Olejomalba - váš kreativní koníček - kapitola 6 - pigmenty

2. dubna 2014

Tento návod je určen těm, kdo teprve hledají svoje schopnosti. Těm, kdo si nejsou jistí svým talentem a začátečníkům, kteří si chtějí něco dokázat. Není lepší motivace než touha přesvědčit sama sebe, že "na to mám". Rozebereme spolu základní pojmy, seznámím vás s chybami, kterých je možné se vyvarovat. Je sice pravda, že "chybami se člověk učí", ale nemusí to být nutně vaše vlastní chyby.

Dřív, než začnu popisovat samotnou práci s barvou, chtěla bych věnovat pár slov teorii, vysvětlující její vlastnosti.

Pigmenty

Pigmenty jsou jemně mleté nebo rozpustné přísady, kterými získává olejová barva svoje základní, pro malbu důležité vlastnosti - barevný ton, barevnou intenzitu, odolnost proti blednutí a stupeň transparentnosti, případně krycí schopnost.

Levnější barvy obsahují více plniv a méně pigmentu, případně levnější druhy pigmentů.

K výrobě moderních olejových barev nejsou používány vyloženě jedovaté pigmenty, přesto je radno zacházet s tímto materiálem opatrně, může obsahovat těžké kovy, které jsou zdraví škodlivé.

Barevná škála

Malířské pokusy jsou známy už z doby kamenné a připomínají je barevné malby na zdích a stropech jeskyní (například Lascaux nebo Altamira). Barevné provedení bylo omezené tehdejšími možnostmi. Starověcí malíři měli k dispozici většinou jen černou barvu (saze), bílou barvu (křídu, jejíž nános se většinou nedochoval, protože její částečky nejsou tak jemné, zůstávaly pouze na povrchu skalního podkladu a časem opadaly, zatímco ostatní barevné pigmenty díky své jemnosti pronikly hlouběji do kamene a spojily se s ním) a různé druhy rumělky, specifického druhu hlíny, bohaté na železo.

Středověcí umělci se pak snažili tuto minimalistickou barevnou škálu obohatit o další tóny. Použití našla olověná běloba, různé přírodní barvy i na jemno mletý lapis lazuli.

Rozvoj chemického průmyslu v 19. století pozitivně ovlivnil i barevnou škálu malířských pigmentů. Většina dnešních barev využívá pigmenty organického charakteru, které byly objeveny až v průběhu 19. a 20. století.

Barevná stálost

Naprostá většina dnes používaných průmyslově vyrobených olejových barev vykazuje vysokou odolnost k vyblednutí. Oproti tomu pigmenty, získané podomácku (například z rostlin), jsou oproti nim méně stálé a mohou blednout stejně, jako to pozorujeme u některých pigmentů na obrazech z minulých století.

Míra transparentnosti nebo stupeň krytí

Vliv na to, jestli bude barva, zhotovená z daného pigmentu, průhledná nebo bude spíše dobře krýt, má jednak charakter daného pigmentu, ale i jeho zpracování.

Rozměr pigmentových částic ovlivňuje jejich interakci se světlem, vnikajícím do vrstvy barvy. Rozměrově nepatrné částice pigmentu nejsou schopny odrážet dopadající světlo, takže barva působí průhledně. Hrubší zrnka pigmentu ho naopak dobře reflektují a způsobují vyšší krycí schopnost olejové barvy.

Nejčastěji vykazují transparentní vlastnosti barvy s organickými pigmenty koloidního charakteru. Příkladem takového pigmentu je ohnivá zelená nebo berlínská modř. Oba tyto organické pigmenty jsou lehce syntetizovatelné, což se odráží i v jejich ceně. Všeobecně levnější barvy, obsahující větší množství tzv. plniv (k barvě přidaných nebarevných minerálů) svou transparentnost lehce ztrácejí.

Běžně neprůhledné až krycí pigmenty se mohou díky dalšímu zpracování (namletí pigmentového zrna do velikosti několika set nm) změnit v transparentní. Poznáte je podle jejich ceny - je daleko vyšší, než cena původní, krycí varianty.

Transparentnost nebo naopak krycí schopnost zvolené barvy je důležitá pro způsob, kterým s ní budete pracovat. Oba druhy barev hrají v olejomalbě důležitou roli - a umožňují odlišné speciální efekty.

Krycí pigmenty využijete například v malbě alla prima ("v jednom kuse") nebo wet-in-wet ("mokré v mokrém") kdy pokrýváte plátno jednou souvislou vrstvou olejové barvy, kterou obraz zároveň zakončíte.

Transparentní pigmenty jsou vhodné k lazurování, kdy jeden z nich, nebo jejich kombinace pokrývá předem nanesenou a vyschlou neprůhlednou podmalbu v tenkých, navzájem nesmíšených vrstvách.

Následující malý test vás seznámí s konkrétními vlastnostmi vaší olejové barvy.

TIP:

Použijte menší plátno. Naneste na něj pruhy akrylových barev v různých barevných tónech. Nechte vše dobře zaschnout a následně nanášejte křížem vámi zvolené olejové barvy. Výsledkem bude geometrický obrazec, ze kterého můžete odečíst, nakolik vaše olejové barvy zakryjí spodní, akrylový nátěr.

Pokud jste vlastníky no-name setů pro začátečníky, nejspíš zjistíte, že většina vašich barev trochu kryje a zároveň nechavá trochu prosvítat podklad. To nemusí bezpodmínečně znamenat, že by byly nekvalitní. Důvodem tohoto jevu je použití moderních, levnějších, organických pigmentů.

Nejzřetelněji budete tento jev pravděpodobně pozorovat u žlutých barevných odstínů. Kvalitní krycí žlutá barva obsahuje dražší (neorganické) kadmiové pigmenty, zatímco v kvalitní transparentní žluté barvě najdete drahý, speciálně vyvinutý, organický pigment. Běžné studijní žlutě obsahují organický pigment z řady "Hansa", který se dobře syntetizuje, je tedy levný, zato nevykazuje znatelnou tendenci krýt ani nemá sklony k transparenci.

Nezávisle na stupni jejich transparentnosti jsou dražší (tzv. "profesionální") provedení barev často intenzivnější, jasnější a působí "zářivěji" než studijní barvy, nebo barvy z levných neznačkových kolekcí. Tento jev se vysvětluje použitím menšího množství plniva, než je tomu u levnější barvy.

pokračování příště

Příště: si budeme zase povídat o něčem praktickém - o konkrétní olejové barvě v tubách

Další díly seriálu: