Jako vždycky, moc zajímavé a taky pokaždé zajímavá a velmi poučná dikuse. Někde sem četl, že záření trvá deset tisíc let, než se ze středu slunde dostane na povrch slunce, Vy paní Dano píšete i o milionech let. Abych řekl pravdu, mě i těch deset tisíc let udivilo. Možná jsou oba údaje spolehlivé a jedná se jenom o to, jak se které záření "protlačuje" se středu na povrch slunce?

Ano trvá, musí se totiž "prokousat" atmosférou Slunce. Ta energie vzniká jadernou fúzí vodiku, která probíhá jen za určitých podmínek, které existují jen v jádru Slunce. K jeho vnějšímu okraji je poměrně daleko, není tam prázdný prostor, kterým by se záření mohlo šířit rychlostí světla. Jakmile to záření Slunce opustí, tak je u nás za 8 minut.

Možná jsme i našli, jen o tom ještě nevíme

Teď se snaží prozkoumat světlo, odražené od planet a budou v něm hledat nějakou speciální polarizaci, která by znamenala, že se světlo odrazilo od rostlin, provádějících fotosyntézu. U červených trpaslíků asi moc šancí nemají, ale jinde.... proč ne?

Krásný den, Jiří, a díky za návštěvu

Zase hezký článek. Ale můžu i já přispět k diskuzi o tom "Proč ve vesmíru nenacházíme stopy života?" Asi ani ne tak odbornými úvahami, jako logickými.

Proč nenacházíme stopy života? = Protože hledáme stopy typově pozemského života. Života založeného na podmínkách podobných zemi - existenci vody, uhlíkatých plynů a sloučenin, s podobnými teplotními podmínkami. Po životě, kde vědomí (myšlení) je svázáno s materiální existencí. A proč by život (inteligence či jiné organizovaně se chovající formy) musel být vázán na materiální (tedy zranitelný, měnící se, ovlivňovaný,..) nosič projevů bytí? Proč by musel být na nosiči bazicky spojený s vodou, uhlíkem, křemíkem,....?

A pokud bychom připustili, že právě život podobných atributů jako je pozemský (nejen lidé) hledáme, tak si položme otázku, zda současnými technickými možnostmi jsme jej schopni prokázat mimo (zatím) Sluneční soustavu.

Žádný jiný chemický prvek nemá schopnost uhlíku tvořit komplikované sloučeniny. A víme naprosto přesně, známe všechny prvky, které ve vesmíru existují. Přitom vyžaduje uhlíková sloučenina určité rozmezí teplot, aby fungovala. Potřebuje energii. To všechno skutečně poutá inteligentní nebo i neinteligentní život na hmotu.

Rozdíly budou ve způsobu využití energie. Rozdíly budou ve tvaru bytostí... ale nevěřím, že by mohl život existovat na bázi jiného prvku.

Děkuju za návštěvu, Mileno, jsem ráda, že se vám líbilo. Mějte příjemný a úspěšný den.

Opět zajímavý článek. Myslím si, že nejdůležitější pro vznik života na planetě je ochrana povrchu před kosmickým zářením jejím vlastním magnetickým polem. I když, kdo ví, třeba se nakonec ukáže, že některé formy života prosperují i bez tohoto "deštníku". Stačí příklady z naší matičky Země, kde některé živočišné druhy snášejí mnohonásobně vyšší dávky záření, než jiné (např. parazitické vosičky z čeledi Braconidae snesou 400 x vyšší radioaktivitu než člověk ).

Ano, to máte pravdu. A podle mě to může být pozůstatek z doby minulých, kdy naši předkové museli tak velkou radioaktivitu snášet (poločas rozpadu uranových nebo thoriových izotopů je běžně několik miliónů let). Je otázka, jestli tyhle alfa-zářiče mohou být porovnány s kosmickým zářením, které je daleko intenzivnější a třeba i nárazové.

Za sebe - mám pocit, že by se s tím život mohl vyrovnat. Ale bude to trvat delší dobu, u červených trpaslíků je k dispozici daleko méně energie. Život by tam mohl být pod zemí a čerpat energii z jádra planety.

Krásný den, Milane, ať se vám daří.

Já nevím jestli máme toužit po jakémkoliv kontaktu s mimozemskou civilizací. Buď bude vyvinutější než my, a spolkne nás, využije, vycucne ... Nebo budeme vyvinutější my a zkolonizujeme jí, jak už lidstvo v historii mnohokrát dokázalo. V každém případě karma .

