Mám naše Sluníčko ráda tak, jak je. Dvě už by byla moc. Jsou dny, kdy na tak suchém místě, jako je u nás Rakovnicko, je i jednoho Slunce vrchovatě. Díky Dani přesto za velmi zajímavý pohled do kosmu. Jsem vážně ráda, že jsou všechna tak daleko. Zdravím.

Vám také, krásný den, Dani. Dvě Slunce tak blízko sebe, že by byla vidět jako opravdová Slunce na nebi, by asi taky destabilizovala systém tak, že bychom tu nebyli. Tyhlety vzdálenější dvojhvězdy to už je jiná a možná že nějaká civilizace u takové soustavy říká "to je podmínka pro život, protože nebýt vzdáleného Slunce, tak by blízké Slunce na sebe stáhlo všechen ten odpad a smetí a asteroidy a padalo by nám to na planetu a vyhubilo by nás to". Nebo by naopak z tamního Oortova oblaku vytahovalo daleko víc komet a tak poslalo na vnitřní planety daleko víc vody? To by si pak jejich obyvatelé už na sucho moc nestěžovali.

Krásný den, Dani, mějte se moc hezky a ať se daří.

Ve dvou se žije většinou lépe, možná by to chtělo také slunce. Dano, děkuji a přeji tenkrát zajímavé sny

Bylo by to hezké, moci říct - támhleta hvězda je vlastně úplně podobná a musí mít planety s podobnou chemickou specifikací, protože vznikly na stejném základě ze stejné hmoty. Možná se to jednou povede, že se to bude moci říci s jistotou.

Krásný den, mějte se všichni moc hezky.

Děkuju a přeju krásný den.

Zajímavý článek. Představa, že Proxima Centauri by mohla být "zatoulaným" dvojčetem našeho Slunce, se mi docela zamlouvá. Jinak jen pro zajímavost, název "parsec" má svůj původ ve spojení paralaxa a sekunda. Školním jazykem řečeno - vzdálenost 1 parsecu se rovná výšce rovnoramenného trojúhelníka, jehož základnu tvoří průměr oběžné dráhy Země kolem Slunce a protilehlý úhel má 2 sekundy.

Jestli se nepletu, teď zrovna vyšel někde článek, že Oumuamua, ten exostelární asteroid, co se tu nedávno vynořil a zase zmizel, mohl být právěd odtamtud. Možná si blízké hvězdy "vyměňují" zbytky hmoty celkem pravidelně. To by znamenalo, že není vyloučené, že i tam, někde nějak něco ... žije.

Krásný den, Milane, mějte se moc hezky.

Občas si říkám, jaké by to bylo mít na obloze dvě podobná Slunce

Myslím, že u drtivé většiny by nevznikl dojem dvou podobných Sluncí pro velkou vzdálenost jedno z nich. Kdyby byly tak blízko, že by bylo vidět dvě podobná Slunce, tak si myslím, že by to bylo krátce před srážkou těchto hvězd... (samozřejmě, mýlit mohu, i když by se mně ten pohled na dvě Slunce také líbil).

Slunce pravděpodobně vzniklo v otevřené hvězdokupě jako jsou Plejády, ale za 4.5 miliardy let se hvězdy rozutekly po Galaxii. Do družice Gaia byly vkládány naděje na nalezení těchto trochu vzdálenějších příbuzných, ale zatím je to pokud vím bez výsledku.

https://www.astro.cz/clanky/hvezdy/kde-jsou-sourozenci-slunce.html

Díky za link a moc hezký den, Michale, mějte se prima a příjemně.

Tak na vzdálenost parseku už by mě nenapadlo, že tam ta hvězda není náhodou...

My máme kolem sebe jen samé červené trpaslíky, jestli se nepletu. Možná je to právě Slunce, kdo se splašil a oddriftoval pryč, jinak bychom museli mít kolem sebe pár Sluncí.

Připadá mi mimochodem legrační, že ty nejbližší hvězdy vlastně na nebi vůbec nevidíme, jsou moc slabé.

Krásný den, ať se vám daří, Kláro.

Ráda čtu vaše blogy, ať už se jedná o vesmír, nebo přírodní zajímavosti a úkazy.

Ráda bych se zeptala, asi trochu hloupě, jaká je paralaxa Severky, když je stále na stejném místě?

Pro zjištění vzdálenosti Polárky nelze použít tzv. denní paralaxu (to je paralaxu, která je pozorovatelná otáčením Země kolem osy, a to nejen proto, že tady nevzniká, ale hlavně proto, že objekt je příliš vzdálen. Používá se tzv. roční paralaxa, která vzniká při obíhání Země kolem Slunce. Koukněte na https://cs.wikipedia.org/wiki/Paralaxa_(astronomie) , tam je to celkem srozumitelně popsáno a s obrázky.

Kdo umí - umí. A vy ta kosmická témata umíte, paní Dano, nadobyčej dobře. Rád jsem si početl.

P.S. Čumák se už pomalu smiřuje s náhubkem, protože už začíná tušit, že to není napořád. Na vhodných místech mu ho sundávám a zablbnu si s ním (tedy jako s Čumákem, ne s náhubkem). Zajímavý je nárůst aktivity pejska při sundání onoho mučícího výmyslu lidí...

Děkuju.

On moc dobře bude vědět, za co to má. Že něco provedl. A proto je přirozeně psovsky skleslý. A propos emoce. Náš Čumák umí dát najevo nadšení i frustraci - a je legrační, že přesně vystihl, jak to dělají lidi a přizpůsobil tomu to, co dělá v tom nebo onom případě on. Prostě převzal naši "řeč". Příklad: strojím se a jdu na nákup. Čumák v předsíni všemožně naznačuje, že se těší že je šťastný a že procházka je výborná věc. Vydává libé zvuky, které znějí jako "jaaaaáaa" (ano). Zároveň u toho jakoby zívá, aby se mu to jaaaááaa povedlo. (určitě to taky znáte). Když pak řeknu "Nein!" tak u toho ani nediskutuje. Ví, že to je nekompromisní a diskuze nemají cenu. Okamžitě sebou plácne na zem takovým tím způsobem, který se určitě naučil u našich pubertálních dětí a zároveň vydechne a velice frustrovaně u toho zachrčí... Ve smyslu "nikdo na mě nebere ohled! Já chudák pes!"

Krásný den Vám i Čumáčkovi.

Dík za zajímavý blog. Vždy si Vaše články o vesmíru s velkou chutí přečtu.

Jsem ráda, že se vám líbí. Je to skvělé, když s člověkem ostatní sdílí stejné zájmy. Přeju vám moc hezký den, Jiří.