Jak nás mohou najít mimozemšťané? (5)

Dal se život na Zemi identifikovat už před miliardami roků? Důkazy o životě na naší planetě. (délka blogu 5 min.) 

Čím se mimozemšťanům prozradí život na naší planetě, jsem rozebírala v minulém blogu. V tom dnešním bude řeč o tom, co mohli nalézt na Zemi eventuální mimozemšťané v minulosti. Nejmarkantnější proměny, které život způsobil na naší planetě, se týkaly složení atmosféry.

Země je stará přes 4,5 miliardy let. Od svého vzniku prošla její atmosféra značnými proměnami. 

V první pozemské atmosféře, která se vytvořila těsně po jejím vzniku, by naprostá většina dnešních živých organismů nepřežila ani  pár minut. Skládala se hlavně z vodíku a helia, s příměsemi čpavku a metanu. 

Pokud vědci (ať už pozemští nebo mimozemští) identifikují u cizích planet atmosféru takového typu, mohou si být jistí, že se jedná o původní a nepozměněný stav, jaký se automaticky navodí při vzniku planetárního systému - atmosféra se totiž skládá z plynů, které byly přítomny v prvotním oblaku plynu a prachu, ze kterého soustava vznikala. 

Hlavní komponenty takových atmosfér ovšem menší kamenné planety časem ztrácejí. Jednotlivé molekuly vodíku a helia totiž dokážou při zahřátí vyvinout značnou rychlost (kinetická rychlost molekul v horkých plynech může dosahovat i několika km/s) takže mohou překonat druhou kosmickou rychlost, únikovou rychlost v gravitačním poli té nebo oné planety. 

Svůj podíl na proměnách atmosféry může mít také centrální hvězda systému - pokud je hodně aktivní, může část atmosféry doslova odfouknout. Atmosféry mladých planet se tedy liší od atmosfér starých kamenných planet. Ty se vytvářejí až postupně díky tomu, že se z jejich nitra uvolňuje (do té doby v minerálech chemicky vázaná) voda, CO2, sirovodík nebo jiné plyny. Pokud vědci objeví atmosféru podobného typu, mohou si být jistí, že se jedná o složení, vyvolané anorganickými procesy - a nejedná se nutně o známku přítomnosti života, podobného tomu pozemskému. 

Pokud se planeta nachází v obyvatelném pásmu, tedy v takové vzdálenosti od své hvězdy, v jaké může díky teplotám na povrchu planety existovat tekutá voda, prochází její atmosféra dalšími změnami. Vodní pára se vysráží a vytvoří se například rozsáhlý oceán, ve kterém se může pohltit značná část molekul CO2. V atmosféře se pak začíná zvyšovat podíl dusíku, který je na rozdíl od kyslíku poměrně neutrální a nerad reaguje se svým okolím. 

Pokud se na planetě začne vyvíjet život podobný tomu našemu, nastane v atmosféře zřetelná změna - začne se v ní objevovat kyslík, který byl i na Zemi prvním odpadem, kterým život postupně prakticky otrávil celou planetu. Až poté se život na vzniklou situaci adaptoval a začal kyslík využívat k různým procesům ve svém metabolismu. 

Ať už se bude ubírat vývoj živých organismů jakoukoliv cestou, je přesto hodně pravděpodobné, že do svého  metabolismu bude tak nebo jinak integrovat právě kyslík - a to díky schopnosti kyslíku reagovat s chemickými prvky ve svém okolí. Jinými slovy, z toho, co má živý organismus k dispozici, je kyslík nejlepší volbou. Využití “líného” dusíku by bylo příliš neefektivní a ostatních plynů je příliš málo. 

Helium a vodík mají (jak už bylo zmíněno výše) tendenci z poměrně malých a lehkých kamenných planet unikat do okolního meziplanetárního prostoru. 

Dříve nebo později se tak musí aktivity živých organismů projevit i na existenci kyslíku v atmosféře dané planety. 

Případ Země

Už před třemi miliardami let mohli mimozemšťané objevit život na Zemi - a to ze změn koncentrací různých plynů v rané atmosféře Země. V průběhu další miliardy roků byla Země neobydlená jen na první a velice zběžný pohled. V té době se život nacházel pod hladinou moří a oceánů - a tak se většina kyslíku nacházela také právě tam. 

Atmosféra dnešního typu se na Zemi vyskytuje teprve několik set milionů roků. Extrémní nárůst koncentrace kyslíku v ní pak ukazuje mimozemskému pozorovateli, že tu jednoznačně není něco v pořádku - a na planetě probíhají mimo jiné procesy, které definitivně nejsou anorganického původu. 

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva…

Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně dobrá zpráva pro ty, kdo se obávají příchodu nepřátelsky naladěných mimozemšťanů. V našem vesmírném okolí se mohou nacházet desítky cizích vysoce vyspělých civilizací. Pokud by se s námi chtěly seznámit, nebo nás třeba zničit, měly na to v minulosti spoustu času… 

Na Zemi ovšem nejsou žádné stopy toho, že by tu kdy přistála cizí civilizace. To samozřejmě nemusí znamenat, že se návštěva zvědavé civilizace nemůže uskutečnit v blízké nebo daleké budoucnosti. Bylo by ale opravdu zvláštní, kdyby se měla objevit právě teď, mnoho set tisíc roků poté, co jsem o sobě dali vědět celému blízkému okolí proměnou atmosféry na své planetě. 

Stejně tak je daný fakt špatnou zprávou pro ty, kdo se na příchod jiné civilizace těší. Zdá se, že nestojíme za návštěvu. Je také možné, že naši existenci mimozemské civilizace sice zaregistrovaly, možná nás dokonce sledují ze své planety, ale k uskutečnění výpravy jim chybí zdroje nebo technologie. 

A pak je tu samozřejmě také možnost, že jsme ve svém blízkém vesmírném okolí úplně sami. Zatím jsme totiž nezaznamenali žádný pokus o kontakt pomocí světelných signálů nebo patřičně upraveného záření v jiné části elektromagnetického spektra.