Argumentace odpůrců jaderné energetiky
Při obohacování uranu se materiál ve formě fluoridu převáží křížem krážem Evropou. S transporty jedovaté a radioaktivní látky se tak můžete setkat prakticky kdekoliv. Ohrožená jsou jak velká města tak odlehlé oblasti. Při nehodě se může poškodit ochranný obal nákladu a nebezpečnou substancí se pak může zamořit široké okolí. Fluorid reaguje s vodou za vzniku kyseliny fluorovodíkové. Ta je velice nebezpečnou látkou, která škodí zdraví a poškozuje také životní prostředí.
Tolik tvrzení aktivistů... jak je to ale doopravdy?
Proč vlastně fluorid uranový? Proč ne nějaká jiná a méně nebezpečná uranová sloučenina?
Fluorid uranový (UF6), označovaný v jaderném průmyslu jako "hex", je sloučenina používaná v procesu obohacování uranu, ve kterém se vyrábí palivo pro jaderné reaktory.
Ivanlul [Public domain], https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/Uranium_hexaflouride.png
Fluorid uranový je pro tento účel optimální. Jednou z výhod je fakt, že fluorid ochotně přechází do plynné fáze. Navíc se u této látky jedná o sloučeninu, která se skládá pouze z fluoru a uranu. A fluor - je jeden z mála prvků, které se v naší přírodě vyskytují ve formě pouze jednoho jediného izotopu.
Izotopy
určitého prvku jsou varianty atomů, které mají sice stejný počet protonů ale liší se od sebe počtem neutronů v jádře.
Hmotnosti molekul “hex” vytvořené s různými izotopy uranu (uran s 235 protony a neutrony nebo například uran s 238 protony a neutrony) tedy závisí pouze na druhu izotopu uranu - hmotnost atomů fluoru je v těchto molekulách neměnná. Díky tomu se dá v odstředivce separovat frakce s menší hmotností (obsahující lehčí uran 235) od frakce těžší (s uranem 238). A přesně o to při obohacování uranu jde - do paliva se musí dát dostatečné množství uranu 235 - takové množství, které se běžně v přírodě v uranu nevyskytuje.
Každodenní realita
Patříme k moderním a průmyslovým zemím, a tak se po silnicích a dálnicích středoevropských zemí (jakými jsou i Česko nebo například Německo) neustále vozí nejrůznější jedovaté látky. Potřebuje je náš průmysl, naše auta, apod. V Německu je to například kolem 500 000 tun ročně.
Obrázek: Zdroj pixabay.com, licence CC0, https://pixabay.com/de/photos/verkehr-transport-stau-autobahn-2251530/
O značně jedovaté a nebezpečné látky se přitom jedná velice často. Fluorid uranový tvoří jen 0,0001 % škodlivin, které brázdí naše silnice. Osobně si myslím, že ten, kdo se rozčiluje nad 0,0001 procentem jedovatých nákladů, by se měl také zamyslet nad tím, co se skrývá pod zbylými 99,9999 %.
Navíc může neštěstí bohužel způsobit i úplně nevinný náklad. Faktem je, že za poslední desetiletí přišlo nejvíce lidí o život nikoliv při hypotetické nehodě s fluoridem uranovým, ale při nehodě, ve které největší roli sehrál náklad másla a mouky. Na rozdíl od fluoridu uranového se totiž vezl nezajištěn a nehlídán, volně poskládán na korbě nákladního prostoru.
Malý objem - jednodušší a efektivní zajištění
Celkový objem každoročně převáženého fluoridu uranu odpovídá (v zemi jakou je Německo) zhruba kostce s hranou 5 metrů. To je zároveň také množství, které stačí k provozu všech německých jaderných elektráren na celý rok.
Je to až neuvěřitelně malý objem - ve srovnání s nekonečnými vlaky uhlí, obrovským množstvím zemního plynu nebo benzínu a nafty, které denně putují Evropou. Je to způsobeno enormní energetickou výnosností jaderného paliva.
Odpovídající dobře promyšlené a testované bezpečnostní zajištění tohoto poměrně malého množství samozřejmě nezpůsobuje výrobci a majiteli při tomto množství ani technické a ani ekonomické problémy.
Co se týká radioaktivity sloučeniny “hex” - ta je ve srovnání s její chemickou jedovatostí zanedbatelným rizikem. Naopak, dokonce sehrává pozitivní roli. V případě, že by se měla část nákladu “ztratit” (někdo by ji například ukradl, aby ji použil jako zbraň proti veřejnosti) - dá se “hex” na jejím základě vypátrat. U ostatních podobně jedovatých a nebezpečných (ale neradioaktivních) látek - to možné není.
A není jich málo. Například u polovodičové techniky a ve výrobě fotovoltaiky se využívá kyselina fluorovodíková, která má velice podobné vlastnosti jako “hex”. Ta kupodivu aktivistům nevadí...
Obrázek: Zdroj pixabay.com, licence CC0, https://pixabay.com/de/photos/solar-panel-array-dach-home-haus-1591358/