To by mě ve snu nenapadlo. Dlouho mi vrtalo hlavou, jak přišel Ludvík Souček ve své knize Krotitelé ďábla na to, že Japonci na konci 2WW vyráběli tenoučké schránky z "průlinčitého porcelánu", podobné vejcím dinosaurů, ve kterých pašovali do odlehlých částí Gobi tuším buldočí mravence (žijí opravdu v Austrálii a mohou vyvolat anafylaktický šok), jejichž kousnutí v té knize znamenalo bez okamžitého zásahu za pár vteřin jistou smrt. Ve sci-fi žánru je to pěkné téma, ale ta průlinčitost - pórovitost porcelánu, to už jsem silně pochybovala. Je možné, že ten nejkvalitnější porcelán by byl takového druhu, že by v něm mohl dokonce přežívat hmyz? Tady to Souček použil jako zvláštní extravagantní biologickou zbraň, kterou Japonci vyvíjeli, a po konci války výzkum odstěhovali do pustin pouště, aby je neodhalili. Zvláštní, že se detaily dozvídám tady ve Vaše blogu Dani. Svět fakt začíná být malý. I v čase... Moc dík a zdravím.

Moc si to nedovedu představit. Pokud je porcelán porcelánem, tak má vlastnosti dané výpalem - a to znamená, že je porcelánem (nevsakujícím vodu) celý. Pory tam nemohou být z principu. Pokud by se uvažovalo, že je to třeba výrobek, který je porovitý jen v části objemu, protože je dělán ze dvou různých hmot, pak je tam zase problém, že při výpalu se obě části různě intenzivně smršťují - takže by se v místě styku obou hmot výrobek musel roztrhat.

Možná to mělo nějaký speciální tvar, třeba s dutinami, kde ten hmyz přežíval?

Děkuju za milá slova a přeju krásný den, Dani.

Ah, vida - tu pórovitost jsem zapomněl. Dano, přece oba víme, že každý materiál je pórovitý, zamezit pórům je asi něco takového jako vytvořit naprosté vakuum.

Pórovitost ve smyslu otevřená pórovitost. Tady jsou ty póry zalité tekutou hmotou při výpalu - i v objemu nejen na povrchu.

Moc pěkný je od L.Součka "Obrazový opravník obecně oblíbených omylů". V době, kdy vyšel, existovalo skutečně hodně zažitých omylů. Například málokdo věděl, že zmije loví v noci, takže v tu dobu je daleko větší šance na ni šlápnout. Nebo uvedl na pravou míru zažitý obrázek, kdy "králové zvířat" lvi hodují na kořisti a mrzké hyeny je zpovzdálí pozorují a čekají, co na ně zbyde. Přitom to dost často bylo tak, že kořist patřila hyenám, které si ji ulovily a lvi je od ní odehnali.