Z čeho se šije oblečení - alpaková vlna

Ovce nebo velbloud? Co je to alpaka a jak vypadá? Jak se starat o oblečení nebo dekorace s alpakovou vlnou? (délka blogu ca. 8 min.)

Alpaka se hodně podobá lamě - a není to náhoda. Alpaky (kterým se v jejich domovině říká vicugna pacos) jsou domestikovaným druhem jihoamerických velbloudů. Velbloudy sice známe z výletů do Egypta nebo jiných pouštních zemí - kupodivu odsud ale nepocházejí. Před více než 40 000 000 let vznikli v Severní Americe. Dnešní velbloudi pak migrovali přes Beringovu úžinu a lamy migrovaly naopak na jih, do Jižní Ameriky. 

Alpaka je příbuznou lamy a vlastně také domestikovanou vikuní. V Peru žije přibližně 3,5 milionu alpak, což odpovídá 80 % světové populace těchto užitkových zvířat. 

Dnes existují dva typy alpaky. Nejběžnější je huacaya, ke které patří zhruba 85 - 90 % všech žijících alpak. Druhým typem je suri. 

Rozšířenější huacaya je robustnější a silnější. Srst je kompaktnější a nachází se v ní kratší vlákna. Dobře se barví a tak je ceněna dokonce více, než srst druhého typu alpaky, suri. To má naopak delší srst, která může dosahovat až 15 cm délky. Je lehce zvlněná a vytváří prstýnky. Vlákna v srsti alpaky suri jsou lesklá a hůře se barví. 

Alpaky žijí zhruba 15 až 20 roků. Nejdéle žijící alpaka, žijící v zajetí, byla stará 28 let. 

Alpaky se podobají lamám také chováním. Stejně jako ostatní velbloudovití například umějí plivat, když jsou podrážděné. Zpravidla tak chrání svoje žrádlo nebo se brání proti napadení. Reagují tak například také tehdy, když je někdo chytí nebo zatahá za srst. Pokud se někdy nachomýtnete k ohradě plné alpak, hlaďte je jen plochou dlaní na zádech nebo na krku, pak se ohrožené necítí. To, že jsou stressované, poznáte také podle toho, že začínají tiše “bzučet”. 

Kromě plivání se mohou za nepřátelské chování odměnit také kopáním, i když je méně nebezpečné než například kopání koně. Alpaky totiž nemají kopyta. Místo toho mají dva prsty, s tvrdými nehty nahoře a kůží na spodní straně, na chodidlech. 

Alpaka je obvykle světle hnědá, ale je známo více než 20 dalších barevných variací. Barvy se pohybují od bílé po plnou černou, s různými odstíny hnědé, šedé a odstíny fialové. Kromě toho existují různobarevná zvířátka, která však výrobci vlny nemají v oblibě, neboť vlna na prodej se musí odlišovat nejen kvalitou, ale i barvou. U stejného zvířete mohou mít prameny různých barev různou tloušťku. 

Vlna z alpaky

V posledních letech se chov alpak rozšířil i do Severní Ameriky a Evropy. Alpaka se totiž dobře přizpůsobuje našemu klimatu. Stříhá se jednou ročně, na jaře - a každopádně před nástupem léta. Původně se alpaky stříhat nemusely. Dnešní zvířata jsou ale šlechtěná na produkci vlny a v létě by trpěla horkem, kdyby se vlny včas nezbavila. 

Jedno zvíře vyprodukuje v průměru tři až pět kilogramů vlny ročně. Vlákna se třídí do 22 různých barevných kategorií. 

Vlna se před zpracováním vyčesává a následně přede. I dnes se k tomu ještě používá kolovrátek. Poté se pere, odstředí a suší. 

Vlna těchto zajímavých zvířat chrání jak před chladem, tak před intenzivním teplem. Vyrábějí se z ní deky, dětské šátky a oblečení pro použití v létě i v zimě.  

Nejvíce se podobá kašmíru, který je podobně jemný a měkký. Na rozdíl od ostatních vlněných vláken ale vlna z alpaky netvoří na tkanině žmolky. 

