SETI - hledání cizí civilizace
Jen málokteré téma fascinuje lidstvo stejnou měrou, jako hledání mimozemské civilizace. Bohužel se zdá, že v našem blízkém vesmírném okolí žádná taková civilizace neexistuje. Vědci například od května 2009 do prosince 2015 sledovali velké množství planet, obíhající blízké hvězdy. Navzdory průzkumu, trvajícímu přes 19 000 hodin, neobjevili žádné signály, které by mohly pocházet od inteligentní mimozemské civilizace. Respektive neodhalili žádné trvalé signály z mimozemské technologie, které by překračovaly práh citlivosti přístroje, na kterém signály sledovali (tj. 180–310 × 10 −26 W/m2). Jednalo se mimochodem o frekvence mezi 1–9 GHz a celkem 9293 pozorovaných cílů.
Jiný výzkum se zaměřil na rádiové vysílače, které by mohly pracovat u blízkých hvězd. Vědci prozkoumali 692 hvězdných systémů aby zjistili, že se u žádného z nich nedají pozorovat rádiové vysílače s výkonem, srovnatelným s tím, jakého dosáhla naše vlastní civilizace. Nenašli žádné důkazy pro vysílače typu rádiový maják, který by byl namířený přímo na Zemi nebo maják, který vysílá všemi směry a spotřebovává přitom stejné množství energie, jaké vyprodukuje celá pozemská civilizace.
To samozřejmě nemusí nutně znamenat, že na blízkých hvězdách neexistuje život našeho typu. Vědci se nevzdávají - vyvíjejí nové detekční postupy a plánují výzkum pomocí nových teleskopů. Dalo by se například uvažovat o jiné frekvenční oblasti, která poskytne informace i o záření s frekvencemi vně tzv. pozemského atmosférického okna. Pozemské atmosférické okno je výraz, který se používá pro ty intervaly vlnových délek, které prakticky nejsou absorbovány a rozptylovány atmosférou naší planety.
Pozemské vysílání
Vysílání mimozemských civilizací tedy zatím nalezeno nebylo - jak je tomu ale s naším vlastním vysíláním? První německý rádiový vysílač například pracoval už před sto lety. Teoreticky by se tedy dalo tehdejší vysílání zachytit dnes ve vzdálenosti 100 světelných roků. Celá věc má samozřejmě hned několik háčků. Jedním z nich je výkon vysílače, který by musel být opravdu velký. Intenzita signálu totiž klesá se vzrůstající vzdáleností - a navíc nikoliv lineárně, ale dokonce s druhou mocninou vzdálenosti. To znamená že 2 metry vzdálený zdroj se jeví 4x slabší než ze vzdálenosti 1 metru, 10 metrů vzdálený zdroj pak 100x slabší, atd. První vysílače rozhodně neměly přemrštěný výkon. Pokud se dá uvažovat o zachycení pozemské aktivity, šlo by nejspíš o souhrnné vysílání všech pozemských vysílačů v době největšího rozvoje naší civilizace.
Dalším problémem je samozřejmě také degradace signálu ve velké vzdálenosti. Je nepravděpodobné, že by nějaká moderní civilizace mohla sledovat, o čem přesně vysílá naše rádio. Úspěchem by bylo, kdyby vůbec signál identifikovala.
Mobilní telefony
Nová studie se věnovala dalšímu zdroji umělých signálů na Zemi - síti mobilních telefonů. Vědci vypočítali celkové přispění mobilních komunikačních věží ke spektru, které vysílá naše civilizace.
A nejen to - vytvořili také celoplanetární model tohoto vyzařování pomocí veřejně dostupných dat o umístění telekomunikačních věží. To je důležité pro viditelnost zdroje záření z blízkých exoplanet. Jinými slovy - zdroje záření musí být umístěny tak, aby byly z exoplanet viditelné. Pokud například pochází záření z jižní polokoule, nebude vidět na exoplanetách, které mohou pozorovat jen severní polokouli naší planety.
Během průběhu dne, když se Země otáčí kolem své osy, mění se také pozice, ve které se nacházejí různé telekomunikační věže vysílající signál. Díky tomu se výkon, který je z určitého bodu vysílán ze Země, neustále mění. Vzniká tak dynamické spektrum. Vědci vypočítali jeho sílu a také to, v jakém stavu toto spektrum dorazí ke třem různým pozorovatelům v kategorii nejbližších hvězd (HD 95735, Barnardova hvězda, a Alpha Centauri A).
Zjistili, že nejvyšší výkon unikající do vesmíru z telekomunikačních věží odpovídá kolem 4GW. Ani to ale prý nestačí. Tento periodický signál nemůže být v současné době detekován blízkou civilizací - pokud by používala přístroje s podobnou citlivostí, jakou mají naše vlastní teleskopy.
Ani to ale ještě nemusí znamenat, že nás eventuální blízká civilizace není schopná objevit na základě umělých signálů, které nechtěně vysíláme také do vesmíru.
V úvahu by mohly přicházet také výkonnější mobilní sítě 5G, různé pozemní vysílače typu Deep Space Network (síť vysílačů a antén, kterým komunikuje se svými vesmírnými sondami NASA), případně také satelitní služby jako Starlink a OneWeb. Můžeme se tedy těšit na pokračování výzkumu.
Zdroje:https://iopscience.iop.org/article/10.3847/1538-4357/aa8d1b,https://academic.oup.com/mnras/article/522/2/2393/7028804
