Děkuju moc za milá a emocionální slova - vážím si jich o to víc, že jsou emocionální a já tu věc vidím také hodně emocionálně - prostě nemůžu jinak, příliš se do toho vžívám. Kdysi jsem pracovala na místě, kde se mi mohlo klidně stát, že se i já (v případě, že se něco zvrhne) stanu maličkým kolečkem v podobném soukolí. (Zase abych to moc nedramatizovala, jsem žena, s největší pravděpodobností by první, co by "hoši" udělali, že by mě poslali domů.)

Kdysi napsal Legasov větu, která zůstala aktuální dodnes - a možná je dnes aktuálnější než dřív: "Kdysi jsme museli lidi chránit před působením téhle (jaderné) techniky. Dnes musíme techniku chránit před lidmi."

Já to vidím tak, že tu máme příslušné organizace, které se tou ochranou zabývají - a je to velice dobře. Oni dnes už mají takovou organizaci i ti Rusi. Dnes je podle mě nejvíce potřeba chránit tuhle technologii hlavně před arogantními aktivisty, kteří sice o věci samé nic nevědí ale mají plnou pusu řečí a hulákání o tom, jak se má jaderná energetika vést. Ono se to s tím dozorem dá i přehnat - když ten dozor dá slovo a moc někomu, kdo se v tom nevyzná a jen se snaží lidi vyděsit a zmanipulovat, aby se sám zviditelnil. Optimální je podle mě zlatá střední cesta - na jedné straně průhlednost a na druhé kompetence. Mluvit by do toho, jak a co se dělá v jaderné energetice měli jen odborníci, chytří lidé, kteří o tom něco ví - a ne uřvaní aktivisté bez vzdělání. Oni totiž mohou (když to přeženeme a doženeme do absurda) přijít s požadavkem dělat třeba takové testy, na jaké doplatil Černobyl. Jen jako příklad... ono to původně znělo velice dobře... zjistit, jestli setrvačnost turbíny pomůže zajistit při kompletním výpadku zásobování interních systémů elektrárny energií do té doby, než nahodí dieslové generátory. To (jak se zdá) není nic proti ničemu - dobrý nápad... no a taková hrozná katastrofa z toho vznikla.

Můj osobní názor je tedy ten, že by do toho neměla smět mluvit "ulice". I dobrý úmysl může skončit katastrofou

Nevím, čí to byla zodpovědnost, ale pokud vím tak první vlna hašení byli vojáci co běhali s batohem po sousední střeše a shazovali ten pytel s borem do reaktoru. Mám pocit, že jsem i kdysi viděl jakýsi filmový šot téhle akce.

Oni měli na té střeše napadané jaderné palivo (mimo jiné) - a byla to druhá nejzamořenější část elektrárny. Zatímco ty zbytky po výbuchu ve strojovně mohli nechat, jen je zaházeli materiálem, museli to palivo ze střechy nejdřív sundat, naházet ho dolů do strojovny a pak až zakrývat.

Nejdřív to dělali pomocí robotů. Měli pár exponátů bývalého Lunochodu. To byl přístroj, který byl vyvinut přímo do podmínek se zvýšenou aktivitou (ionizujícím zářením). Zatímco na Měsíci to pracovalo dobře, tady je vyřadilo záření z provozu už po prvních (třech) dnech. Technika je ještě náchylnější na škody způsobené ionizujícím zářením než lidé - lidé mají biologické systémy, které ty škody opravují (viz minulé blogy) - technika nic takového nemá. Prakticky se dá říct: jednou poškozené - navždycky poškozené.

Pak měli jeden německý robot. Stál je hrozné peníze - a nefungoval vůbec. Respektive vysadili ho na střechu, on dojel na kraj průrvy, mezitím přestal reagovat a spadl jim dolů do strojovny.

Tím byly technické možnosti vyčerpány. Palivo muselo pryč. Zoufalá situace - a zoufalé jediné možné řešení.

Museli tam poslat lidi.

