Opět skvělým způsobem zpracováno.

V této souvislosti se mně vybavila ještě jedna zajímavá skutečnost, která zabíhá do oboru entomologie. Při zkoumání bodavého hmyzu, který se živí krví savců, se zjistilo, že tento hmyz při hledání oběti sleduje "cestičku" z oxidu uhličitého, který savci vydechují. Je to neuvěřitelné, ale komár, který nás hodlá vycucnout, se neřídí jen pachem našich těl, ale především oxidem uhličitým, jehož postupná zvyšující se koncentrace ho neomylně dovede k naší kůži jako psa jeho čich dovede do uzenářství.

Vzhledem k velmi nízké koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, je vskutku pozoruhodné, že nepatrný hmyz disponuje biologickým detektorem, který je schopen rozpoznat minimální změny koncentrací oxidu uhličitého a identifikovat tak svou potravu. Svědčí to také o tom, že místní změnu koncentrace oxidu uhličitého může způsobit i pouhá přítomnost savce.

V mírném podnebném pásu – například při jarním deštivém a zároveň teplém počasí – dochází místně k ohromné spotřebě oxidu uhličitého při fotosyntéze rostlin.

Podle mého názoru je nesmírně obtížné na planetě Zemi najít místo, kde je možné sledovat dlouhodobé změny koncentrace CO2. Je to přesně tak jak píšete – koncetrace CO2 se mění během roku, během dne i místně.