Olivíny - minerály zrozené sopkou

Olivín a peridot - to jsou dvě různé strany jedné mince. O kameni, který je stejně častý na Zemi jako ve Sluneční soustavě. (délka blogu 8 min.)

Mluvit u olivínu o drahokamu je asi nesprávné. Olivíny patří mezi nejhojnější silikáty nejen na naší Zemi ale také ve vesmíru. Olivíny byly nalezeny na Měsíci i v meteoritech (možná si vzpomínáte na blog o krásných pallasitech). 

Pokud sbíráte minerály, pak budete mít olivíny ve své sbírce nejspíše jako kameny z německého pohoří Eifel nebo kanárského ostrova Lanzarote. 

Vzhledem k vysokému bodu tání je olivín prvním minerálem, který krystalizuje v roztavené lávě, která ho pak při výbuchu sopky dopraví na povrch Země. Vy ho později můžete nalézt v podobě malých a mořem ohlazených kamínků na pláži s vulkanickým pískem nebo v oblasti, kde kdysi vybuchla sopka. 

Co je to vlastně olivín?

Olivín - to není samostatný přesně definovaný minerál s určitým konstantním chemickým složením. Je to spíše směs s různým složením. Jeho “rodinný život” se dá popsat následujícím způsobem. 

Představte si tři základní chemické látky, které tvoří olivíny. Umístěte je do rohů pomyslného trojúhelníku, který bude popisovat chemické složení olivínů. Koncentrace dané látky přímo v tomto rohu bude 100 % a na protilehlé straně trojúhelníku bude nulová. Přesně uprostřed trojúhelníku bude ležet složení směsi, která obsahuje stejné množství všech tří komponent (viz následující obrázek). 

Obrázek ukazuje různá složení minerálů, kterým se souhrnně říká olivínové. Přitom mají v podstatě podobné chemické složení - liší se ovšem koncentrací různých složek. Daná koncentrace pak také určuje, jaké jméno minerál ponese. 

Zdá se vám to složité? Ve skutečnosti je situace ještě trochu komplikovanější, protože mezi olivínové minerály patří více zástupců (například liebenbergit NiSiO4 nebo larnit CaSiO4). Tady vidíte jen ty nejčastější a nejdůležitější, částečně také proto, aby se vešly na dvojrozměrný obrázek. 

Olivíny jsou tedy silikáty, které se nejčastěji skládají z různého množství vzájemně smíšených minerálů fayalit, tephrotit a forsterit.  

Jejich tvrdost se pohybuje od 6,5 do 7  na mohsově stupnici, patří tedy mezi tvrdé minerály. Hustota je vyšší než například u křemene a dosahuje až 4,2 g/cm3 - a to u variant s vysokým obsahem železa. 

Barva olivínů - kámen, který časem rezaví

Olivíny, jak už napovídá jejich název, mají většinou zelenou barvu. Najít se ale dají také lehce nazelenalé, žlutavé nebo nahnědlé krystaly. Za zelenou barvu může nikl a železo, přítomné v molekulách olivínu. Za nahnědlou a okrovou barvu může také železo, za nažloutlou  mangan. 

Hnědavá barva se vyskytuje u starých a zvětralých kamenů. Olivín je tak jedním z minerálů, které umí “rezavět”, tedy se jejich barva časem mění díky oxidaci. Také barva vrypu se mění díky oxidaci. Zatímco je čerstvý vryp bílý  nebo nažloutlý, postupem času červená. 

Ušlechtilý olivín - drahokam peridot

Pokud má olivín vlastnosti, které ho dělají zajímavým pro výrobu šperků (čistota, průhlednost, velikost), říká se mu peridot. Peridoty používají lidé k ozdobě už nejméně 3500 roků. 

Patří k těm drahokamům, které tvoří spíše menší krystaly - velké exempláře jsou tedy poměrně drahé. K těm největším na světě patří dva kusy, nalezené na Myanmaru. Váží 319 a 289 karátů (karát = 0,2 g). 

Peridoty se na rozdíl od například smaragdů dají velice dobře brousit a nemají tendenci se rozpadat. Dají se u nich tedy použít různé zajímavé komplikované brusy. 

Na rozdíl od mnohých ze svých drahocenných kolegů se peridoty nikdy nevylepšují vypalováním. Pokud doma máte šperk s peridotem, je jeho barva jistě naprosto přírodní. 

Vzhledem k tomu, že se využívá na šperky už několik tisíciletí, je logické, že nejstarší šperky z peridotu byly jen ohlazené. I dnes je ještě peridot ve své původní nevybroušené formě velice oblíbený.