Hyalitové sklo

20. 06. 2019 8:00:35
Co je to vlastně hyalitové sklo? Dávná historie dnes už nepříliš rozšířeného druhu černého skla. Na dnešní poměry je jeho výroba příliš drahá. (délka blogu 10 min.)

Hyalitové sklo

Vynálezcem hyalitového skla byl aristokrat - hrabě Jiří František August Buquoy, rakouský a český podnikatel a vynálezce. Pocházel ze šlechtického rodu Buquoyů. Žil ve druhé polovině 18. století - v době, kdy se moderní věda teprve rozvíjela.

Díky nadšení pro vědecký pokrok se na jeho panství rozvíjelo nejen sklářství, podporoval také vývoj tehdejší techniky a nechal například na svém panství postavit dva parní stroje. Kromě toho byl autorem knih o matematice a praktické mechanice.

Do světové historie se ovšem zapsal především vývojem a výrobou křišťálového skla a také jednoho ze speciálních druhů skel - hyalitového skla.

To je ze všeho nejvíce podobné obsidiánu - vulkanickému sklu.

Obsidián

Obsidián vzniká kontaktem rozžhavené kyselé lávy (lávy s větším podílem SiO2) s chladnějším prostředím. Hmota rychle vychládá a tak se v ní nestihnou komponenty uložit do pravidelných krystalických mřížek. Výsledkem je přírodní sklo, které je na lomu velice ostré. Výborně se pak hodí k výrobě nožů. Tento vzácný kámen byl proto ceněn a využíván už v době kamenné.

Tmavé sklo

Podle vzoru obsidiánu je hyalitové sklo také velice tmavé až černé. Současníkům připomínalo také tak trochu výrobky značky Wedgwood, firmy, která tehdy vyráběla černou a silně slinutou keramiku. Slovo “slinutý” označuje zboží, které bylo vypáleno na vysokou teplotu, takže ztrácí póry a začíná být odolné proti prosakování vody - vlastnost, která se cení hlavně u kuchyňských nádob.

Burquyovo hyalitové sklo nebylo sice ani keramikou (materiálem obsahujícím větší množství krystalů) ani obsidiánem. Ve svém složení mělo ale komponenty, které způsobovaly jeho neprůhlednost a velice tmavou barvu. Bylo také samozřejmě odolné proti prosakování vody, sklo má totiž už z principu jen velice málo pór, do kterých by se voda mohla dostat.

Vývoj hyalitového skla

Hyalitové sklo bylo vyvinuto nejspíše v roce 1817. Už 1822 o něm píše německý encyklopedický časopis “Hesperus”. Popisuje ho jako “nový typ nádobí, ani sklo, ani porcelán, ani keramika, ani Wedgwood”. Hodí se prý k uchovávání horkých nápojů, protože působením tepla nepraská.

Sada originálů, které tehdy vyráběl hrabě na svém českém panství se dnes nachází ve vídeňském technickém muzeu - vynálezce je totiž v roce 1819 představil vídeňskému polytechnickému institutu pro továrenskou výrobu. S největší pravděpodobností si při tého příležitosti nechal název “hyalit” také patentovat.

Černé sklo se totiž už o několik roků později vyrábělo ve sklárně Schwarzau, která patřila Josefu Zichovi. Ten svůj výrobek nazýval jiným jménem. Říkal mu “kovové sklo” a tvrdil o něm, že vzniká při redukci skelné hmoty pomocí pilin a jiných organických látek. Podle dobové reklamy se jeho sklo dalo díky jinému složení také daleko lépe brousit.

Třetím producentem černého skla byl hrabě Harrach. Jeho sklo dosahovalo velice tmavé barvy díky přídavku většího množství oxidu manganu. V tenké vrstvě pak nebylo černé ale prosvítalo fialově.

Výroba hyalitového skla

Umělecké černé sklo bylo tedy licenčním výrobkem. Přesný proces, jakým se vyrábělo, se nejspíš vůbec nezachoval, i když se dnes dá dobře napodobit.

Surovinami byly šlaky, vznikající při tavbě železa, bazalt nebo bazaltová láva a také několik procent uhelného prachu. Do směsi se ještě přidávalo zhruba pět procent popela z kostí.

Podle jiné metody se barvilo větším množstvím barvících oxidů. Prvky jako kobalt, mangan, nikl nebo železo totiž sklu propůjčují typické zabarvení. Když se jich do směsi dodá větší množství, musí nutně vzniknout sklo, které je zbarvené tak silně, že se zdá být na první pohled černé.

V roce 1903 popsal G. E. Pazaurek praxi ve starých českých sklárnách. Ve své knize uvádí recept na černé sklo, které pochází nejspíš z harrachovské sklárny. K barvení se tam používal tzv. “žíhaný braunstein”, směs oxidů manganu s různým oxidačním číslem.

