Galaktické příběhy – Andromeda

 Její obraz, který právě registrují pozemské teleskopy, ukazuje galaxii ve stavu, v jakém byla před 2,5 miliony let – v době, kdy naši předkové slezli ze stromů a začali trénovat vzpřímenou chůzi.

Andromeda se poprvé objevila v řecké mytologii. Byla dcerou aithiopského krále Kéfea a jeho manželky Kassiopey. Na nebi ji najdeme díky řeckému astronomovi Ptolemaiovi, který Andromedu zařadil mezi 48 tehdy známých souhvězdí.  

V souhvězdí Andromedy se nachází zdroj slabšího meteorického zdroje Andromedid. Budou nejlépe vidět za pár týdnů - v listopadu. Proslulé se ale toto souhvězdí stalo díky galaxii Andromedě s oficiálním názvem M31.  

Andromeda

Galaxie v Andromedě je od nás vzdálena 2,5 milionu světelných let. Je to nejvzdálenější objekt, jaký je pouhým okem vidět na nočním nebi. Je jedním z mála vesmírných objektů, které se k nám přibližují, místo aby se nám díky rozpínání vesmíru vzdalovaly.

Je největším členem lokální skupiny galaxií, do které patří i Mléčná dráha - má průměr 200 000 světelných let a hmotnost kolem 1000 miliard Sluncí.

V centru Andromedy pozorujeme supermasivní černou díru s hmotností 140 milionů Sluncí. Pro srovnání – černá díra v centru naší vlastní galaxie má hmotnost „jen“ 3,4 milionu Sluncí.

Nedaleko andromediny centrální černé díry pozorují vědci zajímavý jev. Rotuje kolem ní disk, složený z poměrně starých načervenalých hvězd. Uprostřed nich se naopak nachází hlouček zhruba čtyř set mladých objektů s namodralým světlem (viz schematický obrázek dole). Musely vzniknout přímo na tomto místě, nejsou totiž dostatečně staré na to, aby se sem mohly dopravit z vnějších částí galaxie. Vědci tu pozorují ještě několik zdrojů rentgenového záření, které naznačují, že v tomto akrečním disku je přítomno i několik neutronových hvězd nebo dalších, menších černých děr.

Galaxie v Andromedě se k naší galaxii přibližuje rychlostí 144 km/s. Vzhledem k tomu, že oběžná dráha Slunce kolem centra galaxie míří směrem k Andromedě, je vzájemná momentálně pozorovaná rychlost Slunce a této sesterské galaxie dokonce ještě vyšší, kolem 300 km/s.

Podobně jako naše, vykazuje galaxie v Andromedě tzv. diferenciální rotaci. Rotuje jinak, než by tomu bylo u pevného tělesa – různě vzdálené oblasti mají různou rychlost oběhu kolem centra.

Plánovaná srážka Andromedy s naší galaxií

Galaxii v Andromedě doprovází při její cestě vesmírem zhruba desítka menších galaxií, které k sobě připoutala svou gravitací. Celý systém se během několika miliard let „srazí“ s Mléčnou drahou. Podobné srážky si ale nesmíme představovat jako obří kosmické katastrofy. Vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami obou galaxií jsou dostatečně velké na to, aby se obě galaxie jednoduše promísily. Výsledkem  nebudou srážky už existujících hvězd, ale vznik nových hvězd z mezihvězdného plynu a prachu obou galaxií, kterému dá „srážka“ impuls ke zhušťování a tvorbě nových slunečních systémů.

Pokud v té době bude ještě existovat inteligentní život, bude moci pozorovat, jak se na nočním nebi rozpustí pás Mléčné dráhy a nahradí jej miliardy nových hvězd.

Podle některých počítačových simulací bude následně Sluneční systém vynesen gravitační silou obou galaxií do okrajové oblasti nového smíšeného systému.

To už ale ze Země nikdo pozorovat nebude.

Slunce se mezitím přemění na červeného obra,

 poté, co sežehlo a zničilo nejbližší planety včetně Země.