Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nás nenavštěvují mimozemské civilizace? (díl 1.)

13. 07. 2017 8:00:15
Kde jsou všichni? Vesmír kolem nás by se měl hemžit technickými civilizacemi. Přesto jsme zatím nikde nenašli jejich stopy. Možná je vývoj technické civilizace daleko komplexnější, než vývoj samotného života? (délka blogu 7 min.)

Otázka existence mimozemských civilizací už dlouhé roky hýbe laickým publikem. Od naprosté oddanosti teorii pravidelných návštěv mimozemských civilizací na Zemi, po naprosté odmítnutí – škála názorů je velice pestrá. Situaci změnil vesmírný dalekohled, který nese jméno známého astronoma Johanna Keplera. Zasloužil se o odpověď na otázku, zda u ostatních hvězd také existují planety. Ukázalo se, že nejen existují, jsou ale také stejně různorodé (nebo dokonce různorodější), než to pozorujeme v naší vlastní Sluneční soustavě.

Pokud jsou v jiných hvězdných systémech planety, podobné těm našim, znamená to, že s téměř naprostou jistotou někde existuje planeta, na které se vyvinul život podobně, jako tomu bylo na Zemi. Teď už si dovolí o mimozemských civilizacích snít i samotní vědci.

Vývoj života na cizích planetách je ale jen jedna strana mince. Může být takový život také schopný cestování vesmírem? Jaké podmínky mají mimozemšťané na svých planetách? Umožňují jim tvorbu mezihvězdných planetoletů, nebo je spíš brzdí?

Zatím na Zemi ještě nikdo mimozemšťany neviděl. Nejsou známé ani nálezy cizích technologií, sond nebo dokonce meziplanetárních plavidel.

Otázku „Kde jsou?“ položil poprvé v roce 1950 Enrico Fermi v Los Alamos při schůzce se svými kolegy, fyziky. Upozornil na to, že ač je vesmír relativně dost starý, nenacházíme v Mléčné dráze žádné stopy po mimozemských civilizacích, jakými by byly například stopy po raketových technologiích nebo rádiovém vysílání. Život ve vesmíru možná není žádnou výjimkou. Možná ale potřebuje určité podmínky na to, aby se z života stal život natolik inteligentní, že může opustit rodnou planetu a vydat se na výzkum svého okolí.

Srovnávat můžeme mimozemské civilizace zatím jen s naší. Přesto se dá očekávat, že její vývoj bude vývoj naší vlastní civilizace v hrubých rysech kopírovat. Mimozemšťané musí pochopit princip a funkci fyzikálních zákonů, musí ovládnout elektřinu a vyvinout dostatečně silnou infrastrukturu k výrobě mezihvězdných plavidel. Znamená to, že se zabývají jak matematikou, tak kosmologií a různými inženýrskými vědami. S největší pravděpodobností budou znát i chemii, která jim musí zpřístupnit palivo.

Mateřská planeta

Život, tak jak ho známe, se nejspíše vyvine na planetě, která je podobná té naší. Ze hry tak automaticky vypadává početná skupina obřích planet, tzv. plynných obrů. Nejde jen o to, že takové planety prakticky nemají pevný povrch. Kromě toho tam není dostatek chemických prvků, který by zajistil nutnou různorodost zdrojů. Chybí například kovy, případně se tam nenacházejí v potřebném množství. Spalovací motory a další technologie se bohužel bez kovů neobejde.

Zbývají tedy kamenné planety, více či méně pokryté vodou. Přitom by neměla být planeta moc velká ani moc malá. Tzv. Superzemě (Zemi podobné, ale větší a hmotnější planety) se na vývoj inteligentní civilizace spíše nehodí. Jsou příliš velké a hmotné. Na planetě s gravitačním zrychlením 3g se musí pro cestu na oběžnou dráhu použít daleko silnější motory než na Zemi. Musí se totiž překonat tzv. úniková rychlost, která je například u planet s hmotností Jupitera více než 5x vyšší než u Země. Veškeré technologie a konstrukce musí být na takové planetě daleko pevnější a masivnější. Také samotní mimozemšťané by museli být daleko bytelnější.

