Tyhle Vaše články o jaderné fyzice nemají chybu!

Podobný strach plynul i z radiačního pásu mezi Zemí a Měsícem, kvůli němuž údajně není možné, aby lidská posádka na Měsíc bez úhony dorazila. Odtud i konspirační teorie, že člověk na Měsíci je podvod.

Jak to dělají na ISS, nevím. A chybí mi v článku údaje o radiaci, kterou jistě naměřily všechny sondy vyslané např. k Marsu nebo vůbec mimo sluneční soustavu.

Radiační pásy se dají z větší části obletět. I proto mohli lidé k Měsíci letět bez větší újmy.

Na ISS se využívá stínění a navíc mají posádky povoleno dostat výrazně větší dávku záření, než pracovníci v jaderném průmyslu.

Základní údaje o kosmickém záření jsou k dispozici třeba na Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Cosmic_ray

Nezbývá než doufat, že lidstvo jednou vynalezne supermateriál, který bude odolný vůči všem druhům záření.

Pochybuji, musel by to být nějaký neznámý prvek (něco jako ve špatných sci-fi) a v to nelze doufat. Pokud se nalezne něco super-ochranného, bude to nějaký druh pole.

Hned jak jsem si představila to kosmické plavidlo obalené několika vrstvami včetně olova, říkala jsem si, že by se mu dost špatně letělo.

A to ještě nic není - u hodně energetických částic je pravděpodobné, že i to sekundární fotonové záření bude natolik silné, že vyrazí z hmoty neutrony - a můžete to obalovat vrstvami hned několikrát.

Přeju krásný večer - a díky za návštěvu a zájem o neutrony.

No dobře, tak já si ten batůžek sbalený na Mars (mám tam už všechno, i bábovku) zase vybalím a smířím se s tím, že dokud se ta "jiná liga" pořádně neuhraje, nikam se neletí a půjdu na zahrádku :-).

Vám díky za blog.

Leda by někdo vymyslel, jak se tam dostat opravdu rychle - v řádu dnů. Může se to jednoho dne stát. Ale na té zahrádce to má člověk o hodně jistější. Krásný den, Jani, Vám i vašim milým.

Moc hezké a moc poučné! Problém je ale v tom, že mám pocit, že smečka neutronů se proplížila mou hlavou a nadělala z mých neuronů salát. Snad se mé neurony ukáží jako samoopravné.

Pěkný den, paní Dano (a vůbec všichni tady).

Pěkný den i Vám, Pavle, jsem ráda, že se vám líbilo. Úplně zjednodušeně řečeno, pokud chcete před někým schovat atomovou bombu, bude to komplikované. Různé vrstvy různých materiálů. A navíc (to jsem už v blogu nezmiňovala) - eventuálně se může stát, že sekundární gama záření vyrazí z vaší stínící hmoty další neutrony a kolečko jede na novo, tak neuškodí dát za sebou ne tři (čtyři) ale šest (osm) vrstev. Prostě je lepší atomovou bombu nemít nebo neschovávat.

Krásný den! Ať se vám daří...

K části článku, pojednávající o nebezpečí neutronů ve Vesmíru, by asi bylo velice vhodné dodat, kolik jich vlastně v kosmickém záření je a porovnat to s ostatními druhy záření - především protony a elektrony.

Prozatím jsem se totiž v literatuře setkal jen s tím, že nízkoenergetické neutrony vznikají z kosmického až v atmosféře. Vzhledem k poměrně krátké čtvrthodinové životnosti volných neutronů mi to nepřipadalo nijak divné.

Vysokoenergetické neutrony, kde rozpad zpomalí dilatace času, by pak měly ohrožovat posádku ISS prakticky stejně jako posádky lodí k Marsu. Magnetické pole Země proti nim nemá jak chránit.

Ale nejsem odborník na radiaci a tak se rád nechám poučit.

Jsou tam dva druhy záření - sluneční vítr a kosmické záření. Obojí má různé složení. Obojí je přítomno, když poleví sluneční vítr, dostane se nám do soustavy přiměřeně víc toho kosmického. Tam bych viděla jako největší problém sekundární částice, které je schopné tohle vysokoenergetické záření vyrazit z každé (námi využívané) hmoty. Neutrony by byly sekundární, ostatně jak sám píšete, poločas rozpadu u těch nízkoenergetických (nerelativistických) zamezí, aby se k nám dostávaly v nějakém větším množství odjinud.

Problém bude dělat jakýkoliv kov nebo látka s větším množstvím nukleonů, ze kterého může tohle vysokoenergetické záření kdykoliv vyrobit sekundární typy (kromě jiného neutronové) záření.

Experimenty na myších ukázaly, že i nekritické (nesmrtelné) zato neustálé dávky simulovaného záření typu kosmického - u nich po pár měsících vyvolaly selhání kognitivních schopností. Myši si přestaly pamatovat, kde mají žrádlo, přestaly si pamatovat, že mají vůbec žrát. To je velice nepříjemná věc pro kolonizátory.

Děkuju za návštěvu, krásný den, Stanislave.

Vidím to stejně. Technologicky extrémně komplikované.

A Musk? Zůstane u svých vizí. Start v roce 2012 se nekonal, start v roce 2014 se nekonal, start.............

Krásný den, Petře, ať se ve všem vydaří.

Dano, děkuji a přeji hezký den bez jakéhokoliv záření

Pouze ať potkáváš jen štěstím zářicí obličeje...