Velkým kladem je také to, že neštípe. Vyrábí se z ní tedy i oblečení, které může ležet přímo na kůži, případně deky nebo náplně do peřin. 

Nejspíš nejznámější jsou ovšem koberce nebo různé obrazy. U nich se uplatňuje výše zmiňovaná vlastnost - vlna alpaky se nechá dobře barvit do požadovaných odstínů. 

Vlákno

Vlákno alpaky se skládá (stejně jako ovčí vlna, mohér a kašmír) z živočišného proteinu. 

Na mikroskopické úrovni jsou tato vlákna tvořena dříkem, na jehož povrchu se nacházejí šupiny. 

Tyto šupiny svírají u ostatních druhů vlny tupější úhel než u alpaky. Proto vnímáme běžnou vlnu často jakou “kousavou”. Vlákno alpaky vykazuje ostřejší úhel šupin a proto nekouše. Nezpůsobuje to tedy nějaká speciální úprava vlny - je to její přirozená vlastnost. 

Průměr jednotlivých vláken se u alpaky pohybuje mezi 15 – 36 mikrometry, a to v závislosti na kvalitě vlákna. 

Alpaka má na rozdíl od jiných zvířat srst jednoho typu. Nemusí být tedy zbavena tvrdých chloupků jako vlna kašmírová. Díky tomu je vlna alpaky výnosnější. 

Testy struktury, které byly provedeny na vláknech obou hlavních typů vlny (huacaya a suri) nenalezly žádné zásadní rozdíly ve vnitřní struktuře. Vlákna se liší jen svou lesklostí, suri je lesklé a huacaya má matný povrch. 

Vlákno alpaky je mimochodem nehořlavé. Proto ho designéři ochotně používají při výrobě nábytku nebo bytových doplňků. To ale není všechno. Vlákna alpaky jsou odolná vůči promočení. Když se potahová látka z vlny alpaky polije, dá se skvrna jednoduše vysušit, aniž by se vsákla. Podobně se chová dokonce i vůči oleji - olejová skvrna se do látky z alpakového vlákna nevsákne, tato vlna totiž olej navíc ještě i odpuzuje - a to i přesto, že neobsahuje lanolin. 

Lanolin

... je žlutá mazlavá látka vylučovaná mazovými žlázami ovcí. Chemicky je lanolin příbuzný s voskem. Lanolin chrání vlnu proti promočení. Z ovčí vlny se při zpracování lanolin odstraňuje. 

Absence lanolinu umožňuje alpakovou vlnu zpracovávat bez koupelí v agresivních chemikáliích - a daleko jednodušeji než u běžné vlny. 

Látky s alpakou

Do Evropy přivezli alpaky španělští dobyvatelé. Ze Španělska se pak rozšířily do Německa, Francie a Anglie. Jeden z prvních pokusů zpracovat jejich srst do podoby látky se datuje na počátek 19. století. Látka ale neuspěla a po několik dalších desetiletí se vlákna z alpaky v textilním průmyslu nepoužívala.

Přesto se ale různí výrobci snažili vlnu se zajímavými vlastnostmi nějak využít. Nakonec se osvědčila kombinace s jiným vláknem. Výrobce použil alpaku coby útkové vlákno s bavlněnou osnovou. 

Tuto jednoduchou a důmyslnou strukturu používal například Titus Salt, producent z Bradfordu, města, které je i dnes stále ještě centrem pro výrobu látek z alpakového vlákna.  

Vlna z alpaky není náchylná k pohlcování různých pachů. Zůstává tedy poměrně dlouho svěží. 

Látky s podílem alpaky se nemusí prát tak často jako jiné textilie. Stačí je vyvětrat. 

Prát by se měly v každém případě ručně. Namočíte je do teplé vody a použijete jemné mýdlo. Po propláchnutí se látka s alpakovou vlnou má jen jemně vymačkat, protože se v mokrém stavu ochotně deformuje, což samozřejmě není žádoucí.