Také malé planety se k vývoji života moc nehodí – gravitační zrychlení je na nich tak nízké, že ho překročí i střední rychlost molekul plynů při běžné teplotě. Molekuly pak mohou gravitační vliv planety překonat a planeta tak ztrácí atmosféru. Aby si ji udržela, musela by být rychlost molekul daleko nižší než například na Zemi. Takovou podmínku splňuje například ledový měsíc Titan, který obíhá kolem Saturnu. Na celkově velice chladné planetě ale pro změnu nenajde život dostatek energie k rychlému a stabilnímu vývoji.

Atmosféra planety by neměla být moc hustá nebo moc řídká. Příliš hustá atmosféra brání rozvoji letectví. Má příliš vysoký odpor a tření. Navíc sahá hustá atmosféra do vyšších výšek než naše. Pro dosažení oběžné dráhy by mimozemská civilizace musela vydat větší množství energie, orbitální dráha se musí totiž nacházet vně atmosféry planety. Příliš řídká atmosféra pro změnu nedovoluje provoz jednoduchých strojů s vrtulovým pohonem a ostatním také moc neprospívá.

Planeta by měla mít stabilní a pokud možno málo protáhlou dráhu. Jinak by byly změny přísunu energie od centrální hvězdy pro vývoj inteligentní civilizace příliš drastické a umožnily by nejspíše jen existenci primitivního života.

Život u červených trpaslíků

Většina planet, které se ve vesmíru vyskytují, nejspíše obíhá relativně malé a chladné červené trpaslíky. Je to dáno především jejich množstvím – červený trpaslík je s přehledem nejčastějším druhem hvězd. Proto budu takovým planetám věnovat větší pozornost.

Červený trpaslík je hvězda, která je dostatečně těžká na to, aby se v ní zažehla termonukleární reakce, spalující vodík na helium. Reakce probíhá v nejteplejším místě – centru hvězdy. Protože je taková hvězda relativně malá (daleko menší než Slunce, hranice červeného trpaslíka leží kolem 7 % hmoty naší vlastní hvězdy), chybí v ní (u větších hvězd rozsáhlá) zóna, ve které se energie přenáší zářením od atomu k atomu. Uvnitř červených trpaslíků nalezneme spíše rozsáhlou konvektivní zónu, kde se energie přenáší pohybem hmoty. To má na eventuální život na jejích planetách velký význam. Intenzivní pohyb uvnitř hvězdy s sebou přináší také velice intenzivní hvězdný vítr. Tomu se musí planeta ubránit silným magnetickým polem. V opačném případě znemožní intenzivní a životu nebezpečné záření vývoj byť jen jednoduchého života.

Aby se planety nacházely v zóně života, musí svého červeného trpaslíka obíhat po velice blízké dráze. Na takových drahách se ale planety dostávají do vázané rotace, takže se obracejí ke své hvězdě stále stejnou stranou. Inteligentní bytosti by na takové planetě prožívaly nekonečný den. Jejich Slunce by stálo na nebi víceméně na stejném místě. Pro takové bytosti by bylo jistě nelogické, že jejich planeta kolem této nehybné hvězdy obíhá. Zároveň by si taková civilizace nejspíš nedovedla představit nebe plné hvězd, vždyť žije v nekonečném dni, který noc nezná. Slunce i hvězdy by znala leda z pobytu na terminátoru, té oblasti planety, kde panuje věčný polostín a kde jsou vidět jak hvězdy, tak centrální slunce. Pro přeměnu inteligentní civilizace na technickou civilizaci by možná potřebovala delší dobu, než jakou jsme potřebovali my.

Technická civilizace, která už udělala první kroky do vesmíru, využívá satelity, kroužící po oběžné dráze kolem její planety. Planeta, na které se nachází, tedy nesmí mít prstence, jaké má například Saturn. Velké množství „smetí“ na oběžné dráze spolehlivě vylučuje využití prvotní vesmírné technologie. Taková civilizace by měla svůj krok do mezihvězdného prostoru nesmírně ztížený, ne-li znemožněný.

