Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oteplování planety – skutečně je zvyšování teploty reálné?

12. 06. 2017 8:00:40
Opravdu se naše klima otepluje? Jsou teploty, které měří meteorologové skutečně vyšší než ty, které panovaly před sto lety? A jakou roli hrají v těchto měřeních chyby? Názor meteorologa. (délka blogu 10 min.)

„Věř pouze údajům, která jsi sám falšoval“

... zní starý vtip. Bohužel se často stává realitou, a to tehdy, když ideologie a touha vědce po určitém výsledku převáží jeho vědeckou čest. Ten, kdo sleduje dění v oboru klimatologie, si jistě vzpomene na známý Mikeův trik a skandál, který vyvolalo zveřejnění osobních mailů jisté skupiny vědců. Domlouvali v nich podvodné manipulace s naměřenými údaji. Data měla potvrdit „oteplování“ klimatu v době, kdy takové oteplování nikdo nenaměřil.

Nejsou data jako data

I když naměřené údaje neovlivňuje ideologie a touha po dalších dotacích, nemusí být tato data nutně úplně přesná a (řekněme) kvalitní. Měření, které by se mohlo považovat za relevantní, by mělo být zároveň transparentní. Pojmem transparentní chápu například uvedení způsobu, jakým byl údaj získán, typ přístroje a chyby měření. Klimatologové, předpovídající drsnou a horkou budoucnost naší planety, se něčím tak přízemním, jako je věrohodnost dat, bohužel často nezatěžují.

A tak se například můžeme dozvědět, že se v místě XY od roku 1900 oteplilo o 0,6 °C a tento trend bude jistě pokračovat. Nikoho zjevně nezajímá skutečnost, že samotné odečítání teplot ze starého teploměru v roce 1900 mohlo být klidně zatíženo systematickou chybu 0,5 °C. Nikdo se nezabývá takovými „zbytečnostmi“, jakými je například přechod z jednoho druhu teploměru na jiný (analogový rtuťový teploměr versus elektronické měření), tedy i jinou systematiku měření – a s tím spojenou systematickou chybu.

Zato jsou klimatologové velice kreativní ve výsledné úpravě dat, viz třeba nahoře zmíněný skandál, týkající se šéfa CRU Phila Jonese, známý jako Climategate.

Jakým údajům se tedy dá věřit? Nechci vám říkat, která data jsou pravá a která nikoliv. Nevím to.

My všichni (kdo sami daná měření neprovádíme) jsme v podstatě laici, kteří jsou odkázaní na víru. Paradoxně jsou na stejnou víru odkázáni i klimatologové, kteří využívají desetiletí nebo staletí staré „výzkumy“, se kterými srovnávají dnes naměřené teploty. Víru v to, že daný autor údajů nebo jeho tým při měření nepodváděl, víru v to, že se stará data měřená v tehdejších podmínkách dají srovnat s těmi dnešními.

Za sebe mohu říci, že pro mě seriózní výzkumy například uvádějí nejen absolutní čísla, ale také způsob, jak byla naměřena a jakou chybou jsou zatížena. Typické pro aktivistický a ideologický přístup k oteplování planety je podle mě naopak absolutní výrok, podporovaný známou floskulí „bylo dávno dokázáno“ a grafy, které postrádají (nejen) intervaly chyb měření.

V následujících odstavcích chci zjednodušeně přiblížit, proč nevěřím leckterému měření a co všechno se může při měření pokazit.

Systematická chyba měření

Každé měření je zatížené množstvím chyb. To je naprosto přirozené a nikdo se za ně nemusí stydět. Existují chyby, které jsou nevyhnutelné – tzv. systematické chyby.

Systematická chyba je taková, která je způsobena samotným druhem měření, nedostatky měřidla nebo měřeného jevu, vlivy okolního prostředí a vlivy, které vyvolává ve všech zmíněných komponentách sám člověk, který měření provádí.

Systematická chyba může výsledek jak snižovat tak zvyšovat, je téměř identická ve všech měřeních (leda by se měnily například okolní podmínky) a není vidět na první pohled. Nejlépe se odhalí při přechodu z jednoho typu měřícího instrumentu na jiný, takový, který využívá jiné základní fyzikální jevy nebo vlivy.

Příklad při měření teploty

Starý teploměr, na kterém ochotný personál odečítal teplotu v profesionální nebo poloprofesionální meteorologické stanici v roce 1900 – versus elektronické čidlo, které je používáno dnes. Na teploměru, plněném rtutí, byla chyba odečtu teploty nejspíše nejvíce ovlivněna úhlem pohledu na rtuťový sloupec a vlivem okolí.