Ono se to asi na hodně tisíc let omezí na vzájemné poblikávání směrem k sousedům. Na nějaké návštěvy není v tomhle případě pomyšlení - a máte pravdu... je to spíš naše štěstí ... a jejich. Krásný den, Tomáši, i vám díky za zájem o věc a za návštěvu.

Verim, ze nekde v hlubinach vesmiru nejaky zivot je, ale neverim, ze bychom se s nim meli moc sanci potkat. Vzdalenosti jsou obrovske a nase civilizace prilis mlada.

Diky za clanek, Danko, hezky den

Děkuju, jsem ráda, že se vám líbilo, Honzo. Chtěla jsem připomenout všeobecnou nezpůsobilost planet kolem červených trpaslíků. Poslední dobou se s nimi roztrhl pytel a hned začíná spousta lidí snít o "druhé Zemi". Bohužel je to záření (které je z principu věci součástí každé takové planetární soustavy) likvidační. Snad kdyby měla planeta dostatečně silné magnetické pole... zase ale bude mít vázanou rotaci, což také pro život není moc zdravé. A je otázka, jestli se může magnetické pole udržet u planet s vázanou rotací.

Krásný den, a díky za návštěvu.

Co vlastně hledáme? Máme pouze omezenou představu o tom co je život, biologická entita a projev inteligence. Hledáme pouze to, co je vymezeno naším vnímáním prostoru a času. Dosavadní teorie o fungování vesmíru se vždy ukázali jako chybné, byly vyvráceny a nahrazeny teorií novou, z toho vyplývá, že i současná teorie je chybná, jen ji zatím nemáme čím nahradit. Náš systém hledání života je tedy také nejspíš chybný, proto objevit život je téměř nemožné, možná nekonečně nemožné. Ale člověk je druh, který se nevzdává a to je na něm krásné a vzrušující.

Hledáme život, který je založený na sloučeninách uhlíku. To je jediný prvek, který má dostatečnou variabilitu. Tahle vlastnost je univerzální, tedy je v celém vesmíru stejná.

Na základě toho hledáme život, který existuje při určitých teplotách. Přitom se neomezujeme jen na dvacet stupňů nad nulou - nějaké primitivní formy života by mohly existovat i na základě tekutých uhlovodíků a mohly by existovat hluboko pod nulou. Tam bych ale řekla, že platí - málo energie, pomalý vývin.

Víme, co máme hledat. To, že se v minulosti špatné teorie opravovaly, neznamená, že máme principiálně špatné vědomosti.

Díky za zájem o věc! A za návštěvu, mějte krásný den, Jiří.

Červení trpaslíci mě zaujali, zatím jsem znal jen trpaslíky v německých zahradách. Děkuji paní profesorko a přeji dostatek tepla v interiéruChtěl bych Tě, Dano, navrhnout na BLOGERKU VESMÍRNOU, čekám na umožnění...

Děkuju. Rozhodně by se víc tepla hodilo. A vy máte myslím ještě horší počasí než my, tady na hlubokém severu alespoň neleží sníh. Krásný den, Horste.

A co ty létající tácky a Daniken?

Däniken je pohádkář. Bohužel ho spousta lidí bere vážně. Létající tácky - důvěra v to, že existují mimozemské civilizace, se k nám rozšířila hlavně z USA. Věděl jste, že podle průzkumů věří dva milióny Američanů, že je unesli mimozemšťané? Dva milióny... Vždyť by na oběžné dráze už nebylo místo pro naše vlastní satelity.

Krásný den, Jiří, díky za návštěvu.

Ze čtyř miliard let komunikujeme pomocí rádia asi 100 let. A kdoví, jak budeme komunikovat za dalších 100.

Zatím neuskutečněné plány zahrnují speciální blikání, které by převýšilo intenzitu záření Slunce. Založeno je to na pulzním blikání laseru. Pulzy by trvaly několik nanosekund. Za tak krátkou dobu je světelný signál Slunce relativně slabý, takže laser, umístěný na Zemi a vhodně nasměrovaný, by mohl Slunce "přesvítit". To by ale znamenalo, že příjemce o vysílajícím ví a také ví, jak má signál zachytit a rozklíčovat.

Pokud ale bude vývoj života na planetách kolem červených trpaslíků pomalejší než u nás, může se skutečně stát, že na hlavní boom života ve vesmíru zatím ještě jen čekáme. Hvězd jako je naše Slunce, je ve hvězdné populaci jen asi 7 procent. To není málo - ale jsou dostatečně vzdálené na to, aby se nevyplatilo mezi takovými hvězdami cestovat.

Přeju krásný den, Ireno, mějte se moc hezky a děkuju za návštěvu blogu.