Celkem se na takových a podobných pracích "protočilo" kolem půl milionu likvidátorů. Zjistili si, jaké v tom místě panuje záření - vypočítali, kolik času se tam mohou lidé ochomýtat než dostanou nějakou určitou dávku záření, vybavili je maskami, atombordelem (jak se tomu myslím i u nás říkalo), pancíři z olova - a šli. Na té střeše mohli být jen pár desítek vteřin. Takže dostali instrukce - vezmeš lopatu, je za rohem. Běžíš tam, najdeš jednu nějakou věc, shodíš ji ze střechy dolů, běžíš zpátky, položíš lopatu na místo a jdeš se umýt. Takovýmhle způsobem, kousek po kousku, to zvládli s nasazením obrovského množství lidského materiálu uklidit.

Děkuju za návštěvu a zájem o věc! Mějte moc hezký den, Pavle.

(Víc už dneska nezvládnu, tak jen nechávám značku, že jsem tu byla.)

Děkuju za snahu. Ono to neuteče a až budete mít chuť na takové téma, čeká na vás trpělivě i za týden nebo za měsíc. Krásný den, Kláro.

Já sám o tom moc nevím, proto jsem četl jedním dechem ". Díky zase kousek do mozaiky. Pěkné.

Děkuju za zájem o tuhle věc i o návštěvu! Mějte krásný večer, Antoníne.

Další pěkné smutné čtení. Legasov byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Je zde vidět diletantismus režimu, který ani po skončení víkendu nepovolal do řízení operace někoho kvalifikovanějšího. Logicky se do toho nikomu nechtělo a tak zůstal v roli obětního beránka.

Ono jich tam bylo víc, ale plnily se příkazy Legasova. Původním vzděláním byl neorganik, tedy co se týká složení vrsvy, kterou to chtěli pohřbít, to on zase kvalifikovaný byl, to ano.

A podle toho zmiňovaného dokumentu ho několikrát žádali nebo mu rovnou přikázali, aby tam na místě setrval delší dobu. Nejspíš se tam nikomu dalšímu už nechtělo. Také je pravda, že on sám se radiaci nevyhýbal. Je třeba známo, že když probíhalo na střeše strojovny měření (to bylo to nejvíce zamořené místo kromě strojovny samotné - byly tam úlomky palivových tyčí) - tak se tam rozhodila síť se senzory. Hoši vyběhli nahoru, rozhodili síť, odběhli, protože v té zóny byla opravdu masivní radiace. Pak naběhla další parta, síť sebrala - a vyhodnocovalo se, kde je jaká úroveň záření. Legasov zůstal celou dobu měření na střeše. Chtěl si být jistý, že se se senzory nic nestalo a data budou relevantní. (ta zpráva pochází od jeho kolegy z Kurčatovského institutu).

Následně, když shrábl přízeň Vídeňského publika na té konferenci, tak mu záviděli. Najednou se ozývaly hlasy "co tam dělá, vždyť ani není jaderný fyzik"... známe to asi všichni až moc dobře... takhle to chodí.

Děkuju za návštěvu a zájem o něj. Jsou lidé, na ty moc často zapomíná. Krásný večer přeju!

Pěkné pokračování předešlého.

K těm hoaxům, pasivní dozimetry se neodebíraly - proč taky. To už by byl hoax na druhou ve smyslu vyvracení něčeho, co se nikdy neuvedlo. Zabavovaly se registrované přístroje, tehdy kufříkového typu se sondou. Před 80. lety komunisté věděli i o každém psacím stroji v podnicích či domácnostech. Jinak opět, zajímavý blog.

Ano, v Evropě nebyla taková dávka, která by je nechala zčernat. Naštěstí pro nás. To, že lidem sebrali zdroj informací je typické pro tehdejší dobu. To jim opravdu šlo...

Děkuju za milá slova a milou návštěvu, Waldo, moc hezký večer přeju!

Velice děkuji za tento článek. Cítím, jak moc je potřebná úcta k lidem, kteří zcela vědomě nasadili svůj život a také měli odvahu mluvit.

Je v tom na jedné straně velikost člověka a na druhé straně skutečná tragedie toho režimu, který mnohdy neuměl nebo snad ani nechtěl tu velikost a obětavost lidí ocenit Je dobře, že ty doby skončily a stejně dobře bude už nikdy se po takových režimech neohlížet s nostalgií, či snad dokonce s touhou po jejich obnovení.

