Meteority, které vypadají jako šperky – pallasity a mesosiderity

Už na první pohled strčí do kapsy kdejaký pozemský minerál. Vznikaly daleko od naší Země - mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru. Na Zemi se dostaly vždy jen pouhou náhodou. Nejkrásnější z meteroitů - pallasity a mesosiderity.

Pojďme si povídat o jednom specifickém druhu meteoritů, který se svou výjimečností a krásou podobá spíše vzácnému šperku, než minerálu. Tento kámen-nekámen vzniká v nitru větších asteroidů.

Poté, co asteroid nasbírá dostatečné množství hmoty, může v něm začít probíhat dělení materiálu podle hustoty. Těžší prvky se začnou koncentrovat v jádře, zatímco kolem něj vzniká „plášť“ z lehčích prvků. O teplotu, která je na diferenciaci potřebná, se postarají jednak nesčetné srážky s drobnějšími nebo většími tělesy a jednak radioaktivní  rozpad některých elementů, například nestabilního izotopu železa. Výsledkem je velký asteroid, který vlastní kovové jádro, plášť ze silikátů a přechodnou vrstvu, ve které se nachází smíšený materiál.

Pokud se pak takový diferencovaný asteroid srazí s podobně velkým tělesem, může se i kompletně roztříštit. Jeho úlomky se mohou dostat na dráhu, která je jednoho dne zavede až na kolizní kurs s naší Zemí.  Na zemském povrchu pak nacházíme jak čistě železné objekty, tak kamenné úlomky – a dokonce zbytky oné přechodné fáze, která se v původním asteroidu nacházela mezi pláštěm a jádrem. Právě z ní kdysi vznikly ty nejkrásnější ze všech meteoritů – pallasity a mesosiderity.

Z popisu jejich vzniku je jasné, že jsou tyto meteority velice vzácné – tvoří jen asi 1,3 % nalézaných objektů.

Jméno dostaly mesosiderity podle řeckého mesos – poloviční a sideros – železo. Pallasity dostaly název podle Petra Simona Pallase, německého objevitele, který jako první popsal podobné těleso, zřícené nedaleko ruského města Krasnojarsk.

Pallasity

Skládají se z železo-niklové slitiny, ve které je uzavřen olivínový materiál. 

Olivín je silikátový minerál s proměnlivým podílem hořčíku a železa v závislosti na podmínkách při jeho vzniku. Nazván byl podle olivově zeleného zbarvení, není to ale jeho jediné jméno. Staří Římané používali název Topazos dle ostrova, kde byl těžen a francouzští klenotníci později používali název peridot. Olivíny nejvyšší šperkařské kvality se na Zemi vyskytují převážně na dně Rudého moře, kde dochází k roztahování oceánské kůry v oblasti riftu a vytékání magmatu do mořské vody. Ta magma rychle ochlazuje a vytváří polštářové struktury, ve kterých vzniká i olivín.

Krystaly olivínu mohou být různě zbarvené. Nejčastější barvou olivínu je žlutozelená, olivová, dále žlutá, hnědá. Lesk je skelný, mastný, minerál je průhledný, takže tenké řezy meteoritů, ve kterých je olivín přítomen, působí jako nádherné šperky.

Mesosiderity

Mesosiderity se skládají, podobně jako pallasity ze silikátů a slitiny kovu. Narozdíl od nich jsou ale krystaly daleko jemnější a navíc nepravidelné.

Silikátový podíl je tvořen nejen olivínem, ale také dvěma dalšími druhy minerálů. Jsou jimi pyroxeny a živce.

Pyroxeny jsou silikáty, které jsou tvořeny tetraedry SiO4-balíčků spojenými do linií. Mají společný vzorec ABSi2O6, kde A = Ca, Fe2+, Li, Mg, Na a B = Al, Cr3+, Fe2+, Fe3+, Mg, Mn2+. Druhou skupinou jsou živce, konkrétně plagioklasy. Živce jsou skupinou horninotvorných minerálů a tvoří až 60 % zemské kůry. Živce se dělí podle chemického složení na sodno-draselné živce sodno-vápenaté živce (plagioklasy) a na draselno-barnaté živce.

Zatím nevíme přesně, jak mesosiderity vznikají. Jedna z teorií naznačuje, že se může jednat o materiál, který vzniká při srážce dvou velkých těles (asteroidů). Některé z nich totiž vykazují tzv. „brekcie“ – ostré úlomky různých hornin. Při srážce se mohly smísit části pláště jednoho objektu s materiálem z jádra z druhého asteroidu.

V pozemských podmínkách se setkáváme s brekciemi například v místech, kam dopadaly větší asteroidy. Při jejich kolizi se zemským povrchem se smísily jejich původní i pozemské materiály. Je tedy pravděpodobné, že se mesosiderity mohly vytvářet podobným způsobem. 

příště: Angrity - pozůstatky dávno zničené vnitřní planety?