Oblečení z konopí - dávná minulost nebo blízká budoucnost? Čím se liší novodobé konopné látky od těch prehistorických? (délka blogu 8 min.)
Konopí prý pochází z Tibetu, odkud se před miliony roků začalo šířit do různých částí Asie. Znali ho lidé, kteří žili před 12 000 lety v Číně a Persii. Není divu - konopí je totiž všestranně užitečná rostlina. Při zpracování z ní prakticky nezůstane odpad. Ze semen se získává olej, ze stonků odolná a pevná vlákna. Ta využívali v Číně mimo jiné k výrobě papíru. Dokonce i první Gutenbergova bible byla vytištěna právě na papíru s konopím. Z vláken se tradičně dělala lana i látka na plachty někdejších lodí.
Rozšíření konopí pomáhaly jeho vlastnosti. Roste téměř všude, dá se pěstovat jak v tropech tak na chladné Sibiři. Jeho hlavní konkurentka, bavlna, je daleko náročnější a mohla se prosadit až s příchodem průmyslové revoluce.
Na dobré a nepříliš mokré půdě může konopí vyrůst až do výšky pěti metrů. V chudých podmínkách je rostlina daleko nižší, může měřit třeba jen dvacet centimetrů - přesto ale vykvete a množí se.
V našich zeměpisných šířkách má konopí při pěstování jednu zajímavou vlastnost: samo ničí svoje nepřátele z říše rostlin, takže se na konopných plantážích nemusí používat herbicidy. Konopí totiž díky svým listům stíní půdu pod sebou tak efektivně, že plevel nemá v jeho blízkosti dost světla a vymírá. Díky silnému zastínění jsou půdy, na kterých se pěstuje konopí zároveň vlhčí. Konopí je tedy logicky navíc silně odolné proti napadení plísněmi, což je vlastnost, kterou nemají všechny jeho konkurenti. Jde to dokonce tak daleko, že se doporučuje nevysazovat konopí na stejném místě několikrát za sebou - vyhubilo by většinu tamních rostlin.
Zpracování konopí
Konopí se dá využít prakticky celé. Listy, semena i stonky jsou žádanou surovinou.
Hlavním hrdinou mého blogu jsou ovšem vlákna, která se získávají ze stonků.
Pokud se pěstuje pro vlákninu, bývá konopí naseto velice hustě, aby vyrostlo co nejvíce rostlin. Na první pohled upoutá pole se sklizeným konopím tím, že vlastně vůbec není uklizené. Tradičně se totiž nařezaný materiál nechává na poli dva až tři týdny “uzrát”. Pravidelně se přitom musí obracet, aby ho povětrnostní vlivy nechaly zrát rovnoměrně. Vnější části stonku obsahují pektin. Ten pak působením povětrnostních vlivů (slunce, voda, vítr) degraduje a rozkládá se. Konopná vlákna tvoří vnější vrstvu stonku a jsou uspořádána v několika vrstvách. Můžeme si je představit jako svazky, které jsou s osou stonku rovnoběžné a tvoří prstenec, který ho obklopuje. Vlákna ve vnitřních svazcích jsou obvykle kratší a jemnější než vlákna vnější. Jednotlivá vlákna mají průměr 10 až 50 mikronů a délku 5 až 55 milimetrů. Jsou spojená výše zmiňovaným pektinem. Svazek základních vláken může být dlouhý metr ale také až tři metry. Vlákna tak prakticky tvoří obal stonku konopí.
Zrání konopných vláken na poli je jen jednou z několika možností jeho zpracování. Ještě rychlejší je zrání pod vodou ve vodní nádrži. Moderní průmyslová doba má samozřejmě v zásobě ještě jednu variantu. Při ní se zrání urychluje chemicky.
Po uzrání se vlákna z dřevnatého stonku stahují. Tento krok se tradičně zpravidla dělá v okamžiku, kdy jsou stonky ještě vlhké. Při jiném postupu se stonky nejprve vysuší a až poté se zpracovávají strojem, který dřevité jádro stonku rozbije a vlákno a dřevinu pak oddělí.
V dnešní době ovšem patří i čas mezi suroviny a výrobci si ho cení. Existují stroje, které využívají všech dostupných triků a eliminují dlouhé doby zrání stonků na poli. Využitelné konopné vlákno vyprodukují už během několika minut po sklizení stonků.
Následně se z vláken tvoří balíky a vydají se ke zpracování na přízi. Tady záleží na dalším určení tkaniny - často se vlákno spřádá bez dalšího zpracování.
Lidská důmyslnost je ale nekonečná - a tak není divu, že se někteří výrobci snaží optimalizovat vlastnosti výsledné tkaniny. Měkkost i elasticita vlákna, tedy i látky, která je z nich utkaná, se dá zvýšit máčením vláken v horkém roztoku mýdla a uhličitanu sodného, následným praním a opětovným namáčením, tentokrát ve zředěném octě.
Ani to ale není všechno. Před 40 lety vyvinuli vědci důmyslnou metodu, jak udělat látku z konopí příjemnější na nošení.
Tradiční konopné oděvy jsou hrubé a drsné. Za nepříjemné pocity při nošení může lignin, biopolymer, který tvoří osm až deset procent suché hmotnosti konopného vlákna. Pokud se podaří odstranit, je povrch vlákna mnohem hladší a látka měkčí a jemnější.
Nejprve se na vlákno aplikuje enzym proteáza. Následuje ho šedopórka osmahlá, druh houby z čeledi meruliaceae, kterou jistě znáte - roste na pařezech. Lignin, který nám ve vláknech konopí vadí, je pro ni pochoutkou.
Narozdíl od výroby vlákna, není jeho předení moc odlišné například od zpracování vlny. Pokud má být produktem vodě odolné vlákno, přidává se k němu vosk.
Konopí už nejspíš nikdy nebude nezbytnou textilní plodinou, jakou bylo v dávných dobách. Přesto má dnes pozornost nadšenců, pro které je důležitý jeho minimální dopad na životní prostředí. Evropská unie dala povolení k pěstování více než padesáti různých odrůd konopí, které mají speciálním šlechtěním snížený obsah THC. Moderní chemie a technologie z nich pak dovolují získávat vlákna, která jsou nečekaně příjemná při nošení.
