když si ale představím průchod slunečního svitu vodním filmem, nezdá se mi, že by prostor za nim byl nějak více tmavší.

Vodní film se ovšem vždy vyskytuje na povrchu něčeho, proto je to film. Máte zřejmě na mysli vodní clonu, vznikající třeba u vodopádu.

Ta clona je ale tvořena pohybující se vodní masou, takže tu jde o trochu něco jiného, jednoduše jsem v mysli separoval od sebe vodní film a povrch, na němž se vyskytuje.

Vemte si vodní film na čelním skle automobilu. Pokud ho nesetřete stěrači, je stejně dobře vidět, jako by tam ten vodní film nebyl.

A je otázkou, zda zvenku se jeví sklo tmavší při vytvoření vodního filmu.

Sklo je průhledné, tam to asi nemusí fungovat stejně, jako u kamene.

Asi to necháme na autorce.

Ke ztrátám tam dochází, vzhledem k velice hladkému povrchu skla ale nejsou tak znatelné. Když si představíte povrch kamene jako hodně zmenšený kaňon - na jeho dně se může světlo odrazit různými směry. Je pravděpodobné, že hodně paprsků bude odraženo tak, že se z vody už nedostanou. Od hladkého povrchu se spíš bude odrážet podle zákona úhlu dopadu a odrazu. Příkladem pro úplně tenounkou vrstvičku vody a hodně "rozeklaný" povrch je látka. Mokré džíny jsou tmavší než suché.

Myslím, že závisí na druhu světla (rozptýlené) a tloušťce filmu vody. Děkuju za zájem o věc, Jiří, přeju krásný den.