Vliv okolí hraje svou roli dodnes. Dříve méně zastavěná města, ve kterých žilo méně lidí, ve kterých nejezdila buď žádná auta (1900) nebo jezdila jen sporadicky (později), měla jistě na lokální teplotu jiný vliv než města dnešní. Pokud tedy dnes měříme „zvýšenou“ teplotu atmosféry, nemusí být toto navýšení způsobeno opravdovou změnou klimatu. Může jít o lokální jev, jehož intenzita se samozřejmě odhaduje jen velice špatně.

Na první pohled by se mohlo zdát, že použití elektrotechniky, které začalo zhruba v 70. letech, pomohlo měření zpřesnit. Ve skutečnosti je pomohlo jen navzájem zrelativnit. Některé systematické chyby odpadají, jiné se naopak nově vytvoří. Takovou systematickou chybou je například vlastní ohřev přístroje během delšího používání.

Náhodná chyba

Jiným druhem chyb jsou tzv. náhodné chyby.

Vliv na náhodnou chybu mají druhy měřidla, měřené veličiny nebo jevu, okolí a měřícího personálu.

Stejně jako systematické chyby se náhodné chyby nedají poznat na první pohled. Na pomoc nám ovšem přichází matematika. Na rozdíl od systematických chyb se ale dají náhodné chyby odhadnout pomocí statistických metod.

Měření jsou vždy plná náhodných chyb. Proto jednotlivé výsledky měření jevu kolísají v určitém intervalu. Náhodné chyby se dají odhalit ... pílí. Zvýšením počtu měření se následně zvýší přesnost naměřeného výsledku.

Subjektivní a objektivní chyba

Chyby v měření se dají navíc rozlišit do dvou dalších kategorií: subjektivní a objektivní.

Subjektivní chyba je vyvolána člověkem – personálem, obsluhujícím měřicí přístroj nebo vědcem, který výsledek zpracovává.

Mohou být výsledkem špatného odečtení na stupnici přístroje (viz staré teploměry), nesprávné zanesení výsledků do výsledných tabulek nebo rovnou použití jen odhadnutých výsledků v momentě, kdy skutečné výsledky chybí (výpadek přístroje).

Objektivní chyby jsou způsobeny přístroji samotnými a kryjí se v podstatě se systematickými chybami, zmíněnými v předchozím textu.

Typicky je to působení měřicího přístroje na měřený jev, nedostatky přístroje a techniky, nevhodná volba měřeného vzorku nebo doby, ve které je měření prováděno.

Příklad při měření teploty

Vědec A měří denně teplotu atmosféry. Do práce přichází v osm hodin, měření provádí v devět hodin. Poté odejde do důchodu a jeho následovník se rozhodne měřit teplotu v jinou dobu. Naměří... ano, samozřejmě... naměří data, ze kterých bude vyvozovat oteplení nebo ochlazení klimatu. Příklad je samozřejmě triviální, dnes měří teplotu přístroje automatizovaně – dají se ale dnešní výsledky opravdu srovnávat s těmi, které byly pořízeny před desetiletími?

Systematické a objektivní chyby jsou zpětně neodhalitelné. Jak víme, že srovnáváme opravdu podobné podmínky?

Systematické chyby způsobují nepřesnost výsledků, náhodné chyby dělají výsledek nejistý.

Je to náhoda, že vývody klimatologů žonglují s desetinami procent, o které se prý planeta oteplila, aniž by se zabývaly tím, zda jsou kdysi naměřené výsledky vůbec srovnatelné s tím, co měříme dnes?

Není to legrační, když nakonec klimatologové srovnávají teploty, měřené dnes a teploty, které byly „naměřeny“ dokonce dřív, než lidé vynalezli teploměr? Opravdovou lahůdkou je podle mě teplota, odhadovaná z letokruhů stromů. Kromě teploty může mít na růst stromů vliv ještě spousta dalších faktorů – systematická chyba takových odhadů musí být enormní a reálná výpovědní hodnota nulová.

Osobní zkušenost meteorologa

Nakonec bych chtěla dát slovo Klausovi Hagerovi, z meteorologické stanice v bavorském Lechfeldu. Proč zrovna Lechfeld? Stanici osobně znám a vím, že se nachází v nezastavěné oblasti, která se díky blízkému vojenskému prostoru v posledních sto letech prakticky nezměnila. Oteplující vliv blízkých domů nebo silnic je tu proto minimální.

Meteorolog tvrdí, že jsou průměrné zimní teploty na jeho stanici za posledních šedesát let prakticky stejné. Totéž se týká také naměřených minimálních teplot.

Jednotlivé naměřené hodnoty kolem této hodnoty sice kolísají – to ale není neobvyklé. Jeho slovy: „Klima dominují změny – ne trendy.“ „Změny jsou to jediné, co je na klimatu konstantní.“

Ve starověku se v okolí Augsburgu (kde se Lechfeld nachází) pěstovala vinná réva. Římští legionáři, kteří zde založili hradiště, sem přišli – v sandálech. Kolem roku 350 se začalo ochlazovat a místní podmínky se změnily. Co je ještě zajímavější – od šedesátých do devadesátých let minulého století bylo pozorováno obzvláště teplé období. Od roku 2005 se znovu ochlazuje. Toto ochlazení je ale maskováno novou měřicí technikou. Co přesně tím Klaus Hager myslí?

