Vždycky jsem si myslel, že je to dáno jejím povrchovým napětím, které je menší než síla ji k nějakému povrchu přitahující, např. rtuť má vyšší povrchové napětí než voda a ponořený prst v ní je tak nějak ji obstoupen (povrchové napětí převládá), než smočen a proto i pocity jsou neurčité, v podstatě žádné, ovšem dostal mě ten líh, nebo alkohol, o kterém jsem předpokládal, bez ohledu na viskozitu, že by ten pocit mokra měl zintenzivnit, notabene i nižší teplotou z odpařování - snad si nevykládám špatně termín "mokrý", který by měl být podle mě o něčem nasáklém vodou, nebo pokrytý kapičkami či loužičkami vody. Pokud vezmu do ruky hadr od petroleje (plnit petrolejku bez trychtýře se skutečně nevyplácí), zcela evidentně je pocitově mokrý.

To je zajímavý postřeh. Ano olejem nasátý hadr se zdá být také trochu mokrý. Ale olejem namočená ruka ne.

Myšlen by ten pocit mokra když jsme ve vodě, máme namočené ruce nebo tak. Když si je namažete olejem (lihem, pentanolem....) tak se ten pocit nedostaví.

U toho hadru to může být změna v haptuře látky - mokrý (zaolejovaný) hadr tolik neklouže?

Díky za úvahu - mějte krásný večer, Waldo.

Pokud je myšlen "mokrý" jako "ponořený", tak tam je to samozřejmě pocitově jiné, třeba po natíráni plotu syntetickou barvou bez rukavic je asi rychlejší ponořit ruce do ředidla do půl lokte - neurčitý pocit kapaliny a víc tepla, nebo se nedá vyhnout ponoření rukou do benzínu při čištění součástí motoru sekačky - rovněž to samé a pocit tepla, s čímž má asi zkušenost každý, narozdíl od plavání v těchto kapalinách, což by skončilo tragicky. Oleje jsou v tom trochu jinak, protože mohou být husté jako med, samy o sobě kloužou a každý s nimi zkušenost má, třeba z kuchyně. Zaolejovaný hadr je většinou dobře identifikován jako hadr od oleje, nikoliv mokrý od oleje. V případě hadru od benzínu či petroleje, pokud to neprozradí aroma a rychlý odpar, každý řekne, že je mokrý a když ví od čeho, tak upřesní. "Mokro" se ale spíš vztahuje k vodě, protože s tou má každý zkušenost od mala. Některé kapaliny do něčeho nasáklé tomu "mokru" také vyhovují, ale jak už jsem dříve uvedl, může jít v mém případě jen o importanci. Viděl jsem hezký obraz, nebo fotografii - Plavec s deštníkem...

To neznám - plavec s deštníkem?

Mohlo by jít podle mě o to přeskupení iontů, z toho vyplývající mikroproud - a schopnost to na kůži vnímat. Když to ale dopustíme, že to může existovat, nemusíme také přiznat proutkaření? Proutkařovy svaly reagují na pohybující se proud vody (iontů, el. mikroproud).

Elektrochemie v tom všem určitě nějak je, ale víc mi jde o vytrénované vnímáni na konkrétní věc, s kterou zažíváme zkušenost dennodenně. Přijdeme-li náhodně do styku s nějakou podobnou substancí, aproximujeme ke známému...existuje mnoho zábavných klamů hrající si se smysly, ale to také znamená, že vjem toho či onoho není přísně diskrétní a je třeba jistého tréningu k identifikaci (zkušenost). Stejně tak si proutkař tréningem pěstuje citlivost na lokální poruchy geomagnetického pole, takže nejen že odhalí tekoucí spodní vodu, ale i kovový předmět v zemi, kabely bez elektřiny, ve zdech...nebo i minci pod kobercem, pokud mu před tím byla dána možnost rekognoskace (to je mimochodem moje "varietní" číslo:)) Některé typy mořských magnetických min se odpalovaly selektivně podle míry poruchy geom. pole (žádný super neodymy v nich neexistovaly) apod. Přímý přesah velmi malého potenciálu kvůli omezenému dosahu a okolnímu šumu asi není detekovatelný i nejmodernějšími přístroji, ale mohou vyvolat změny něčeho stávajícího. Člověk se už jen musí naučit svými pocity to rozeznat, i přes vlastní nervové dráhy udržující svalové napětí.