Další ohňostroj nad našimi hlavami - zánik Nebeského paláce (čínské vesmírné stanice)

Kdy je vidět pouhým okem? A jak dlouho ještě bude kroužit nad našimi hlavami? Tiangong 1 čeká neodvratný konec. Za pár týdnů vstoupí do atmosféry a shoří. (délka blogu 3 min.)

Tiangong 1- první čínskou vesmírnou stanici skutečně můžete vidět na vlastní oči, i když to není jednoduché. Záleží na tom, kde se právě nacházíte. Ve střední Evropě je bohužel vidět málokdy. Pokud už se objeví nad obzorem, nevystoupá moc vysoko. Naposledy byla vidět 3. 2. v půl šesté ráno těsně nad severo-západním obzorem. O minutu později zapadla.

Pokud je vám to líto - za chvíli svůj názor změníte. Stejná vlastnost (dráha, po které se pohybuje), která způsobuje, že stanici téměř nemůžeme vidět na našem nebi, se za pár týdnů změní ve velkou přednost. Tiangong se totiž má zřítit do atmosféry - a nikdo zatím neví, kam přesně dopadne. Střední Evropě se přitom určitě vyhne.

Tiangong 1 - Nebeský palác 1

Čína plánovala stavbu vlastní vesmírné stanice už od roku 1992. Jistě ne náhodou se výsledná konfigurace nápadně podobá zmenšené sovětské stanici Saljut a zásobovací modul sovětské zásobovací lodi lodi Sojuz. Limitujícím faktorem pro její velikost byla bezpochyby nosnost raketyChang Zeng 2F, která dopravila vesmírnou stanici na oběžnou dráhu.

Krátký výlet do historie

Start se konal 29. září 2011. Hned v listopadu téhož roku ji navštívil modulShenzhou 8. Byl řízený dálkově, lidská posádka v něm nebyla. Následné připojení ke stanici bylo historicky prvním spojením dvou čínských lodí na oběžné dráze. Později Shenzhou tento manévr ještě jednou cvičně zopakoval.

První lidská posádka navštívila Tiangong 1 v červnu 2012. Přiletěla na palubě jiné lodi,Shenzhou 9. Thaikonauté (čínští kosmonauté) stanici opustili o devět dní později.

Další posádky se dočkala Tiangong 1 až v červnu 2013, o rok později. I tehdy thaikonauté (kteří přiletěli v rámci miseShenzhou 10) strávili na palubě jen o něco déle než týden.

Poté už zůstala stanice neobydlená.

Čas od času ji pak technici z pozemního řídicího střediska nasměrovali na vyšší oběžnou dráhu. Jedná o běžnou proceduru. Každá vesmírná stanice pomalu ztrácí na výšce a musí být občas “postrčena” na vyšší orbitu. Někdy se manévr opakuje každý měsíc, jindy to trvá až několik měsíců, než musí být výška korigována. Naposledy byla Tiangong 1 plánovaně uvedena na vyšší oběžnou dráhu v prosinci 2015.

Do března 2016 byla stanice ještě používána k vědeckým účelům a pozorování Země. Číňané ji nejspíše chtěli udržet funkční až do podzimu, do doby, kdy se na oběžnou dráhu vydá její mladší sestra, Tiangong 2. To se ovšem nepovedlo.

16. března 2016 stanice nečekaně ztratila spojení s pozemním řídícím střediskem. Stala se tak neovladatelnou a od té doby nezadržitelně klesá na stále nižší oběžnou dráhu. Jelikož nemá spojení, nedá se dokonce ani cíleně přimět k relativně bezpečnému zřícení do oceánu.

Co čeká Tiangong  v příštích týdnech?

Tiangong už se dnes nachází v horních vrstvách atmosféry. Její osud je tedy neodvraný. Momentálně se pohybuje na oběžné dráze kolem Země zhruba ve výšce 280 km. Má úctyhodnou rychlost - kolem 28 000 km/h. V příštích týdnech se stanice bude nořit do stále hustších vrstev atmosféry naší planety.

Díky své rychlosti se bude stále více a více nahřívat. Nejprve se roztaví různé antény a výstupky. Velká část Tiangong 1 shoří, aniž by kdy mohla dopadnout na povrch Země. Několik menších dílů má ale vyšší tepelnou odolnost. Patří mezi ně titanové nebo masivní ocelové součástky.

Odhaduje se, že by sestup do atmosféry mohlo přežít několik kusů, velkých zhruba jako běžná lednička. Ty pak dopadnou na zemský povrch někde v širokém pásu, který se táhne od 43. stupně severní šířky do 43. stupně jižní šířky. Střední Evropu trosky zasáhnout nemohou. Vyloučen není ale dopad ve Španělsku, Portugalsku, Itálii nebo Bulharsku.

Trosky mohou dopadnout také na americký kontinent, Afriku nebo Austrálii. Kde přesně dojde ke spadu zatím nelze určit. Záleží to na přesném okamžiku rozpadu. A ten je pro změnu závislý na stupni brzdění atmosférou, aktuální hustotě lokální atmosféry a přesné poloze stanice při konečné fázi sestupu.

Na Zemi dopadne odhadem kolem 2 - 3,5 tun kovového šrotu. Šance, že trosky způsobí škody na životech, jsou minimální a odhadují se na 1:1 000 000. Velká část dráhy vede totiž nad oceánem, pouští nebo nad neobydlenými oblastmi.

Můžeme tedy poměrně v klidu vyčkávat - a těšit se na snímky, které pořídí ESA (a jistě také řada amatérských astronomů).