Je to vlastně paradox - voda, kterou většina z nás právem považuje za ideální látku, kterou se dá hasit požár, v jednom případě neštěstí dokonce vyvolá. Jako by se nám vesmír vysmíval a říkal “tak jednoduché to mít nebudete”. Proč se vodou požár oleje spíš rozdmýchá, zatímco voda, vylitá na hořící táborák, oheň uhasí? Za všechno může, samozřejmě, fyzika a její mladší sestra - chemie.
Fyzika a chemie hořící pánvičky
Může se to stát každému - člověk chce něco osmažit na oleji, v nevhodném okamžiku ovšem zazvoní telefon...
Na pánev si pak vzpomenete až v okamžiku, kdy začne pískat požární hlásič.
Instinktivně chceme sáhnout po konvici s vodou - abychom oheň uhasili. Existuje ale velká pravděpodobnost, že ho tím jen ještě více rozdmýcháme. Voda totiž působí právě v tomto případě jako kvalitní a efektivní urychlovač požáru.
Když překročí teplota oleje na pánvi 300 °C, začíná být situace nebezpečná. Začne nejprve silně kouřit - a pak vzplane jeho povrch jasným plamenem. Při této teplotě začne být organický materiál oleje ochoten k okamžité oxidaci - a k té využije kyslík, který mu dodává okolní vzduch.
Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A to tehdy, když hořící pánev polijete... vodou.
Voda, nalitá na horký olej, totiž předvede, kolik tepelné energie se v něm už stihlo nahromadit. Voda sama zvládne absorbovat poměrně velké množství tepla, když se sama ohřívá. Tím, že odčerpá velké množství tepla, by tedy teoreticky mohla olej ochladit a také uhasit, když by se tak dostal na teplotu nižší než takovou, která je potřeba k jeho hoření.
K tomu ovšem v praxi nedojde. Poklidné pohlcování energie funguje jen do okamžiku, kdy se voda sama zahřeje na 100 °C. Pak se mění na páru.
Přitom se stane to, co následně vyústí v úctyhodnou explozi. Pára má totiž daleko větší objem než měla voda v kapalném skupenství. Přesněji - jeden “mol” páry má objem 22,4 l ... zatímco v kapalném stavu odpovídá mol jen zhruba 18 cm3.
Mol
je fyzikální jednotka látkového množství. Jeden mol libovolné látky obsahuje stejný počet částic, jako je počet atomů v 12 g nuklidu uhlíku. Přesněji - je to 6,02214076×10(23) částic.
Náhlé zvětšení objemu pak způsobí doslova rozprášení hořícího oleje do okolního prostoru.
Zatímco olej v pánvi před politím vodou hořel jen v tenké povrchové vrstvě, kde měl dostatečný přísun kyslíku pro oxidační chemickou reakci (hoření), nyní se jeho povrch zmnohonásobil. Nachází se totiž v podobě malých kapiček, rozprášených ve vzduchu.
Je jen logické, že teď už je plamen daleko intenzivnější, než když se olej nacházel na pánvi.
Čím více vody jste na hašení oleje použili, tím větší požár jste způsobili. Fyzika je totiž neúprosná.
Čím tedy uhasit hořící pánev?
K uhašení se hodí cokoliv, co znepříjemní oleji chemickou reakci hoření. V podstatě mu stačí jen přidusit kyslík něčím, co nezačne okamžitě hořet.
Můžete tedy použít mokrý ručník, který přehodíte přes pánev. Výborně samozřejmě poslouží poklice, pokud má tvar pánve a je po ruce.
Více než voda se hodí dokonce také pokojové rostliny. Hlína z květináče totiž uhasí oheň stejně dobře, jako písek, který by v tomto případě použil odborník.
Obrázek: Zdroj pixabay.com, licence CC0, https://pixabay.com/de/illustrations/feuer-und-wasser-kampf-h%C3%A4nde-feuer-2354583/