Vaše články rád čtu jsou psány zajímavě a vaše argumenty jsou rozumné a objektivní. Ale nemůžu s nimi souhlasit v rovině touhy objevovat a posouvat hranice nemožného. Potřebujeme projekty, které zatím nejde zrealizovat, protože nás posouvají dál. Plno objevů bylo dosaženo po obrovských nezdarech, ale tyto nezdary prošlapaly cestu.

S tím se dá jen souhlasit. Moje tři poslední blogy jsou reakcí na jistého pana Muska a jeho "kupujte moje trička a moje potraviny a moje auta a já jsem tady udělal nějaký motor a mám sud z uhlíkových vláken, nechám sto lidí letět na Mars, pokud u mě budete kupovat dost produktů".

Podle mě je to naprosto katastrofální situace. Nabízí investrorům něco, co dopředu není schopný splnit, a odčerpává už tak silně omezené zdroje těm, kdo by se o cestu na Mars snažili opravdu poctivě. Je to obrovská škoda pro celé lidstvo.

Já osobně mám na to velice vyhraněný názor a jen doufám, že ten propad, který bude následovat, až se Muskovy podvody provalí, nestahne celé odvětví (dnes reprezentované například ESA a NASA) moc dolů. Jde totiž spíš o to, že lidi jsou sice nejdřív důvěřiví a když vidí, že se NASA daří umisťovat jeden satelit na oběžné dráze Marsu za druhým, tak že je takový úspěch samozřejmý. Není. Stál je obrovskou spoustu úsilí, dřiny a peněz. Je to výsledek posledních třiceti let práce. A to se bavíme jen o pár set kilech techniky.

Musk přestírá, že se stejnou lehkostí dosáhne Marsu také - což z důvodů, uvedených v posledních třech blozích takto není možné.

Dovézt k Marsu lidskou posádku je úplně jiná kategorie, než k ní vyslat pár set kilo techniky.

Díky za návštěvu a zájem o věc - mějte krásný zbytek večera, Martine.