Kam vyrazit na sběr meteoritů? Dobrodružství v poušti

Naprostá většina meteoritů na naší planetě se nachází – v něčí poštovní schránce. Jsou totiž předmětem čilých obchodů. Chcete se vydat na skutečnou expedici za meteority? Pak máte nejspíš největší šanci v některé z pouští.

Převážná většina meteoritů, které jsou dnes nalezeny na Zemi, se nachází čistě zabalená a opatřená obálkou se známkou v některé z poštovních schránek. To, že se meteorit dostaví do schránky nezabalený a neofrankovaný, je spíše nepravděpodobné – i když už se stalo, že meteority, padající z nebe, trefily přímo lidská obydlí.

Ve skutečnosti spadne většina meteoroidů (z čistě statistických důvodů) do oceánu. Jen menší část dopadne na zemský povrch. V sedmdesátých letech se podařilo lokalizovat větší naleziště meteoritů v Antarktidě (viz minulý blog).

Právě díky těmto nálezům začalo být zřejmé, že se nálezy meteoritů nemusí omezovat na náhodu a nemusí se týkat jen objektů, které jsme aktuálně pozorovali při pádu atmosférou.

Ukázalo se, že klimaticky příznivé podmínky dovolí uchovat větší množství starších objektů, které leží na zemském povrchu možná už tisíce nebo desetitisíce let. Pozornost vědců se po tomto zjištění logicky obrátila hlavně k suchým a neobydleným oblastem, k pouštím. Ty zvyšují pravděpodobnost, že je nalezený meteorit v původním stavu, není zvětralý nebo pozměněný lidskou činností.

Ve které poušti na vás čeká nejvíce meteoritů?

Jaké podmínky musí splňovat pouštní krajina, ve které chceme najít meteorit? V některých nadějně vypadajících místech se meteority dají nalézt jen sporadicky, zatímco jinde je jejich zdánlivá koncentrace relativně vysoká.

Hojně se vyskytují zpravidla v krajině, která je už desítky tisíc let podrobena tzv. „deflaci“. Nesmí se v ní tvořit sedimenty. Na škodu naopak není, když jsou v takové oblasti nově vznikající povrchové vrstvy neustále odnášeny větrem. Udržuje se tak stálá úroveň povrchu. Tam, kde se tvoří sedimenty, se totiž meteority nezadržitelně ocitají ve stále větších hloubkách. Nedaří se je pak zachytit detektory.

Krajina má v nadějných oblastech tvrdý povrch, často se jedná například o vápencová ložiska. Vápenec totiž zajišťuje ještě jednu přednost, má světlou barvu.  Tvoří tak přirozený kontrast mezi podložím a meteority, které na něj spadly. Ty jsou většinou ožehlé a mají tmavý, spečený povrch.

Příhodné místo má také vhodné podmínky na to, aby meteority příliš nezvětraly.  Není v něm moc vlhkosti.  Železné meteority by donutila zrezivět. V případě, že by  se dostala do puklin kamenného meteoritu, může ho při zamrznutí dokonce roztrhat na menší kusy.

Na rozdíl od antarktických meteoritů, které mají díky pohybu ledovců tendenci koncentrovat se na jednom konkrétním místě, jsou pouštní meteority rozptýleny ve větších vzdálenostech tak, jak spadly z nebe.

Konkrétní naleziště – Nullarbor poušť v Austrálii

Jedním z míst, kde se nachází největší naleziště, je Nullarbor poušť v jižní Austrálii. Je téměř bez porostu (nulla arbor – beze stromů). Zajímavé je pojmenování meteoritů, které se zde podařilo najít. Většinou totiž dostávají meteority jména podle měst, která leží v jejich blízkosti. V případě Nullarbor pouště ale tato možnost chybí. Krajina je tu tak jednotvárná,  že byly meteority pojmenovávány podle skalních útvarů nebo dokonce skupin stromů. Názvy samy pak pocházely z řeči australských domorodců. Teprve roku 1989 existuje umělé rozdělení pouště na 47 oblastí, které dostaly svá specifická jména. Těmi se pak označují i (zde nalezené) meteority.

Afrika, Sahara

Systematickému ohledání oblasti Sahary vděčíme za víceméně náhodný nález 65 fragmentů meteoritů v roce 1986. Našli je seismologové, kteří původně pracovali pro naftařskou společnost v oblasti Daraj v Libyi. Následovala řada vědeckých i soukromých expedic, které prohledali jak Saharu tak například pouště v Ománu. Počet nalezených meteoritů rychle vystoupal na několik tisíc. Do tohoto úctyhodného čísla přitom nejsou započítány nesčetné meteority, které našli domorodci a které se prodávají na bazarech bez jakékoliv registrace.

Nálezy meteoritů přinesly věhlas oblastem Hammadah al-Hamra v Libyi, Dar al-Gani,  oblasti Acfer, Hammadah du Draa a Tanezrouft-poušti, stejně jako Grein a Ténéré v Republice Niger. V Ománu se naleziště jmenují Dhofar, Jiddat Al Harasis a Say Al Uhaymir.

Největší množství meteoritů bylo nalezeno kolem roku 2002, v následujících letech jejich množství pokleslo. Může to znamenat, že jsou naleziště víceméně vyčerpaná.

Zajímavým detailem je fakt, že na Sahaře nacházíme minimum železných meteoritů. Mezi nalezenými exempláři jsou zastoupeny řádově jen procenty nebo dokonce zlomky procent, zatímco v ostatních oblastech tvoří většinu objevených meteoritů. Zdá se, že nejsme první, kdo se o železné meteority na Sahaře zajímá. Sbírány a zužitkovávány byly nejspíše už v dávných dobách. Mezi novými nálezy je proto už nenajdeme.