Přínos pro vědu a lidstvo nebo jen automat na peníze - Musk a jeho rakety

V minulé části jsem vylíčila Muskův vývoj nových raket jako nedisciplinovaný a středně nezodpovědný počin, ignorující potřeby potenciálních zákazníků. Jak je to s jeho “posouváním lidstva k lepším zítřkům”? (délka blogu 5 min.)

Musk se prý zasluhuje o vývoj vědy a  techniky, tvrdí shodně jak jeho PR brožurky tak fanoušci. Dal si za úkol snížit cenu cesty na orbitální oběžnou dráhu - tedy například cenu, kterou musí zákazník zaplatit za start komunikační nebo vědecké družice.

Spirála vývoje a produkce

Jednou z možností, jak snižovat cenu, může být navýšení počtu startů raket. Tím se musí zvýšit počet vyrobených nosičů a to dělá jednotlivé vyrobené rakety levnější, takže starty a vynesení určité zátěže na orbitu mohou být zákazníkům nabízeny za nižší cenu.

Zákazníci si pak mohou dovolit vyrobit více satelitů, které třeba i méně vydrží, což nebude vadit, protože se dají jednoduše nahradit zase dalšími satelity, vypuštěnými za ještě přijatelnější cenu.

Satelity pak může používat více odvětví - což zase zvýší jejich počet a počet startů. Celý proces může fungovat tak dobře, že se dá dokonce očekávat i opravdu vysoký přírůstek. Všichni budou spokojení, budou vyrábět zboží, vydělávat peníze - a lidstvo pokročí kupředu mílovými kroky.

Tolik teorie…

Jak to vypadá v praxi?

Podobné úvahy nejsou nové. Doprovázely už před několika desítkami let vývoj amerických raketoplánů. Později se ukázalo, že se spirála vývoje a produkce pohybuje jen velice zvolna. Podle očekávání se zvýšilo množství komunikačních satelitů, mohly se také zvětšit a tím i vylepšit. Cena za start a kilogram hmotnosti vynesený na oběžnou dráhu je dnes (s přihlédnutím k inflaci) zhruba poloviční - než jaká byla ve srovnání s dobou, ve které vznikal americký raketoplán. Nová a převratná využití satelitů na sebe ale pořád nechávají čekat.

Jinými slovy - trh je nasycený. Na světě existuje hned několik možností, jak dostat satelit na oběžnou dráhu kolem Země. K dispozici jsou osvědčené a vyzkoušené raketové nosiče. Co má přinést další navyšování počtu startů, když je raket přebytek a nákladu nedostatek?

Qui bono?

Snad jediný, kdo na takovém vývoji může vydělat, jsou výrobci průmyslových satelitů. To je jasné i Muskovi. A tak ho napadlo, že bude sám sobě nejlepším zákazníkem. Jeho dalším počinem má být zprovoznění sítě satelitů, které mají umožnit rychlý internet. Těch bude tolik, že na dlouhou dobu pokryjí potřeby jeho vlastní firmy, která vynáší náklad na oběžnou dráhu - SpaceX.

Věda na oběžné dráze?

Muskovo taxíkaření k ISS a vypouštění komunikačních satelitů je jedna věc - jak to ale pomůže vědě a výzkumu kosmu, tedy vědě a pokroku lidstva, který tak rádi zmiňují Muskovi příznivci?

Teoreticky by mohly zásobovací lety k ISS pomáhat vědeckému vývoji v případě, že Muskovy rakety dopravují k orbitální stanici soukromé nebo státní vědecké experimenty. I tady je ale šance na oslavné titulky v novinách minimální. Už v dobách, kdy stanici zásoboval Spaceshuttle, nebylo o volné vědecké kapacity ISS moc zájmu. Většina z nich zůstávala nevyužita už v době, kdy si NASA účtovala za vynesený kilogram pouhých 10 000 dolarů. Kolik zájemců se asi najde v době, kdy si Muskova firma řekne o 60 000 dolarů za kilogram vyneseného nákladu?

Také státní organizace (především samotná NASA) se do spolupráce moc nehrnou. Musk má sice vynést několik málo jejich satelitů, budou ale levné - tedy nepříliš inovativní nebo důležité. Často se jedná o mezinárodní projekty, kde je NASA zodpovědná jen za malou část výdajů.

Také armáda se drží spíše stranou. Její technologie bývají ještě podstatně dražší než civilní satelity. Kdo by chtěl riskovat a hrát si na pokusného králíka s projektem, který stál miliardu dolarů? Ani skandál, který provázel nedávné vypuštění vojenského satelitu Zuma, nejspíš věci moc neprospěl. Podle SpaceX bylo vynesení satelitu na oběžnou dráhu plným úspěchem. Satelit se ale nezvládl hned na poprvé oddělit od nosné rakety. Místo, co by firma dala zákazníkovi více času nebo se sama pokusila o alternativní způsoby uvolnění nákladu, rozhodla se za dvě hodiny orbitu opustit. Satelit, jehož cena se má pohybovat právě kolem  zmiňované miliardy dolarů, shořel v atmosféře.

PR dostává značné trhliny

Zbývá poslední trumf. Firma SpaceX a její snahy dostat rakety na oběžnou dráhu jsou prý jen prostředek, který má jen vydělat dostatek peněz k uskutečnění Muskova skutečného cíle - obydlení Marsu. To by přeci mohl být kýžený neoddiskutovatelný přínos pro celé lidstvo!

Ponechme stranou pochyby o realistických šancích výletu na Mars. S dnešní technikou trvá cesta na sousední planetu mnoho měsíců - příliš dlouho na to, aby ji mohl člověk přežít. Kosmické záření a degradace živé tkáně následkem minimální gravitace jsou pro lidské tělo likvidační. I kdyby tomu tak nebylo - nakolik je pravděpodobné, že je Mars skutečně Muskovým cílem? Zatím pro jeho dosažení nic nedělá.

Na Mars se chce podle posledních zpráv vydat v roce 2020, tedy během příštího startovacího okna (období, kdy je cesta k Marsu obzvláště jednoduchá, protože obě planety stojí v příznivé vzájemné poloze). Dalo by se očekávat, že pilně vyvíjí, testuje a staví přistávací modul, raketu nebo zařízení, simulující gravitaci. Nic takového se ale neděje. A co víc - před nedávnem měl možnost osadit raketu, která byla naslepo vystřelena až do vzdálenosti, ve které obíhá naše sousední planeta, alespoň minimálním kontingentem přístrojů, které by mohly provádět třebas jen minimální testy. Místo toho se rozhodl, že do rakety raději usadí reklamu na svou automobilku Tesla.

To samo o sobě vypovídá a jeho preferencích. Moc šancí Muskovu “dobývání Marsu v roce 2020” nedávám. Plány, že k Marsu vyrazí , měl totiž už v roce 2012, 2014 a 2016. Naposledy prohlašoval, že na rudé planetě přistane letos. Zatím z těchto plánů pokaždé sešlo.