Pozoruhodné

Jako kluk jsem si vždycky hvězdy představoval jako taková smítka prachu vznášející se v prostoru. A když jsem se pak dozvěděl, jak jsou těžké, tak jsem se strašně divil, že nespadnou dolů.

Hezká představa. Počítám, že na rozdíl ode mne to umíte matematicky vypočítat, proč nespadnou.

Přeju moc hezký den za oceán.

Stejně je hezké, jak to ta příroda zařídila. Suchozemské tvory omezuje ve velikosti nosnost kostry a hvězdy zase zhruba 300 násobek hmotnosti Slunce. Pořádek musí být.

Děkuju za návštěvu a za přízeň, přeju moc krásný den, mějte se hezky, Jirko.

Děkuju za návštěvu. Přeju moc hezký den, Waldo, ať se vám daří.

Karma.

Jste moc hodný, Ladislave, děkuju a přeju moc krásný den.

kdysi lidé věřili, že země je plochá a je středem vesmíru, který se kolem ní otáčí. Teď se věří ve Velký třesk a s ním souvisícím teoriím a bůhví čemu se bude věřit za nějakých 500 let.

Nevěří, ale předpokládají. Šiřitelům jiného modelu než geocentrického katolíci pod trestem vyhrožovali ještě v 17. století a na placatost Země se od starověku nikdy nevěřilo, ovšem nevylučuji, že tu a tam nechtěl duchovní zatěžovat pracující ovce představami kulatosti Země a těžce vysvětlovat, že nikdo z druhé polokoule nepadá někam dolů, tak raději babičkám v dřevěných lavicích naservíroval placatý koláček ze Starého zákona. Samozřejmě, že za 500 let budou existovat další předpoklady, budované na těch současných a ověřených ( víra nic takového nezná).

Podáno pochopitelně i pro laika.Z článku ovšem alespoň pro mne, z důvodu potřeby astronomických teplot a tlaku na zažehnutí fůze, vyplývá, že "zkrocení" fúze člověkem za účelem získávání energie je zatím podobnou utopií jako cestování časem, i když prý pro cestování časem existují už nějaké teoretické modely (ale není stále vyřešen problém kauzality).

Ony ty teploty nejsou až tak nedosažitelné, dokážeme to už desítky let v zařízení, které se jmenuje TOKAMAK. Problémem je stabilita. Proudové vlákno v TOKAMAKu se velice rádo zaškrcuje a trhá, takže nedokážeme udržet reakci dostatečně dlouho. Cesta z toho vede přes zvyšování velikosti TOKAMAKu a řízení počítači. Nestability ve velkém TOKAMAKu se šíří pomaleji než v malém a počítač má šanci měnit vnější parametry tak, aby deformaci vlákna vyrovnal.Takové zařízení se už staví na mezinárodním území, které pro tento pokus zapůjčila Francie nedaleko městečka Cadarache. Jmenuje se ITER, předpokládaný výkon 500MW. Pokusy na menších zařízeních a simulace vypadají slibně, celkem nikdo nepochybuje, že to bude fungovat, pokud... pokud to celé nesežere byrokratický aparát kolem. Jestli to dopadne dobře, plánují postavit TOKAMAK DEMO s výkonem 1.5GW, který už by měl energii dodávat komerčně do el. sítě.

Domnívám se, že teoreticky maximální hmotnost hvězd není omezena, ale životnost hvězdy velmi rychle klesá s její hmotností. Takže takové hvězdy přejdou do jiných fází dříve, než jejich hmotnost naroste do extrémních hmotností v důsledku třeba nabalování prachu.

To je právě zajímavé, protože tlak záření spíš ten vesmírný prach odfoukne (v mlhovinách svítí nespočet sluncí jakoby v oku), ale může jej obdržet pomocí gravitačních mostů z velkých planet či slunci, kterým kromě toho může hmotu ukrást přímo, ale... Má se i za to, že jsou to obyčejní červení veleobři, kteří procházejí svou etapou, jakou jednou projde naše Slunce.

Dolní hranice je jasná, ale tom, že bude i nějaká horní, jsem nikdy nepřemýšlela.

Já také ne - proto mi to připadlo tak zajímavé, že jsem neodolala a utvořila kolem té věty blog. Mějte moc krásný den, Kláro a díky za návštěvu.

Dano, děkuji za vysvětlení. Co se týká mé váhy, nejraději se váze vyhýbám. Hezký den!

Já mám s váhou příměří: Nešlapu na ni a ona, zřejmě jako odměnu za to, že ji nerozšlápnu, neprozradí, že jsem tl... - pardon, že mám nadváhu.

Nedá mi to, abych také nepřidal nějaký ten palec nahoru. Ostatně, tady není palců nikdy dost.

(no, to usmívající sluníčko bude až zítra, až mně přivezou náhradu za pokaženou ledničku)