Některé silikonové formy lehce páchnou. To vyvolává pochyby, zda je silikon tak neškodný, jak se říká. Neuvolňují se z něj škodliviny? Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Naprostá většina forem, chňapek a jiných silikonových pomocníků není zdraví škodlivá. Není to ale úplná samozřejmost.
Struktura silikonu - geniální chemický prvek křemík
Silikony jsou ve své podstatě polymery, tím se neliší od jiných známých umělých hmot jako například PVC. Silikony mají ovšem jinou strukturu.
Molekuly polymerů vypadají jako dlouhé řetězce, ve kterých se střídají určité specifické skupiny. U silikonů jsou to tzv. siloxanové skupiny. Jejich základem je atom křemíku (silicium), na který se váže kyslík. Ne náhodou vám podobné uskupení připomíná jiný materiál - písek. V něm je jeden atom křemíku spojen se dvěma atomy kyslíku.
Sama o sobě tedy není struktura silikonu zdraví škodlivá, není v ní nic, co by mělo být toxické. Základní strukturu silikonu (siloxanový řetězec) vidíte v dolní části obrázku. Střídají se v něm atomy křemíku a kyslíku.
Záleží samozřejmě také na tom, které další molekulární skupiny se naváží na další volné vazby (zde znázorněné jako svislé čáry). Může to být například další kyslík a na něj dále vázaný křemík - nebo například skupina CH3, apod. V tzv. potravinářských silikonech se dbá na to, aby polymer neobsahoval žádné zdraví škodlivé součásti. Ze samotného polymeru tedy strach mít nikdo nemusí.
Škodliviny se ovšem mohou do silikonu dostat spolu s barvivy nebo plnidly. Samotný silikon je totiž bílá gumovitá hmota. Nevypadá moc sympaticky. Pro další použití - například jako materiál pro kuchyňské pomocníky musí být dále zpracovávána, “vylepšována” a barvena. Záleží na výrobci - dodržuje skutečně dané technologie? Vyhýbá se zdraví škodlivým přísadám - nebo je pro něj daleko důležitější zisk?
Dnes asi nikoho nepřekvapí, že se téměř všechna levná silikonová “pomáhátka” vyrábějí v Číně. V zemi, ve které panují poněkud jiné poměry než v Evropě. Přesto - i tady, jak se zdá, se dodržují určité předpisy. Organizace, která se specializuje na testy nezávadnosti výrobků (něm. Ökotest) provedla před několika roky testy silikonového kuchyňského nářadí - a zjistila, že jsou všechny tehdy prozkoumané silikonové výrobky zdraví neškodné. Přesto není vyloučeno, že se právě vy setkáte s lehce páchnoucím a tedy pochyby vyvolávajícím materiálem.
Proč některé silikony páchnou a jiné ne? Výroba silikonu
Základním materiálem pro výrobu silikonu je práškový křemík a chlormetan (CH3-Cl). Ano, chlormetan je sloučenina, obsahující chlor. Na tomto místě si jistě vzpomenete na známé PVC, ze kterého se při spalování uvolňuje chlor nebo jeho sloučeniny. U silikonu ale nebezpečí nehrozí - chlor se z materiálu odstraní už v průběhu jeho výroby.
Přesněji - křemík a chlormetan se za vysoké teploty (kolem 300 °C) a za účasti mědi coby katalyzátoru mění na jinou sloučeninu - chlormetansilan. Dalším stupněm výroby je tzv. hydrolýza, tedy rozklad pomocí vody. Výsledkem je vznik silanolu, který se dále při zvýšené teplotě nechá kondenzovat a polymerizovat. Právě při hydrolýze se chlor spojí s atomem vodíku a vytvoří kyselinu, sloučeninu, která pak budoucí silikon opustí.
Potenciálně nebezpečný chlor tedy z molekuly budoucího silikonu mizí už kdesi uprostřed výrobního procesu.
Přesto může v materiálu zůstávat zbytek katalyzátorů nebo podpůrných látek, které se používají na zlepšení tuhnutí materiálu (peroxidy, apod.) Proto se silikon pro kuchyňské použití podrobuje po obarvení, “vylepšení” a formování - ještě jednomu technologickému kroku - temperuje se.
Při teplotě kolem 200 °C se nechá zhruba 4 hodiny “vydýchat”. Během temperování se uvolní zbytky těkavých látek, které by mohl výrobek obsahovat.
Opět jedna špatná a jedna dobrá zpráva
Nejprve ta špatná. Temperování je samozřejmě ekonomicky náročný krok - teplo musí někdo vyrobit a zaplatit. Právě na něm se tedy snaží někteří výrobci ušetřit.
A teď dobrá zpráva. Pokud se vám do rukou dostane silikonový pomocník, který lehce páchne - nemusíte ho vyhazovat. S největší pravděpodobností není toxický - a potřebuje jen vytemperovat. To můžete udělat sami.
Dejte ho do trouby a nahřívejte ho po dobu několika hodin na teplotu zhruba 200 °C. Přitom se materiál zbaví zbytku těkavých látek - a to, co v něm zbude, už je zdraví neškodné.