Další zajímavůstka do skládačky kuchyňských znalostí. A aspoň vím proč se Čumák ani nesnaží čuchnout k cibuli, i když má živý zájem o všechno. Např. předevčírem projevil živý zájem o pěkný kus upečeného bůčky, který si sundal ze sporáku a, zlatíčko moje milé, nic přitom nerozbil. Dostalo se mu důrazného "ty ty ty"...

Je to hodný pořádkumilovný pes. Nejspíš usoudil, že dokud se masu věnujete, tak je vaše. Když vás přestane bavit, tak si ho smí vzít on.

Tohle nám udělal minulý pes - když byl ještě štěně. Měla jsem krásnou obrovskou flákotu masa, hezky jsem ji okořenila a osolila, pomazala olejem a otočila jsem se pro nějaké další koření. Pes usoudil, že už maso nepotřebuju, protože jsem se k němu otočila zády. Člověk se na ně ani nemůže zlobit...

Podobně mi nynější pes jako štěně luxoval odpadkový koš. Když se večer všechno uklidnilo, tak si otevřel dvířka v kuchyni pod myčkou - a zkontroloval jeho obsah. Co se mu líbilo to zkonzumoval - zjevně to už nikomu z nás nepatřilo a jeho psí logikou to bylo jeho.

My chodili večer luxovat ledničku a pes chodil luxovat odpadkový koš. Dával si pozor, abychom se v kuchyni nesetkali, takže trvalo dost dlouho, než se na to přišlo.

Vám i Čumáčkovi krásný večer, mějte se moc hezky.

Když se Čumák zmocnil bůčku (ten jsem mu sice odebral, ale proto, abych mu ho mohl dávat po částech), tak jsme usoudili, že je to naše chyba: Nenaučili jsme ho, že jsou místa, odkud si nesmí nic brát. Takže jsem ten po částech dávaný bůček využil k výchově. Boty bych na to zatím nevsadil, ale myslím, že už ví, že z kuchyňské linky by si přece jenom neměl nic brát.

Co Sabina, foukalo hodně? Tady, v Brně, nic moc, i když po okolí to mohlo být podstatně horší.