Kde se dá na Zemi nalézt nejvíc meteoritů?

Vydali byste se rádi na lov meteoritů? Na Zemi existuje jedno místo, kde můžete jít téměř na jistotu. Bohužel je ale dost vzdálené.

První antarktický meteorit

Píšeme 5. prosinec 1912. Expedice, kterou organizuje australský vědec Douglas Mawson, nalézá v Antarktidě zvláštní, zhruba kilogramový kámen. Klasifikuje ho jako L5-Chondrit. První ze všech v Antarktidě nalezených meteoritů dostane jméno Adelie Land.

Dnes už nejsou expedice, které hledají v Antarktidě meteority, žádnou výjimkou. Meteority sice padají z nebe statisticky téměř rovnoměrně a měly by se proto nalézat všude na zemském povrchu, ne všude se ale dají dobře identifikovat a rozlišit od původní pozemské horniny.

Jedním z takových šťastných specifických míst je ledem a sněhem pokrytá Antarktida.

Ve vrstvách ledu a sněhu se ožehlé kameny, které spadly z nebe, velice dobře vyjímají. To, že jsou meteority „skladovány“ ve věčném sněhu a ledu, jim navíc zaručuje relativně nízký stupeň opotřebovanosti. Nalézáme je v čerstvém, téměř původním stavu. Nejsou tolik zvětralé nebo kontaminované pozemskými živými organismy.

Past na meteority

V Antarktidě zjevně existují místa, ve kterých se dá najít podivuhodné množství meteoritů. Jedná se o tzv. „oblasti modrého ledu“. Tyto anomálie vznikají typicky u paty pohoří, která zaráží pomalý pohyb ledovce a vytlačuje  spodní vrstvy ledu k jeho povrchu. Spolu s dávno vzniklým ledem jsou pak na světlo vynášeny i starší meteority.

Ty jsou potom obnaženy hlavně díky tomu, že povrchový led sublimuje. Urychluje to navíc i silný vítr, který odnáší čerstvě napadlé vrstvy sněhu.

Pokud nemají meteority ještě navíc šanci, aby se na slunci silněji nahřívaly a následně znovu klesaly do nataveného ledu,  nestojí už tvorbě meteoritického „naleziště“ nic v cestě.

Meteority, nalezené v Antarktidě

Jedním ze vzácných kamenů, nalezených v Antarktidě, je meteorit Allan Hills 81005. Poté, co bylo prozkoumáno izotopové zastoupení určitých prvků a po porovnání s měsíční horninou, dovezenou americkými expedicemi z měsíčního povrchu, můžeme jednoznačně potvrdit, že tento meteorit pochází z Měsíce.

Nález měsíčního kamene přivedl vědce na logický nápad – na Zemi by se měly stejně tak dobře vyskytovat také meteority, které mají svůj původ na jiné planetě, například na Marsu. Nedlouho poté se už podařilo objevit první skutečný vzorek marsovské horniny, který k nám přilétl v podobě nečekané vesmírné zásilky – meteoritu.

Marsovský meteorit EETA79001 byl nalezen v roce 1979 v ledovém poli Elephant-Morainy. Skládá se z bazaltické lávy a řadí se do skupiny Shergottitů. Celý kámen při nálezu vážil téměř osm kilogramů. Při porovnání jeho chemického složení byly poprvé nalezeny stejné izotopové anomálie, jaké naměřila sonda Viking an Marsu.

Na dalším obrázku vidíte meteorit MET 00506, který patří do kategorie chondritů. To jsou meteority, které v sobě nesou malé příměsi z jiného materiálu, chondry. Vznikly v meziplanetárním prostoru z původní hmoty Sluneční soustavy, nejsou přetavené a jejich materiál je původní.

Dalším zástupcem exotického antarktického kamení, spadlého z nebe, je meteorit QUE91200. Patří do skupiny howarditů, pocházejících z asteroidu Vesta. 

Vesta je planetka, která se nachází v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Jako jediná z planetek může být za  příznivých okolností viditelná na noční obloze pouhým okem.

Je mateřským tělesem a zdrojem různých meteoritů. Předpokládá se totiž, že Vesta má díky proběhlé diferenciaci kovové jádro ze železa a niklu, ukryté v olivínovém plášti. Obsahuje tedy různorodé materiály, které se mohou při srážkách s jinými objekty oddělit a mohou nakonec v podobě meteoritů skončit i na zemském povrchu.

Jedním z těchto materiálů je litifikovaný (zpevněný) regolit, z něhož pocházejí howardity a brekciové eukrity. Podle japonských astronomů jsou v regolitu obsaženy i hydratované nebo hydroxylované minerály. Jiným druhem jsou bazaltové lávové výlevy, z nichž pochází další druh meteoritů, nekumulované eukrity. Tzv. „plutonické horniny“ obsahující z magmatu tvořené pyroxeny, pigeonity a plagioklasy, vytvářejí meteority s názvem „kumulované eukrity“. Z plutonických hornin, které obsahují ve velkých zrnech uložené minerály pyroxeny, tvoří meteority s malebným názvem „diogenity“.

Vývoj Vesty je typický pro podobně velká tělesa. Byl zahájen před 4,75 miliardami let. Nárůst do konečné velikosti byl zakončen během prvních 2 až 3 milionů let. Provázelo ho roztavení nitra asteroidu teplem, vznikajícím radioaktivním rozpadem 26Al. Při něm se oddělilo kovové jádro od kamenného pláště. V něm pak krystalizovaly různé horniny. Tento proces ustal zhruba 7 miliónů let po vzniku planetky.

Vesta je zatím jedinou planetkou, u které proběhla tato diferenciace a která se dožila dnešní doby víceméně neporušená.

Vzhledem k tomu, že na Zemi nacházíme také kovové meteority, musely ale existovat i jiné podobné planetky, které byly postupem času kolizemi naprosto zničeny. Kovový materiál mohl totiž vzniknout jen za vysokých teplot a tlaku uvnitř relativně velkých vesmírných těles. Pokud se nalézá ve volném meziplanetárním prostoru, musel se do něj dostat následkem těžké kolize, při které se původní těleso kompletně roztříštilo a rozpadlo.

Není divu, že se Vesta dostala v NASA na seznam těles, určených k bližšímu prozkoumání. V roce  2007 k ní odstartovala sonda Dawn. Na místo určení dorazila v září 2011. Ukázalo se, že Vesta má zajímavější povrch, než se původně předpokládalo. Podobá se mnohem více terestrickým planetám či Měsíci než ostatním planetkám (viz obrázek).

ANSMET

O velké množství dalších objevů se zasloužil program ANSMET (Antarctic Search for Meteorites program). Je financován Office of Polar Programs  z U.S. National Science Foundation, příslušející NASA. Organizovala řádově kolem dvaceti misí, které objevily kolem 10 000 fragmentů.