Proč nemohou lidé letět na Mars (3) – psychologie a cena mise

Obchodníci se sny manipulující veřejným míněním předstírají, že se lidstvo brzo vydá na cestu k Marsu. Ať už je jejich motivace jakákoliv (peníze, moc a sláva), jedno mají společné – ignorují neřešitelné problémy cesty na Mars.

Škody na psychice 

Cesta na Mars je jedinečnou misí. Lidé při ní budou dlouhou dobu odkázáni jen sami na sebe.

Cesta na Měsíc trvala jen jedenáct dní, pobyty na oběžné dráze byly sice daleko delší, kosmonauti při nich ale nikdy nebyli úplně sami. Země a pomoc v krizových situacích byla vždy na dosah. Měli také vždy možnost misi přerušit a vrátit se na povrch planety. Kosmonauti tuto možnost při cestě na Mars mít nebudou.

Zkušenosti z orbitálních stanic nám dávají představu, co se na takových dlouhodobých misích bude dít. Docházelo při nich k porušení kázně, odmítání povelů nebo k depresím. Dokonce i dobře vycvičení a speciálně zvolení kosmonauti měli s pobytem v blízkém kosmu problémy. Ty se projeví po cestě na Mars nejspíše v ještě daleko větším měřítku.

Dříve přeci lidé také vyráželi do neobydlených oblastí, v čem je tedy problém?

Situace, které byli podrobeni dřívější objevitelé (Kolumbus, aj.) není srovnatelná s tím, co bude čekat na objevitele Marsu.

Posádka lodí, které se vydaly k „novému světu“ byla větší. Lodí bylo někdy i několik a mohly spolu komunikovat. Se situací na moři byli obeznámení a i když byl jejich cíl neurčitý, nemuseli čelit stresu při reálné představě havárie, nárazu mikrometeoritů nebo nemoci z ozáření.

Dávní objevitelé čas od času narazili na neznámý ostrov, kde si mohli odpočinout, nabrat nové potraviny nebo se povyrazit s tamním obyvatelstvem. To všechno zůstane pro posádku lodi cestou na Mars marným snem. Ani na místě určení je navíc nebude čekat žádná čerstvá voda a příjemné rozptýlení.

Škody, vznikající na technice a technologii celé mise

Kromě techniky, kterou bude mise sama využívat je potřeba zajistit ještě další věc: zásoby paliva na zpáteční cestu.

Bylo by zbytečně nákladné, kdyby s tímto palivem startovala loď už ze Země. Musela by být daleko mohutnější, pro zpáteční cestu naddimenzovaná. Výpravy tedy budou s největší pravděpodobností nacházet palivo pro cestu domů na povrchu Marsu. Dopraví je tam podpůrné mise dříve, než dorazí samotná posádka.

Stejně tak bude muset být na Marsu připraveno vhodné obydlí. Kromě toho bude muset na Mars s předstihem dorazit celé technické zázemí pro pobyt na Marsu.

V praxi to znamená, že všechna tato technika bude na planetě ležet ladem už mnoho měsíců před tím, než tam dorazí lidská posádka. Bylo by totiž velice nezodpovědné posílat na Mars astronauty, pokud nebudou zajištěny vhodné podmínky pro jejich práci a život.

Technologie bude mít za sebou cestu meziplanetárním prostorem, stejně jako dlouhodobý pobyt na planetě, která není chráněná magnetickým polem.

Je nabíledni, že to neudělá dobře elektronice. Ta bude muset být velice dobře odstíněná. Dlouhodobé použití je nemyslitelné bez dostatečných zásob náhradních dílů. Každý měsíc, který technika a lidé na Marsu stráví, misi zatěžuje a prodražuje. Cenu mise zdaleka nebudou určovat jen výdaje za samotnou kosmickou loď s lidskou posádkou. Bude se násobit náklady na výzkum a otestování vhodné technologie, která by podmínky na Marsu přežila ve zdraví.

Celková cena je v mých očích astronomická – a v rámci našich dnešních ekonomických možností – nepředstavitelná.

Možný průběh mise

Abychom byli trochu konkrétnější, představme si, jak by podobná mise musela probíhat.

Mise na Mars bude potřebovat celkem čtyři lety, z toho jen ten poslední bude nést lidskou posádku.

Tři zásobovací lety by mohly být odstartovány v předchozím startovním okně, dva roky před tím, než se na cestu vydají lidé. Zásoby by tak dorazily na Mars se 16 – 20 měsíčním předstihem. Pokud by se to nepodařilo, je ještě dost času na to, aby se start lidské posádky odložil. Právě tahle verze v sobě nese nebezpečí pozdějšího selhání techniky na povrchu Marsu, bude totiž už delší dobu vystavena nepříznivým podmínkám.

Druhá varianta je ještě daleko nebezpečnější. Při ní by zásoby startovaly jen několik týdnů před počátkem letu lidí. Při problémech se zásobami bude muset lidská posádka zůstat na orbitě Marsu. Tam by mohla čekat, až se Země dostane do příhodné polohy, aby mohla nastoupit zpáteční cestu. Vydá se na heliocentrickou dráhu (dráhu kolem Slunce), která ji do blízkosti Země zavede až po třech letech. Tato varianta by v podstatě obětovala veškerou lidskou posádku. I kdyby se ji podařilo ochránit před následky ozáření slunečním větrem nebo kosmickým zářením, bude po rocích strávených v beztíži nebo minimální tíži fyzicky vyčerpaná a neschopná dalšího života (viz jeden z minulých blogů, řídnutí kostního materiálu). 

Tímto příspěvkem končí můj miniseriál o problémech při cestě na Mars.

Jistě by se daly nají ještě jiné argumenty, které cestu znemožňují, ty, které jsem uvedla v předchozích třech blozích mi připadají nejdůležitější.

Kromě nich bude nutno vyřešit tisíce zdánlivě bezvýznamných detailů, které mohou celou misi pokazit. Bude nutno vyvinout novou a inovativní technologii, která přežije tvrdé podmínky letu a pobytu na planetě, nechráněné magnetickým polem. Když si promítnu složitou a nezdary brázděnou cestu, kterou musela projít NASA, aby se jí povedlo na Marsu vysadit alespoň pár automatických sond, nepřipadá mi reálné, že má lidstvo dnes možnosti a podmínky na to, vysílat k Marsu lidskou posádku.