Kuiperův pás, který se nachází za dráhou obří planety Neptun, se někdy srovnává s pásem asteroidů, nacházejícím se mezi planetami Mars a Jupiter. Srovnání ale trochu pokulhává. V Kuiperově pásu se totiž nachází daleko víc materiálu.
Kuiperův pás
Sluneční soustava je dominována gravitací centrální hvězdy. Když pomineme výjimky, (způsobené vzájemnými srážkami, kdy dostává objekt sekundární rychlost), pohybují se Slunci blízká tělesa rychleji, než objekty vzdálené. Čím vzdálenější je tedy pozorovaná oblast od Slunce, tím pomalejší jsou její tělesa. I tady samozřejmě došlo v průběhu existence naší soustavy k tvorbě větších těles, vzájemné interakce ale nebyly tak časté. Vývoj tu probíhá pomaleji. Vědce fascinuje vzdálená oblast Sluneční soustavy hlavně proto, že se v ní nachází poměrně “mladá” hmota, ze které se kdysi soustava tvořila.
V Kuiperově pásu se dnes nachází větší množství planetek a asteroidů, které jsou daleko menší než planety vnitřní části soustavy.
Pluto a jeho status
Obrázek: Transneptunické objekty. Zdroj: Antonsusi, CC BY-SA 3.0 Jako první bylo objeveno Pluto, které bylo pojmenováno po římském bohu podsvětí. Od svého objevu 18. února 1930 až do 24. srpna 2006 bylo Pluto považováno za devátou a nejvzdálenější planetu Sluneční soustavy. Poté došlo k předefinování pojmu planeta a Pluto svůj status ztratilo. Jednou z pomyslných kapek, které naplnily pomyslný pohár ... byl i objev tělesa Orcus, hlavního hrdiny našeho blogu. Orcus se totiž Plutu nápadně podobá a nachází se na podobné oběžné dráze s tím rozdílem, že se pohybuje na opačné straně Slunce.
Kolem roku 2000 začali vědci objevovat různé objekty, podobné Plutu. Orcus byl dokonce už pátým objevem týmu astronomů složeným z Mike Browna, Chada Trujilla a Davida Lincolna Rabinowitze na Kalifornském technologickém institutu Caltech. Měli k dispozici 1,2 metrový dalekohled na Palomarské observatoři. Brownův tým postupně objevil objekty jako Quaoar a 2002 MS 4 (2002), Sedna (2003) a Haumea (2003). Poté následoval v roce 2004 Orcus a Salacia, Eris a Makemake (2005) a nakonec Gonggong (2007).
Orcus
Objev planetky byl oznámen 19. února 2004. Nejprve dostala označení 2004 DW a později planetka číslo 90482. Připomeňme si, že v té době mělo Pluto ještě status planety a tak se mohlo uvažovat o tom, že i jeho “dvojče”, pohybující se na opačné straně Slunce dostane podobný status. To se ovšem zdálo astronomům už příliš “divoké”. Netrvalo dlouho a záležitost vyřešili tím, že Pluto ze seznamu planet vyřadili.
Nakonec dostala planetka název Orcus. V mytologii je to jedno z několika jmen pro boha podsvětí, stejně jako Pluto.
Jeden oběh kolem Slunce trvá objektu 246 roků. Pohybuje se po eliptické dráze, podobně jako například Merkur (nebo samotné Pluto). V nejbližším bodě se přiblíží Slunci na třicetinásobek vzdálenosti Země, v nejodlehlejším bode je 48x vzdálenější než naše planeta. Oběžná doba kolem Slunce se podobá oběžné době Pluta a stejně jako Pluto se nachází v rezonanci s Neptunem. Zatímco Neptun oběhne Slunce 3x, oběhnou ho Pluto i Orcus 2x (rezonance 3:2).
Zpětně byl Orcus identifikován na fotografiích z 8. listopadu 1951, které byly rovněž pořízeny na Palomarské observatoři. To pomohlo zlepšit výpočet jeho dráhy. Věnovali se mu pak další vědci a pozorovali ho například pomocí Hubblova teleskopu nebo vesmírného teleskopu Herschel. Více než 500 různých pozorování nám dnes dovoluje udělat si obrázek nejen o jeho oběžné dráze, ale dokonce i o jeho složení.
Orcus je středně velký objekt, jeho průměr se odhaduje na zhruba 1000 km.
Na jeho povrchu se nachází vodní led. Vědce zaujalo, že se jedná o krystalický vodní led - krystaly totiž na podobných tělesech nečekali. Orcus nemá žádnou významnou atmosféru, takže jeho povrch není chráněn před kosmickým zářením. Je to právě vliv kosmického záření, které rozbíjí krystalickou strukturu a vytváří z ledu neuspořádanou amorfní variantu. Pokud povrch Orcu obsahuje led v krystalické formě, musí se jednat o poměrně čerstvý led (pokusy naznačují, že si může uchovat svou krystalickou strukturu v průběhu mnoha set milionů let), tedy půjde nejspíše o led, který se na povrch dostal působením kryovulkánu. Znamenalo by to, že uvnitř Orcu dochází k tavení materiálu.
Spektrální vlastnosti (tedy vlastnosti odraženého světla) připomínají Pluto. Na povrchu vědci našli také menší množství methanu, ethanu a čpavku. Právě čpavek by mohl být iniciátorem tavení v nitru Orcu, předpokládají vědci. Povrch Orcu se mimochodem velice podobá Charonu - který je souputníkem Pluta.
Vanth
Podobně jako Pluto má i Orcus společníka. V roce 2007 to zveřejnil Mike Brown se svým týmem. Tento měsíc má průměr odpovídající polovině průměru Orcu. Je od něj vzdálený kolem 9000 kilometrů. Jeden oběh trvá zhruba 9,54 dne. Pojmenován byl podle Vanth, démonky, která v mytologii ukazovala zemřelým cestu do posmrtného života. Podoba s názvem Charonu jistě není náhodná...
O Vanth se zatím moc neví - vědci předpokládají, že by měla mít podobné vlastnosti jako Orcus. Má ovšem trochu červenější barvu - není tedy vyloučeno, že nás v budoucnosti čekají další zajímavé objevy.
Zdroje:https://www.aanda.org/articles/aa/full_html/2011/10/aa17486-11/aa17486-11.html, https://www.aanda.org/articles/aa/abs/2010/12/aa14296-10/aa14296-10.html
