Hned jsem si vzpomněl na mojí oblíbenou esej Já tužka: https://www.mises.cz/clanky/ja-tuzka-10.aspx

Pamatuji tužky, které člověk skutečně vypotřeboval až velikosti "špačku", aniž se tuha zlomila. U dnešních tužek končí každý druhý pokus o ostrouhání zlomením tuhy. O pastelkách ani nemluvím. Já jsem na to ovšem vyzrál. Na psaní poznámek u PC používám dětskou magnetickou tabulku, na kterou se píše plastovým bodcem a kterou lze posunem šoupátka lehce smazat. Je oboustranná, takže jednu stranu můžete použít na trvalejší zápisy. Kromě toho, že nemusíte strouhat tužku, nemáte ani žádnou spotřebu papíru. Vřele doporučuji.

To je opravdu skvělý nápad. Člověk si často potřebuje něco poznamenat a pak jsou všude papírky, papírky, papírky. Děkuju za milou návštěvu i za tip! Krásný den přeju!

Nechápu, k čemu je to povoskování tuhy. Tužka se přece musí nejdříve ořezat a ten vosk na povrchu se ostrouhá.

Tipla bych si, že ta tuha líp drží nebo se tím lépe ostrouhá a neláme se, protože ten vosk nějak přerozdělí sílu při ořezávání. Nebo že díky difuzi vosk pronikne do mikrospár a díky tomu je pak otěr stejnoměrnější a tužka méně "skřípe".

Krásný dne, Rudolfe, Vám i Vaší paní.

Děkuju a přeju moc hezký den.

Hezky a zajimavy blog. Nerozbitne gumove tuzky by mi kdysi prisly vhod, protoze strouhani nebo orezavani ci jak se to rekne, mam stale spojene s fungl tuzkami, ze kterych vic jak casteji zbyl pouzitelny 4cm zbytek vcetne mazaci gumy.

Děkuju.

Některé jsou opravdu k zlosti, nedají se vůbec ořezat a člověk to musí vzdát. Někdy pomůže, když se to ořezává ručně nožem, takže by to mohl být i problém v ořezávátku - asi nějaká jiná receptura, nedostatečná pevnost?

Krásný den, Waldo, mějte se moc hezky.

Van der Waalsovy síly mne normálně dostaly. Musela jsem si to přečist dvakrát a dohledat...

Jinak moc díky, tužku beru do ruky mnohokrát denně. Je to odjakživa. Ale...není. Někdo do ní vložil svoji invenci...a jiní vylepšovali..v tom je neuvěřitelný půvab.

Slovo vylepšovali mně připomnělo scénku ze Silvestra: Bavili se dva, jeden z nich obhajoval svůj vynález. Spočíval v návrhu jeden cm od konce každé tužky nevkládat tuhu a hned spočítal, kolik tun tuhy se za rok uspoří. Protože každý se "špačkem" (tak jsme říkali zakončení ubroušené tužky) mrsknul do koše. Potom se "vynálezce" zamyslel a bezprostředně navrhl, že když se již koncem bez tuhy nemůže psát, tak navrhl, aby se tužka zkrátila o jeden cm, který stejně není opatřen tuhou. Opět spočítal, že by se ročně uspořilo X kubických metrů dřeva. Mám pokračovat v popisu scénky a/nebo jak neustále zkracoval tužku?

Díky autorce za článek...

Dík za vysvětlení, jak se dělají ty různé tvrdosti. Tedy, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, jednička na výtvarku, trojka na předrýsování, dvojka na vytažení. Byla jsem vzorná žákyně, měla jsem v penále všechny, ale... Kdo byl šikovnej, stačila mu dvojka a různě přitlačit dle potřeby.

Ty měkčí se dobře rozmazávají a ty tvrdší nemažou. Ale jinak bych asi taky vyšla s tou střední tvrdostí. Na běžné psaní to stačí, ony ty tvrdé nejsou moc zřetelné a ty měkké jsou zase příliš brzo otupené a opotřebované.

Mějte krásný večer, Kláro, Vám i zvířátkům.

Někde jsem zaslechl, že Američané dali milion dolarů na vývoj propisky, která bude psát i ve stavu beztíže. Rusové to vyřešili tím, že psali tužkou.

Prý psali krátce tužkami také, ale pak vyvinuli něco lepšího. Ta historka se prý váže s přenosem cesty na Měsíc, kdy to live někdo vyprávěl do kamer. Těžko říct, je to moc hezká historka a klidně to může být pravda.

Krásný večer, děkuju za návštěvu.

Na tuzku nedam dopustit, nemusi se skrtat, lze gumovat.

Diky, Danko, hezky den

Je to velice příjemná vlastnost. Děkuju a vám také moc hezký večer, Honzo, vám i zvířátkům.

jenomze ty skvele inkoustove uz davno zmizely z trhu.