Díky za připomenutí toho neblahého výročí. Myslím, že pokud by testy odmítli ti dva, skončili by někde ve vězení a testy by provedli jiní dva. takže vlastně žádná změna.

Nebo by je vyhodili - na takové posty se hlásilo víc lidí, než přijímali. Personál se vyjadřuje tak, že to byl nejšťastnější den, když se na ten džob dostali. Hodně peněz, různé výhody, nové město postavené jen pro ně, lidi, co pracovali v elektrárně... Dovedu si představit že ve světě všeobecného nedostatku se pak dost těžko odmítá splnit úkol ... A jistě máte pravdu - obratem ruky by se našli jiní dva.

Děkuju za zájem o tuhle věc - mějte moc hezký den, Dano.

Dobrý den , dělal jsem v té době bezpečnost životnost jaderných el. , kolega byl v Černobylu na stáži , vrátil se tvrdil , že tak ožralou obsluhu nikdy neviděl . No a za pár dní to ujelo .

Do 3,5 promile se u Rusa nedá mluvit o ožralosti, nýbrž o svačině.

Zajímavě popsáno. Některé informace jsou pro mě nové, stejně jako video přímo z prostoru reaktoru a nasnímaného oplášťovaného svazku palivových tyčí. Nejde si nepovšimnout bílého šum obrazu z těchto prostorů z radioaktivity - digitální kamera je citlivá na částice s vysokou energií a už dnes je možné podle ní určit intenzitu (obtížněji druh). Pěkný blog.

To video je opravdový bonbónek. Ten pán s dlouhými vlasy je novinář. V rozhovoru mimo jiné také vypráví, že byl pod reaktorem už kdysi. Tehdy mu "hoši" z ochranky řekli, aby si ty vlasy během exkurze schoval pod čepici.

On je samozřejmě neuposlechl - prý nebude přeci nikde courat s vlasy po zemi! ... Po exkurzi mu na vlasech naměřili radioaktivní znečištění. Co udělal, ptá se ho ta fešná kolegyně... Prý se mu "chlapi nejdřív vysmáli, pak někde našli nějaké rezavé nůžky, vlasy mu ostříhali, dali mu je do plastové tašky - a on je pak směl vyhodit do kontejneru s ostatními kontaminovanými věcmi za smíchu ostatních".

Takový hezky typicky ruský přístup.

Docela mě překvapilo, že oni si tam lezou kolem vybuchlého reaktoru (a není to fake viz to bílé zrnění) - a my tu řešíme nějaké absolutně minimální znečištění hub nebo divočáků.

Mějte hezký zbytek dne, díky za milou návštěvu, Waldo.

Paní Dano, zhltla jsem váš blog jako detektivku. Smekám a děkuji.

Já děkuju za milá slova, jsem ráda, že se vám líbilo, Jano. Děkuju za váš zajem o tuhle věc. A krásný večer přeju!

Tedy paní Dano, když už odhlédnu od samotného tématu, tak jste zase ukázala, že i když si člověk myslí, že o dané věci něco ví, tak mu (tak nějak mimochodem) ukážete, že vlastně ví ... no, neví nic. A hlavně ty souvislosti.

Karma karmovitá jak Brno (nebo spíše jako nedaleké Dukovany).

Děkuju, jste moc hodný!

Ono se docela dost věcí odtajnilo až v posledních letech (nebo já o tom dřív nevěděla). Na netu se dá najít nepřeberné množství rozhovorů s přímými účastníky. Je to tedy v ruštině, ale každý Čech umí trochu rusky a rozumí. (na konci blogu je malými písmenky odkaz na exkurzi dovnitř sarkofágu - kdyby se vám chtělo podívat, jak ten reaktor leží a vypadá dnes... ano! Skutečně se kolem něj dá prolézt!)

Mějte moc hezký den, Pavle, ať se vám daří - a díky za milá slova i návštěvu!

Výborné. Pouze bych doplnil.

Počet obětí - cca 500. Většinou z první vlny záchranářů.

Počet obětí ozáření 2.

V době katastrofy vál j až JV vítr. Kontaminovaný smog odvával nad Skandinávii, následně nad Německo, Rakousko, Maďarsko a ČSSR.

Tohle je obrovské, objemné a zajímavé téma (když budu tak trochu sociopat a nebudu se zamýšlet nad tím, že vlastně mluvím o smrti nevinných lidí).

Jako první zemřel strojník, co byl v době výbuchu ve strojovně - zavalily ho trosky. Jak druhý myslím jeho kamarád, co se ho pak vydal hledat. Do jednoho všichni hasiči, co hasili první požár. Do nemocnice se jim s akutním ozářením dostalo několik set lidí z řad personálu, zemřela asi desetina nebo pětina.

Naposled snad ten nejmladší z nich - celkem nedávno - a to ne na nemoc z ozáření ale kvůli pití.

Zajímavé je, že mezi těmi statisíci likvidátory je naprosto normální běžná úmrtnost. Zemřelo od té doby kolem 40 000 lidí - ale to jen běžné množství v tom statistickém vzorku.