Hyalit - víc než jen ozdoba

Hyalitové sklo se dlouho používalo jako ušlechtilé sklo s dekorační hodnotou. Špatně se sice brousilo, bylo hodně křehké, zato bývalo bohatě malované nebo dokonce zlacené.

Praktické použití nacházelo v lékárnách, když se do něj dávaly látky, které se kazí na světle.

Zdroje: G. E. Pazaurek, Aus Böhmens alter Glashüttenpraxis, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums, Reichenberg 1903, 69,http://www.glas-forschung.info



Autor: Dana Tenzler | čtvrtek 20.6.2019 8:00 | karma článku: 26.72 | přečteno: 801x

Další články blogera

Dana Tenzler

O muži, který zachránil celý svět

Ne, dnešní blog nebude o ekologii. Nebude o samozvaných hrdinech, kteří se perou o místo před kamerou. Bude o člověku, který opravdu zachránil svět. Zcela potichu a bez účasti médií. (délka blogu 5 min)

22.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 43.91 | Přečteno: 5094 | Diskuse

Dana Tenzler

Mýty kolem jaderné energetiky - nevyřešené uskladnění odpadů

Odpůrci jaderné energetiky rádi poukazují na údajně nevyřešený problém skladování vysoce radioaktivních odpadů, které vznikají při výrobě energie v jaderných reaktorech. Opravdu nám dlouhodobě hrozí zamoření? (délka blogu 10 min)

19.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.32 | Přečteno: 1225 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v kuchyni - leštidlo do myčky

Co je to vlastně leštidlo do myčky a dá se něčím nahradit? Je leštidlo do myčky jedovaté? Použití leštidla v koupelně. (délka blogu 3 min.)

15.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 1616 | Diskuse

Dana Tenzler

Mýty kolem jaderné energetiky - explodující vysoce radioaktivní odpad

Kokily (do skla zalité vysoce radioaktivní odpady) se prý nejen samy zahřívají, mohou prý také explodovat, tvrdí odpůrci jaderné energetiky. Opravdu nám hrozí nebezpečí od nestabilních radioaktivních odpadů? (délka blogu 10 min.)

12.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 34.66 | Přečteno: 1645 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

O muži, který zachránil celý svět

Ne, dnešní blog nebude o ekologii. Nebude o samozvaných hrdinech, kteří se perou o místo před kamerou. Bude o člověku, který opravdu zachránil svět. Zcela potichu a bez účasti médií. (délka blogu 5 min)

22.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 43.91 | Přečteno: 5094 | Diskuse

Petr Hlinomaz

Ochrany životního prostředí se ujal extrémismus

Antropogenní vliv skleníkových plynů úzce souvisí s ochranou životního prostředí, přesto někteří tento jasný fakt stále nedokáží pochopit, dokonce to považují za faul, neboť zejména oxid uhličitý přeci naopak životu prospívá.

21.8.2019 v 8:42 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 510 | Diskuse

Jan Mestan

V plochou Zemi podle časopisu Forbes věří zhruba třetina mileniálů

Mileniálové ve Spojených státech, zdá se, často nevnímají Zemi kulatě. Ale jako placku. Zbytek světa na tom nebude lépe.

20.8.2019 v 10:46 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 646 | Diskuse

Jan Fikáček

Naučte svého psa kvantovou mechaniku

Současná fyzika je zvláštní v tom, že někdy hledá podivné souvislosti tam, kde jsou souvislosti v principu prosté. Na jednu stranu je to logické, neboť fyzika 20. století je ve srovnání s newtonovskou fyzikou hodně zvláštní.

19.8.2019 v 9:03 | Karma článku: 40.45 | Přečteno: 2188 | Diskuse

Dana Tenzler

Mýty kolem jaderné energetiky - nevyřešené uskladnění odpadů

Odpůrci jaderné energetiky rádi poukazují na údajně nevyřešený problém skladování vysoce radioaktivních odpadů, které vznikají při výrobě energie v jaderných reaktorech. Opravdu nám dlouhodobě hrozí zamoření? (délka blogu 10 min)

19.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.32 | Přečteno: 1225 | Diskuse
Počet článků 575 Celková karma 32.66 Průměrná čtenost 1071

Zajímám se o přírodní vědy. Píšu o tom, co mě zaujalo při toulkách internetem. Vzhledem k občastým dotazům - ano, skutečně mám vzdělání. Ne, nebudu tu vypisovat všechny svoje tituly, knihy a vědecké práce. Tenhle blog provozuji ve svém volném čase pro radost. 

Pokud vás blog pobaví nebo se v něm dočtete něco zajímavého - je jeho účel splněn. Přijďte si popovídat do diskuze, často je ještě zajímavější než blog sám, díky milým a znalým návštěvníkům. 

Najdete na iDNES.cz