Díky za shrnutí.

Já myslím, že problém je snad jen to záření, ale doufám, že během tohoto století se naučíme ho nějakým silovým polem odstínit...

To je zatím v podstatě jediný rozumný argument, který by mě napadl. Odstínit magnetickým polem. Problém je pak pro změnu v tom, že jakmile si člověk začne hrát s elektromagnetismem, musí ho pak stínit pro změnu uvnitř lodi, protože naše přístroje a všechno, co by astronauty drželo naživu, je na elektřině založené a magnetismus by tomu neudělal dobře.

Děkuju za návštěvu, mějte krásný den a hodně krásných matematických blogů, umíte tyhle věci skvěle podat.

Tak to je námět na horor, zásoby nedorazily nebo jsou k nepoužití... No třeba to jednou půjde, ale myslím, že až v nějaké další generaci.

Hollywood se toho určitě chytí, po úspěchu s Marťanem, divila bych se, kdyby za čas nevyšel nový film s tématikou Marsu. To téma tahne, zatím... díkybohu.

Já myslím, že se určitě zase vytvoří spousta nových materiálů, nových technologií, asi něco, co si bude hrát se supravodivými magnety (a pomůže to v konstrukcích takových věcí jako jsou Textory a Tokamaky) ... ale rozhodně to nebude ze strany byznysmena Muska, ten si jen namastí kapsu na naivcích, co si myslí, že když mu pomohou k zisku, že podporují nějakou vědu. Je to podle mě hrozná škoda, že se lidi nechají takhle strašně rychle a levně obalamutit a nedojde jim například, že je tam rozhodně vztah mezi Muskovým zamlouváním (i těch mnou naznačených) problémů a jeho skutečným cílem. Lidi mu skočili na marketingový špek.

Mějte krásný den, Kláro, ať se vám daří.

Je to zajímavé, Danko a jsem zvědavý, zda v dlouhodobém horizontu převáží opatrnost lidí s věcným přístupem nebo nezměrná lidská touha po poznání

Kdyby se všichni na první pohled šílenci v minulosti nechávali odradit od svých zdánlivě nereálných myšlenek a plánů, lidstvo by si dodnes myslelo, že Země je placka, co ji na hřbetech nesou čtyři sloni...

Těmi penězi by se měla řešit nynější situace na naši planetě. Dano, Tobě děkuji za informace!

Zdrojem problemu na nasi planete neni nedostatek penez, ale skodliva nabozenstvi, ideologie a hloupost lidi.

tak mladá a už takový škarohlíd

Dana uz tak mlada neni. Nesmite se nechat zmatnout starou fotkou upravenou ve fotoshopu. Ma jiz vetsi deti. A predstavte si, jak u nich nekdy probihaji snidane. Dana se v diskusi pod jednim z matematickych clanku Honzy Rehacka pochlubila, ze o matematice popsane v tom clanku bude detem vypravet u snidane. To od ni nebyl vtip. Obavam se, ze to myslela vazne a mozna to i udelala. Jsem matematik a matematiku jsem mel a mam rad. Kdybych vsak mel takovou maminku a mohl, tak bych si koupil "one way ticket" na Mars a z Marsu bych se nikdy vratit nechtel, i kdyby to slo. Mozna az na mamincin pohreb. :-(

Největší překážkou úspěšné mise jsou podle mne dvě základní otázky:

1) Co tam ?

2) A proč zrovna na Mars ?

Mne se zda zajimavejsi cesta na Mars nez vecne sedet na kolotoci. ;-)

Určitou část problémů by vyřešila jednosměrná výprava na Mars, ovšem za cenu jedné "drobné komplikace" navíc. Samozřejmě s tím nepřišla NASA, ale společnost Mars One. Údajně se jim přihlásilo 100 až 200 tisíc zájemců. V roce 2013 deklarovali start v roce 2022 a nevypadá to, že by v současnosti cokoli podstatného podnikali mimo výběr astronautů a košatých plánů.

http://technet.idnes.cz/sto-tisic-lidi-usiluje-o-jednosmernou-cestu-na-mars-fhp-/tec_vesmir.aspx?c=A130811_105950_domaci_cen

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mars_One

Nesmírně zajímavé, děkuji moc. V sobotu vyšel článek v Mf dnes o cestě na Mars. Obsahově i po všech stránkách slabý odvar oproti Vašemu psaní

Děkuju, Alžběto, moc mě těší, že se vám ty blogy líbí. Jste na mě hodná.

Přeju krásný večer.

Dano, nektere Vase clanky, napr. o planetach, se mi libily. Nektere mene.

Tato serie clanku, proc nemohou lide letet na Mars, uz vubec ne. Perex techto clanku je uplny nesmysl. Nevite a ani trochu si nedovedete predstavit, jake technicke moznosti lidstvo bude mit za 10, 20, 50 nebo 100 let. Podobne je to s psychologii lidi. Lidi jsou velmi ruzni. Co je pro nekoho nepredstavitelne a neakceptovatelne, muze byt pro jineho radost a cil zivota.

Nejde o teoretickou nemožnost, ale praktickou v horizontu desítek let, jež je dána kombinací popsaných problémů.

V 60. a 70. letech panoval ohledně rozvoje kosmonautiky optimizmus, který postupně vyprchal s uvědoměním si závažnosti problémů.