Příště: 2.díl – biologie mimozemšťana

Autor: Dana Tenzler | čtvrtek 13.7.2017 8:00 | karma článku: 32.19 | přečteno: 2910x

Další články blogera

Dana Tenzler

Jak vznikl vesmír? A co bylo předtím?

Co způsobilo vznik vesmíru? Mohl vzniknout náhodně nebo je dílem božím? Na obě otázky umí dnes fyzika dát komplikovanou a zatím samozřejmě neověřenou odpověď.

20.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 24.01 | Přečteno: 793 | Diskuse

Dana Tenzler

Tajemství alchymistů – jak vzniká zlato (vesmírná alchymie 6/6)

Poslední nahlédnutí do tyglíku, ve kterém se vaří přísady pro celý vesmír. Vznik těžkých prvků – mezi nimi i zlata nebo uranu – nebyl žádnou náhodou. (délka blogu 8 min.)

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 482 | Diskuse

Dana Tenzler

Kdo je kdo? (vesmírná alchymie 5/6)

V jednom jediném nepatrném okamžiku se rozhoduje o bytí a nebytí. Jen málokterý jev je dramatičtější, než výbuch supernovy II. typu. O tom, jak se vesmír stal dobře vybavenou chemickou laboratoří. (délka blogu 8 min.)

13.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 340 | Diskuse

Dana Tenzler

Vesmírná doba železná (vesmírná alchymie 4/6)

Odkud pochází prvek, bez něhož si neumíme představit život vyspělé civilizace? Jak a proč vznikalo ve hvězdách první železo? (délka blogu 5 min.)

9.11.2017 v 9:55 | Karma článku: 19.43 | Přečteno: 419 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jakub Tenčl

Jak myšlenky ovlivňují tělo?

Otázka, která se může zdát jasná, avšak jaké jsou konkrétní chemické procesy vyvolané myšlenkou? Pokud je pravda, že myšlenka má moc ovlivnit systém chemické přeměny, pak další otázkou je...

21.11.2017 v 18:13 | Karma článku: 7.08 | Přečteno: 137 |

Michal Češek

Onemocnění, které mladé kulturistce obrátilo život naruby

Příběh Zoey Wright z britského Cornwallu může být velkou inspirací pro mnohé z těch, které postihla vážná nemoc, ale také pro ty, kteří se zajímají o oblast fitness a kulturistiky.

20.11.2017 v 20:32 | Karma článku: 13.79 | Přečteno: 930 | Diskuse

Dana Tenzler

Jak vznikl vesmír? A co bylo předtím?

Co způsobilo vznik vesmíru? Mohl vzniknout náhodně nebo je dílem božím? Na obě otázky umí dnes fyzika dát komplikovanou a zatím samozřejmě neověřenou odpověď.

20.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 24.01 | Přečteno: 793 | Diskuse

Dana Tenzler

Tajemství alchymistů – jak vzniká zlato (vesmírná alchymie 6/6)

Poslední nahlédnutí do tyglíku, ve kterém se vaří přísady pro celý vesmír. Vznik těžkých prvků – mezi nimi i zlata nebo uranu – nebyl žádnou náhodou. (délka blogu 8 min.)

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Švadlenka

Polemika s panem Kapolkou o evoluci aneb ukázka dezinformace - část III.

V tomto článku hodlám ukončit svou polemiku s panem Kapolkou. Uvedu argumenty svědčící pro evoluci a v závěru vysvětlím, v čem spočívá ona dezinformace, která se prolínala všemi jeho články.

16.11.2017 v 0:07 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 392 Celková karma 22.44 Průměrná čtenost 728

Zajímám se o přírodní vědy. Píšu o tom, co mě zaujalo při toulkách internetem. Vzhledem k občastým dotazům - ano, skutečně mám vzdělání. Ne, nebudu tu vypisovat všechny svoje tituly, knihy a vědecké práce. Tenhle blog provozuji ve svém volném čase pro radost. 

Pokud vás blog pobaví nebo se v něm dočtete něco zajímavého - je jeho účel splněn. Přijďte si popovídat do diskuze, často je ještě zajímavější než blog sám, díky milým a znalým návštěvníkům. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.