Nové teploměry, nové teploty

Kolem roku 1995 byly na meteorologické stanici v Lechfeldu vyměněny původní rtuťové teploměry za elektronické přístroje. Ty jsou daleko citlivější, změny registrují efektivněji a rychleji. Klaus Hager měřil osm let místní teploty paralelně oběma přístroji, jak starým rtuťovým, tak novým elektronickým teploměrem. Jeho zkušenost je velice zajímavá: nové teploměry měří v průměru o 0,9 °C vyšší teplotu než ty, které byly používány v minulosti.

Meteorolog se vyjadřuje také ke vlivu lidmi vypouštěného CO2 na údajném oteplování planety. Je podle něj velice přeceňován.

Podíl CO2 ve vzduchu je nepatrný. Pro srovnání: ve zhruba 2600 molekulách vzduchu se nachází jen jedna jediná molekula CO2. Lidmi vypouštěný CO2 pak tvoří ještě daleko menší podíl. Statisticky je jen každá 83. molekula CO2 v atmosféře výsledkem lidské aktivity.

Připojím se tedy k jeho slovům: „Ráda zkoumám skutečná fakta a chtěla bych, abyste se i vy nad tématem zamysleli – a neakceptovali všechno, co vám vnucují media a co odpovídá „duchu doby“. Motorem pro naše klima je Slunce. Změna klimatu, kterou prý způsobuje člověk, se rozplyne jako ostatní podobné bubliny až Sluneční aktivita zase poněkud poklesne.

Zdroj: http://www.augsburger-allgemeine.de/bayern/Meteorologe-findet-Diskussion-um-Klimaschutz-laecherlich-id32569342.html

Autor: Dana Tenzler | pondělí 12.6.2017 8:00 | karma článku: 41.86 | přečteno: 3597x

Další články blogera

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 21.54 | Přečteno: 493 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč jsou stopy v mokrém písku nakrátko suché?

Když se procházíte po mokrém písku, můžete si všimnout zajímavého jevu. Písek, na kterém právě stojíte, se zdá být světlejší a sušší než zbytek pláže. Je to trik nebo optický klam? (délka blogu 5 min.)

16.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 534 | Diskuse

Dana Tenzler

Sladký chlebový závin (vánočka) by Dana Tenzler

Nemusí být vždycky jen kaviár – nebo žitný chleba. Jeho sladká varianta, na kterou se nejvíc hodí pojmenování vánočka. (délka blogu 2 min.)

14.10.2017 v 17:41 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 352 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč vlastně fungují – přesýpací hodiny?

Co mají přesýpací hodiny společného s klenbou kostela – a proč vlastně fungují tak, jak fungují? (blog je dnes kratší, ca. 2 min.)

12.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 26.87 | Přečteno: 860 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 21.54 | Přečteno: 493 | Diskuse

Pavel Suk

Mochovce – jaderná elektrárna, nebo past na peníze

Dnešní článek bude věnován slovenské jaderné elektrárně Mochovce, která je ve výstavbě již od roku 1981. Podle plánů měly být v komplexu 4 jaderné reaktory VVER-440 ale během let došlo k událostem, které vedly ke zpoždění výstavby

18.10.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 266 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii-8.Bunkový genóm ako báseň. Posunieme „hranice“ života?

Ukázalo sa, že na procesy genetických zmien je možné, ba nutné, aplikovať princípy informatiky a kombinatoriky. Aké sú niektoré závery týchto empirických vied pre biológiu? - Je živá už molekula RNA? Kde vlastne začína život?

16.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice chybí.... více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 522 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč jsou stopy v mokrém písku nakrátko suché?

Když se procházíte po mokrém písku, můžete si všimnout zajímavého jevu. Písek, na kterém právě stojíte, se zdá být světlejší a sušší než zbytek pláže. Je to trik nebo optický klam? (délka blogu 5 min.)

16.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 534 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 22.91 Průměrná čtenost 722

Zajímám se o přírodní vědy. Píšu o tom, co mě zaujalo při toulkách internetem. Vzhledem k občastým dotazům - ano, skutečně mám vzdělání. Ne, nebudu tu vypisovat všechny svoje tituly, knihy a vědecké práce. Tohle je hobby blog a navíc ... tahle varianta hry "kdo ho má delšího" mi přijde spíše legrační.

Pokud vás blog pobaví nebo se v něm dočtete něco zajímavého - je jeho účel splněn. Přijďte si popovídat do diskuze, často je ještě zajímavější než blog sám, díky milým a znalým návštěvníkům. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.