Co jsem se naučil toto, se mi tkaničky nepovolují. Žádné a nikdy.

Ani není třeba tolik utahovat. Divím se, že se to ještě nerozšířilo.

S oblibou říkávám, že je to to nejlepší, co jsem se v pokročilé dospělosti naučil.

https://www.youtube.com/watch?v=LLAxXYIp8K4

Na běžecké boty existuje speciální způsob vázání, který se vůbec nerozvazuje. Sice se špatně utahuje, ale výsledek je perfektní. Dá se to najít na youtube. Třeba mně ani dvojitý uzel nepomáhá. Hodně dupu, takže mi tkaničky vydrží tak 30 minut.

...jako speolog mohu potvrdit že nejen tkaničky, gumičky lano atd.... potvora tření či tuhost a vlhkost i teplota z toho dělají vědu všech věd...kapitolou abecedy klení je u tkaniček a nejen jich nečekané přetržení ale to již je nauka o materiálech...

To je úplně jiný level než tkaničky, zvlášť, když na tom lanu člověk visí. To si opravdu nepřeje, aby se to rozvázalo. Krásné hobby máte! (nebo práci)

Krásný den, Jane, přeju suchá a nezauzlované a nepřetrhlá lana.

Mně se permanentně rozvazuje tkanička na levé botě a je jedno, jaký druh obuvi to zrovna je. Marně přemýšlím, proč je tomu tak...

Dva uzly si nakonec udělám ze zoufalství, když se to během jedné cesty opakuje více než dvakrát.

Možná chodíte asymetricky. Spousta lidí má jednu nohu kratší a neví o tom, ani to na nich není poznat?

Krásný den, Pavle, mějte se moc hezky.

Pamatuji se na asi 7 druhů základních uzlů, které jsme se jako děti dychtivě učili kolem r. 1968 v tehdejším Junáku - dodnes používám hlavně ten nejjednodušší ambulantní (ten Váš první symetrický), ještě se mi vybavuje zvláštní dojem, když jsem podobný viděla použít v gigantickém měřítku na pacholatech v Hamburském přístavu. Tam měla lana vážně sílu mužské paže a někdy i víc. Ale co se týče bot, můj favorit je stále suchý zip. A teď už nejradši sandály. Díky Dani, bylo to milé počteníčko. Zdravím.

Jsem ráda, že se vám líbilo, Dani. Na netu existují také návody na velice umělecké šněrování bot. Třeba tady...

https://www.pinterest.de/pin/413346072026089818/

Kdyby se vám někdy zachtělo něčeho šněrovaného.

Krásný den, ať se vám vydaří, Dani.

Nejvetsi problem to je pro deti male a nejmensi, ktere si jeste neumi zavazat boty samy. Kterym nez sly ven, zavazala boty maminka a kdyz se jim rozvazou, pak behaji s boty rozvazanymi.

Reseni? Suchy zips!

Výrobci naštěstí myslí na všechno. Některé boty dělají jen dojem, že se šněrují - a zatím se tajně zavírají na zip. Krásný den, Jaromíre a díky za návštěvu.

Konečně jsem si mohl přečíst něco normálního, už mne ten kovid a mečení o neschopné vládě lezlo krkem.

Právě pro takové případy tu ten blog je. Jsem ráda, že se vám líbilo. Krásný den přeju, Jiří, ať se daří.

Lze to vysvětlit i pomocí teorie strun. Akorát že ještě není náležitě propracována.

Přestože chodím důstojně, kulaté tkaničky se mi rozvazují, kdežto ploché nikdy.

Tady teorie strun pomoct nemůže. Je nutné ji modifikovat na tkaničkovou teorii.

Co jsem vypozorovala, ploché tkaničky docela drží, kulaté se rozvážou hned, když se přes kličku neudělá další uzel. Také záleží na materiálu, ze kterého jsou tkaničky vyrobené, hladké se rozvážou rychle, drsnější drží, ale často se taky trhají. Pak si vyberte. Při běhání se mi častěji vymotá gumička z vlasů, než rozvážou boty... Děti jsem stejně jako pan Drapal podezřívala, že si to prostě nezavážou pořádně.

To s tou gumičkou do vlasů je zajímavé - máte na to nějakou teorii, co to může způsobovat?

U dětí to ale funguje i když jim člověk zavazuje boty sám. U mých se rozvazovaly tkaničky i navzdory zasukování dvěma dalšími uzly. Dodnes milují boty na zip, suchý zip a na gumičku.

Krásný den, Kláro, ať se vám jeho zbytek vydaří.

Článek hodný aspirace na Cenu Ignáce Nobela (Ig Nobel Prize).

Tohle vůbec není špatný nápad! Já jsem pro.