Počtení pěkné, mé city však patří sádlu. To chutná i za studena na chlebu (obzvlášť, jsou li přítomny škvarky), řízky na něm jsou malebné... Navíc cestu k srdci hledá a nachází báečně

a stejně jsem pro sádlo, i když namazaný na chlebu s cibují je ještě lepší

Jako téměř městské dítě si pamatuji, že maminka na začátku 60. let hodně smažila řízky a věci, kde byla potřeba vysoká teplota, na tzv. 100% tuku (dnes omega). Neměli jsme hospodářství, ale kupovali sádlo syrové, a škvařili jsme si ho sami. I to se kupuje dodnes ve více druzích - tzv. plstní - to tenčí a horší a nejkvalitnější řemenové - pěkně nejméně 3 cm vysoké. Takto vyškvařené se používalo jen na škvaření hodně drahých surovin na vysoké teploty. Kupodivu 100% tuk se nepřepaluje, a ani není nikterak cítit. Je to zvyk, ale řízky na něm smažím dodnes, a mám ho i ve fritéze radši, než olej. Ten byl tehdy jeden (asi slunečnicový), a nebyl moc dobře čištěný, takže byl prostě cítit. Ten se užíval málo. Dnes je podstatně lepší kvality a na něm smažím mnohem častěji. Střídám slunečnicový s řepkovým, protože jsou naprosto neutrální chuťově a přijdou mi stejné. Dodnes si občas sádlo škvařím - ale vždycky ho používám na luxusní jídlo - a hlavně na chleba se sádlem a posolit. Je to neskutečná mňamka. A co teprve domácí ještě teplé škvarečky. Jen se musí umět dobře vyškvařit - mám takový indikátor - míchám, míchám tak dlouho, dokud nezačne trošku ustupovat pěna a zableskne se čistá hladinka sádla. Pak rychle odstavit a přidat 1 - 2 polévkové lžíce studeného mléka. Pozor, to sádlo vždycky vysoko vypění, protože mléko je ledové a sádlo vysoce zahřáté, musí se na smažení vždycky použít hrnec, který má nad hladinou sádla nejméně 2/3 místa na výšku, co zabere to vyškvařené sádlo. Tím mlékem se prudce zchladí teplota, a tuk už se dál nepřepaluje. Takhle se to u nás dělalo odjakživa - na plynu, elektrice, a dělám to teď úplně stejně i na indukci - ta má největší výhodu, že přestává hřát okamžitě. Škoda, že řemenové sádlo je tak málo k sehnání. Oliváč jsme dávali a ještě velice zřídka výhradně do studené kuchyně. Mám doma lahvinku panenského a stačí mi na dlouho. Nevím, ale nemusím mít často jeho příchuť. Zdravím Dani, moc zajímavé téma.

Já to moc neřeším. Smažím jen občas a většinou šáhnu po slunečnicovém, když není vemu řepkový. Sádlo jsem přestal kupovat protože to kupované mi nevoní dobře

Když chce mít člověk dobré sádlo, nesmí být holt líný a musí si ho vyškvařit sám. Stojí to za to - když si takhle dám svůj chleba se svým sádlem a cibulí, nestačím vrtět hlavou nad jednoduchostí těch nejlepších jídel!

Ale sakra, co to doporučuju, zase pak přijdu do řeznictví a sádlo bude vyprodaný. Taky není divu, když jdou dnes vepři na porážku štíhlí jak maratonci.

Ten, co mi nesmrdí, tedy slunečnicový, byť prý je řepkový lepší. Panenských je kromě vámi uvedeného na takové věci i škoda.

P.S. Myslím, že kokosový olej je ještě nasycenější než palmový. Přitom proti palmovému bojujeme a kokosový je často propagován jako "zdravý". Ale možná se nepočítá, když je tuhý?

Děláme na rakouském Rapso - řepkový olej bez nežádoucích pachutí a vůní. Sice je drahý, ale do majonézy nenahraditelný.

Do majonézy klidně i nějaký luxusní. Krásný večer, Štěpáne, mějte se moc hezky.

Děkuji, až doposud mi bylo jedno jaký olej mám na panvici

S údivem jsem zjistila, že pokud jsem se řídila systémem pokud možno co nejlevnější, vůbec to nebylo nějak nezdravé, naopak. Nejlevnější za tepla lisované oleje (nebo rovnou vyšisované párou) prý vydrží největší teploty.

Krásný večer, Alžběto, ať se daří!

Díky za článek, já jsem si třeba neuvědomoval existenci "bodu zakouření" danou složením oleje.

Oni často ani výrobci. Viděla jsem při rešerši reklamní leták na jeden druh oleje, který obsahoval zrovna ty nejhorší komponenty - a reklamovali ho jako vhodný n smažení.

Krásný večer, Lukáši, díky za návštěvu.

Fajn, čtivé. Pište dál.

Děkuju, budu. Díky za návštěvu a za přízeň. Mějte krásný večer, Čestmíre.