Zářivě bílé prádlo - to je klasický příklad toho, jak člověk, čím je starší, tím víc musí revidovat své zprvu radikální názory. První etapa je, když se narodí poprvé miminko - za nás byly jen bavlněné pleny a tak si maminky porovnávaly bělostný odstín na šňůrách při sušení navzájem. Tehdy padaly první radikální názory, jak ta či ona je špindíra, že neumí prát a je to prý jasně vidět. Už od druhého děcka na tohle porovnávání skoro nebyl čas. V době, kdy obě děti stály v aule na své promoci, se radši koupily košile nové, protože maminky měly nejen moc práce, ale i pochopily podstatu Vašeho blogu Dano. A teď, když mé děti začínají prát na své děti, tak si říkám: "hurá za pemprsky!" - a stydím se, jak jsem za mlada byla blbá a chovala se opovržlivě k sousedkám, které byly v tu dobu už možná moudřejší než já a za zářivě bílým prádlem už se nehonily Dobrý kompromis je krémově bílá - nebo slonová kost, anebo odstín champagne - no nezní to krásně? Skoro lepší, než ta zářivě bílá opravdu vypadá. Tedy dík za blog a ať moudříme rychle a tolerance vládne vůkol Mimochodem, mýdlo s jelenem v kombinaci s naškrobením a šmolkou dělá zázraky - naše babičky to věděly.

Já mám zářivě bílé jen utěrky (savo) a mužovy košile (tak nějak samo, moderním textilním vláknům díky) a hadrové plíny jsem naštěstí nemusela nikdy používat.

Jsem toho názoru, že když už jsme oběťmi civilizačních chorob, tak si tu civilizaci alespoň užiju, tedy jsem vděčná za chemii, elektřinu a všechny ty drobné i větší vylepšení běžného života. Krémová bílá je skvělá barva.

Jo ... a ten, kdo vymyslel myčku na nádobí, by měl rovnou dostat nobelovku!!!

Děkuju za milou návštěvu a neméně milá slova. Mějte moc krásný den, Dani.

Máte pravdu, myčka na nádobí je úplný zázrak, jen mi chybí, že do ní nemůžu nacpat i umyvadlo z koupelny, záchod, apod. Škoda, že se to nedá urvat ze zdi a nacpat do myčky.

S rozbrušovačkou se to dá zvládnout...

Chce to větší myčky

Bylo období - asi tak půl roku, kdy jsem plínek spotřebovávala denně tak 100 - 120 ks. To bylo dceři skoro 2 roky a synek se čerstvě narodil. Zvládla jsem to starou endéráckou vířivou minipračkou WN (poloautomat - už si sama hřála, vrtěla, máchala, ale musela jsem k tomu chodit a zadávat programy) a stařičkou odstředivkou z 50. let, která měla v trapu brzdy, a tak jsem se ji naučila brzdit rukama přímo opatrně do horního otvoru. Musela jsem tam velmi "inteligentně" rovnat mokré prádlo, aby mi to neutrhlo prsty . Proti tomu to, že dodnes nemám (a nepotřebuji) myčku, je úplná legrace. To mě z posedlosti zářivou bělostí prádla vyléčilo. Ale copak naše generace, to naši předkové - stačí se podívat na jakýkoliv film historický - ve středověku. Jak se maminkám asi pralo a hlavně máchalo prádlo v závějích u potoka. Libuška Šafránková by ve Třech oříšcích pro Popelku mohla povídat. Ještě teď vidím ty její rudomodré, zkřehlé ruce v potoce.

Naši předkové mají můj nekonečný obdiv. Často na to myslím, když si připomínám, jak lehce se nám dnes žije. Všechno je automatické, dělá se vlastně samo, nemusím dělat oheň abych vařila, nemusím tahat vodu, vypere za mě pračka, umyje myčka.

A kafe... mašinka mi udělá i kávu. Máme se všeobecně velice krásně a měli bychom na to denně myslet, že oni neměli.

Já často přemýšlím, kam se poděl ten volný čas. Pračka pere, myčka myje, robotický vysavač vysává nebo vytírá a já nemám ani čas si vychutnat to kafe, které mi udělal stroj. Teoreticky bych měla mít spoustu volného času, ale nemám.

To je dobrá otázka. Taky mě to zaměstnává. Zase myslím po těch ženách nikdo nechtěl, aby praly denně, aby měly doma naleštěno (stačilo umést hliněnou podlahu), my si třeba děláme hlavu, jestli nemáme doma chupy ze psa nebo kočky... a jim pobíhaly po sednici slepice.

A neměly internet, televizi, knížky, jen sem tam kostel.