Pak tady jsou děti a jejich problémy se štítnou žlázou. Ta čísla nemám v hlavě ale jestli si vzpomínám podle jedné z doku s doktory, kteří se o ně starali, byla úmrtí v řádu jednotek. Tehdejší malé děti dnes žijí "s minimem medikamentů" s vyléčenou štítnou žlázou (jestli se nepletu celkové množství tumorů bylo v řádu několika tisíc).

Co se týká běžného obyvatelstva - tady se názory různí podle zainteresovanosti toho, kdo o tom mluví. Doktoři, co mají na starosti lidi z okolí, říkají, že nějaké pozdní následky nepozorují. Naopak v blízkosti elektrárny dnes žijí lidé, co se odmítli vystěhovat - a podle svých slov se tam cítí zdravěji než kde jinde. Je otázka, nakolik tomu věřit. Ale těm opačným zvěstem, o statisících nemocných, se věřit nedá. Jednak to začne být okamžitě složité, když dostanete peníze a odškodnění za to, že máte nějaké následky. To pak má následky i ten, co tam nikdy nebydlel. Jednak ta celková dávka skutečně není nijak drsná a dnes jsou velké kdysi zamořené plochy "čisté", protože se izotopy vymyly do nižších vrstev půdy a na povrchu už nic není (udává se zhruba 1 cm za rok)... je to složité.

Děkuju za návštěvu a přeju hezký den!

Výborný článek, karma.

Děkuju, jsem ráda, že se vám líbilo. Tohle je téma o kterém bych mohla psát a debatovat nekonečně.

Mějte moc hezký den, Petře a díky za nahlédnutí.

A mnoho lidí ještě dnes nejí houby. Dano, děkuji!

Horste, oni jí v nejbližším okolí elektrárny dokonce i to, co tam vyroste (je to tam dnes sice řídce, ale přeci jen osídlené). Viděla jsem doku s jedním vědcem, co tam pozoruje přírodu a žije tam - dušoval se, že jeho třešně jsou naprosto OK. Jen jim září pecka. Pecku vyplivovat - a bude všechno OK.

Když tak myslím na to, kolik já se najedla za život hub... Krásný den, ať se Tobě i Tvým blízkým daří.

Díky za zajímavý článek.

Dovolím si jen doplnit, že při návrhu reaktoru byla upřednostněna cena, jednoduchost, možnost téměř nepřetržitého provozu daná schopností zbytku reaktoru pracovat, zatímco v části je měněno palivo, a také modulární konstrukce, kdy se bez zásadní změny návrhu daly stavět reaktory stejného typu rozměrově menší a větší dle potřeby. To vše bylo ovšem na úkor potenciálně nebezpečných provozních vlastností, které se z potenciálních tím šíleným testem proměnily na skutečné.

Bohužel, i v Japonsku vzývaném pro technickou preciznost a perfekcionismus, došlo k naprosto šokujícímu podcenění bezpečnostních aspektů u Fukušimy, kdy se už v době výstavby elektrárny vědělo, že v historické době zasáhly místní pobřeží mnohem vyšší vlny tsunami, než byla projektovaná výška zdi na ochranu před nimi, a přece se zeď postavila zeď o té zcela nedostatečné výšce, což se v době zemětřesení a tsunami smrtelně vymstilo.

Co se evakuce týče: Zde mají autoritativní režimy zjevnou výhodu, obyvatelstvo se státní moci prostě obává natolik, že spořádaně plní příkazy...

Přesně ano. A nezapomínejme také na jeden milý vedlejší efekt - reaktor tohohle typu jim vyráběl plutonium. Stavba betonového bezpečnostního bunkru by byla zdražila elektrárnu o třetinu, takže se rozhodli, že ho nepotřebují. Zhruba jako ti Japonci, co nepotřebovali moc vysokou zeď proti tsunami.

My zase pro změnu - ode zdi ke zdi - s reaktory úplně jiného typu končíme, i když nám v Německu tsunami opravdu nehrozí. V tomhle směru je lidstvo nekonečně hloupé. Své funkční a bezpečné elektrárny zavřeme, pak nebudeme mít dost energie a budeme ji dovážet ze zemí jako Ukrajina. (Teď schválně vynechávám Temelín.)

Děkuju za doplněk a milou návštěvu - mějte hezký den, Lukáši.

Super a karma jako hrom. Takhle populárně a přitom odborně jsem to popsané ještě neviděl.

Zajimava je ta úvaha o svobodě na konci. To mě ještě nenapadlo.

Oni přišli nejen o peníze, ale také například o kompletně celou flotilu vrtulníků. Co se nezamořilo v Černobylu, to jim sestříleli v Afghánistánu. Ale nejen to, vycucalo to logistiku, vždyť jen na "likvidaci" se podílelo kolem půl milionu lidí. Obrovská akce, která trvala ještě delší dobu. K tomu ta cena ropy...

Američané a Západ celkově si rádi namlouvají, že Sověty "uzbrojili". Já to vidím spíš na celkové vyčerpání rezerv kvůli těmhle dvěma excesům - Černobylu a válce v Afghánistánu. My Češi jsme pak na tom paradoxně spíš vydělali. Spad se nám víceméně vyhnul a směli jsme se odebrat kam srdce táhlo, Sověti měli dost práce sami se sebou.

Mějte hezký den, jsem ráda, že se vám blog líbil, děkuju za návštěvu.