkého množství minerálů (literatura uvádí minimálně 80, někdy i více). 

Není tedy divu, že ho nacházíme i v některých nejkrásnějších a nejušlechtilejších minerálech - drahokamech. 

Barva akvamarínu

Na rozdíl od minule zmiňovaného smaragdu (který je barven trojmocným chromem Cr3+) je barva akvamarínů způsobena příměsemi dvojmocného železa (Fe2+). 

I u akvamarínu je pak samozřejmě barva vrypu bílá. Za zbarvení kamene totiž není zodpovědná matrice minerálu, ale ionty železa, které tu jsou jen “na návštěvě” v podobě příměsi. Není jich moc - a neudávají se tedy ani v souhrnném chemickém vzorci. 

Některé kameny nemají dostatečně stejnorodou barvu. Mohou mít příměsi rozloženy takovým způsobem, že část kamene vykazuje “nesprávnou” nažloutlou nebo nazelenalou barvu. V takovém případě pomůže… a vás to po přečtení minulých blogů neudiví … vypalování. 

Vysoká teplota se ke zlepšení barvy drahokamů používá poměrně často. U akvamarínu musí být vyšší než 400 °C. 

Takovým způsobem se dají na akvamarín změnit dokonce i zcela žluté  nebo lehce zelené berylly. Jejich barva je totiž způsobena trojmocným železem. Pod vlivem vysoké teploty se trojmocný prvek změní na dvojmocný - a tím se také změní jeho “chutě”. V takovém stavu mu “chutnají” jiné vlnové délky bílého slunečního světla - a kámen se mění ze žlutého a zeleného - na modrý …. cenný akvamarín. 

Struktura kamene

Za ideální se samozřejmě považuje naprosto čistý a stejnoměrně zbarvený kámen bez viditelné vnitřní struktury, vytvořené nepatrnými cizorodými krystaly nebo trhlinami. Takových exemplářů ale není mnoho. 

Krystalická mřížka akvamarínu totiž způsobuje, že se v něm často tvoří jemné kanálky. Ty pak vypadají jako znečištění. V drahokamu se někdy také dají nalézt nepatrné krystaly cizorodých minerálů. 

Struktura akvamarínů se dá vylepšit vypalováním - při němž se nežádoucí příměsi rozpustí.  Malé trhliny a kanálky se naopak zaplňují sklem nebo pryskyřicemi. 

Největší akvamarín na světě

Rekordmanem mezi vybroušenými akvamaríny je co do velikosti i kvality kámen, který dostal jméno Dom Pedro (na počest brazilských císařů Pedro I. a Pedro II., kteří žili v 19. století). 

Nečekejte ale kámen, který by byl zasazen do šperku nebo snad některé z královských korun. Obří akvamarín má průměr 10 cm a výšku 36 cm. Prohlédněte si ho na následujícím videu. 

Byl vyroben z krystalu, který měl původně váhu 45 kg. Takový krystal samozřejmě není perfektní ani homogenní. Aby z něj mohly být vybroušeny šperky, byl rozdělen do několika částí. Z té největší pak byl vybroušen Dom Pedro. Váží 2,076 kg, což odpovídá 10363 karátům. 

Jeho barva je přesně taková, jakou má akvamarín mít. Vykazuje navíc zajímavou strukturu. Za tu mohou (výše zmiňované) příměsi. Vytvářejí dojem, jako by v kameni kvetly ledové květy (viz video).