Opět něco zajímavého a pro mě nového. Předpokládal jsem čistě mechanický účinek, jakože cokoliv velmi jemně "drsného", poddajného a drobícího, obrousí různě valícími žmolkami pod tlakem velmi tenkou vrstvičku papíru nebo jiného povrchu - proto se zbytky papíru a gumy musí sfouknout a mazací rituál dokončit hřbetem ruky. Pořád se člověk musí učit.

Děkuju, přeju krásný den.

Zajímavé, jako vždy. Ta vaše zmínka o tom, že se ke gumování používala i střída chleba, mi připomněla televizní historku o pánovi, který chodil pravidelně kupovat bochník chleba a nikdy nic k tomu. Prodavačka se domnívala, že je tak chudý a tak mu jednou v dobrém úmyslu "vpašovala" do bochníku hrudku másla. Netušila chuděra, že je to architekt a že ten chleba používá ke gumování svých technických výkresů.

To jsem nevěděla, že německy bleistift je v překladu olověná tužka Dani. Olovo bylo vůbec v minulých staletích častým materiálem, se kterým se lidé potkávali. A ve větší blízkosti jeho výskytu také umírali. Zajímavé jsou poznatky z poslední doby, podle kterých na dlouhodobou a pomalou otravu olovem zemřel Ludwig van Beethoven. Byl to hrozný konec. On měl smůlu, nejenže žil v době olověných trubek na rozvody vody, ale i lázně, kam se často jezdil léčit, byly bohaté na olovo. A když čtu Váš blog, tak si myslím, že olovo bylo i v tužkách, jimiž si mohl zaznamenávat své notové nápady. Hádám, že inkoust byl tehdy určitě dražší. Nevím, je to jen má domněnka. Důkazem byl nakonec rozbor pramínku vlasů, který se dochoval. Mimochodem - plastická guma je používána hlavně výtvarníky, protože nejšetrněji odstraňuje tuhu z měkkých materiálů /měkké tužky, uhel/. Jakoby nápis obalí a dočista setře na sebe aniž poškodí podklad. Ten efekt jste vysvětlila chemicky tak dobře, že jsem ho pochopila i já - nechemik. Pozdravuji a děkuji.

Víte že je to docela možné... ono se psalo i stříbrnou tužkou ale ta je o dost dražší. V podstatě se dá psát a malovat s jakýmkoliv stříbrným předmětem správného tvaru - jen na to musí být speciální podklad. Na dnešním papíře to nejde. Potřebuje to být hrubší, takže se do speciálního nátěru dává sádra nebo namletý mramor. Stříbro po čase zhnědne, takže práce dostanou takový zajímavý vzhled.

Jsem moc ráda, že se vám líbilo, Dani, mějte moc hezký vídkend.

Teď abych se bál psát obyčejnou tužkou. Jakési síly. Ještě že už nejsou inkoustové, to by snad bouchlo.

Inkousty jsou také polární a fungují na stejném principu. Jen jsou ještě intenzivnější a většinou se vygumovat už nedají, navíc se vsakují do pór v papíře a tam pak chybí ten těsný kontakt ke gumování.

Přeju krásný den, díky za návštěvu blogu.

Ona snad za všechny zajímavé věci může buď chemie nebo fyzika. Moje postřehy k tužkám byly vždycky ty, že jednička na kreslení, trojka na rýsování, dvojka na vytažení a běžné používání. Jenže ona většina tužek byla značena B, HB a podobně. Totéž platilo i pro tuhy do mikrotužek.

H označuje "hard" a je to pro tvrdší tužky než je průměr. B je pak "black" a to je název pro ty s tmavou stopou (měkké). Někteří výrobci rozeznávají až devět stupňů, takže existuje 9B a 9H. Obojím se už nedá pořádně psát.

Přeju krásný den, Kláro, mějte se moc hezky.

Původní pisátko byla ovšem zuhelnatělá větvička, tzv. uhel, dodnes používaný malíři. Pro jejich pohodlí se vyráběl i ve formě silné tužky, ještě mám schovaný kousek po dědovi malíři. V zahraničním nářečí se tomu říkalo Caran d ́ Ache (zuhelnatělá větvička - stvol). Což vešlo do názvu známé firmy. která vyrábí psací náčiní.

Ruština to převzala jako karandaš.

Uhel ovšem nelpí na papíře moc dobře, takže kresba se musí fixovat přestříknutím lakem. A pozor - struktura tuhy je jiná!

Toto pisátko používali již pravěcí umělci, viz jeskyně. A také tuk smíchaný s uhelným prachem nebo jiným barevným plnidlem. Tedy předchůdce dnešních voskových pastelek.

Praktická je tužka která má na opačném konci onu gumu. Dano

Líp se okusuje.

Krásný večer do Norimberku, Horste, mějte se všichni moc hezky.

Zase Karma. Dano, píšete zajímavě o zajímavých věcech. Je to super.

Děkuju, jste na mě moc hodný, Pavle. Jsem ráda, že se vám líbí.

Mějte krásný večer.

Ona ta otázka mazací gumy není úplně triviální. Svého času byla mazací guma pro mě velice důležitá - zpočátku jsem plošné spoje navrhoval tužkou na čtverečkovaný papír. Takže se hodně gumovalo a výběr tvrdosti tuhy, kvality čtverečkovaného papíru a především mazací gumy byl pro mě velmi důležitý (a zůstalo to ve mně dodnes). Mazací guma musela být co nejměkčí, aby nedřela papír. Jenomže tehdejší guma byla skutečně gumou a tak na povrchu vulkanizovala a povrchová vrstva se musela často nejprve odřít, než se začalo gumovat.

Dnešní mazací gumy nevulkanizují (nebo jenom nepostřehnutelně) a jsou mnohem lepší, než ty původní. Nejsou tedy nejspíš vůbec z gumy, nebo jí obsahují jenom nepatrné množství.