Sám nejsem žádným velkým odpůrcem jaderné energetiky (i když ona má svá rizika, z nichž možná největší je nakládání s jaderným odpadem). A jsem rád že je vytvořen systém zaručující co největší bezpečnost využívání jaderné energie. Viz i naše krátká diskuse ohledně naprosto nezbytné nezávislosti úřadů pro jadernou bezpečnost.

Zároveň vidím, jak je nutný také zájem občanů a občanské společnosti o tuto problematiku. Viz např. šílený plán někdejší Berlusconiho vlády vybudovat jadernou elektrárnu v Itálii (což je seismicky riziková oblast), který byl odvrácen referendem.

Na netu je velké množství materiálů - a když se do nich zaposloucháte (počítám, že všichni umíme více méně rusky) nebo si je necháte přeložit do čitelných písmenek translátorem - dýchá z nich zoufalost. Ta havárie semlela tolik lidí ...

Pokud vás zajímá ukládání jaderného odpadu - i to je velké téma, kterému se budu určitě věnovat. Budou to věci z německé strany hranice - možná nejsou pro Čechy zase až tak důležité nebo zajímavé - možná to ale budou malé střípky, které by vás přesto mohly zaujmout nebo vyvolat diskuzi.

Děkuju za zájem o věc, mějte moc hezký den, Marku.

Děkuji, četla jsem jedním dechem při jakémsi čekání...až jsem zapomněla, že čekám...byla to šílená situace. A tohle v ní silný příběh.

Děkuju - moc mě těší, že se vám líbilo a zaujalo vás.

Z různých důvodů tyhle věci beru hrozně ... jak to říct ... osobně, emocionálně. Víte, říkám si... co bys udělala na jejich místě? Neubráním se tomu, abych to s těmi lidmi neprožívala.

Řada z těch lidí má můj obdiv, u spousty věcí je to spíš nevěřícnost, bezradnost a pocit bezmoci. To když si představuju, jaké to muselo být pro řadového technika ve strojovně. Takový blog radši ani nikdy nenapíšu.

Nic... to jsem zase rozjela... Mějte moc hezký den, Jani... Vy i Vaši milí malí i velcí.

Pěkně napsáno. Je otázka, co byla od vědce Legasova větší odvaha - zda dlouhodobý pobyt v místě havárie, nebo pozdější kritika "věrchušky" na mezinárodním fóru. Za obojí ale zaslouží uznání.

On je opravdu velice zajímavá osobnost. Jsou tu náznaky, že se docela drsně hádal i s Gorbačovem. Všechny jeho audiozápisky, které se týkaly Gorbačova prý někdo velice pečlivě z těch kazet vymazal. Byl to prý Gorbačov osobně, kdo ho škrtl z těch listin adeptů na státní vyznamenání (z jedné dokonce na poslední chvíli těsně před tím, než šly do tisku). Tipovala bych na velice silnou osobnost, která nakonec neunesla jak nenávist veřejnosti, tak nenávist spolupracovníků, tak nemoc z ozáření ... někdy se to tak semele, že člověku už nezbyde nic, čeho by se mohl podržet...

Děkuju za milá slova i za zájem o Legasova a tohle téma. Krásný den, Milane.

K tomu tunelu. Nebyl až tak zbytečný, tedy původně měl sloužit k osazení chladícího zařízení, ale nakonec byl zalit betonem a tím byla láva nadobro izolována od spodních vod. Hodně se také zapomíná na potápěče, s velkou pravděpodobností zabránili opravdové termonukleární reakci která by evakuovala půlku Evropy.

Ano - a oni to koneckonců dopředu nevěděli, že bude tunel zbytečný. Radši obětovali horníky a techniku, než by si dovolili v té situaci dál riskovat. Ta situace, to rozhodování bylo strašné - a v konečném výsledku to semlelo ty lidi stejně, jako to semlelo horníky, kteří ten tunel kopali.

Potápěči - ano! Je tam velké množství lidí, o kterých by se měly psát blogy! ...

Děkuju vám za příspěvek - a za zájem o věc. Krásný den, Petře.