Nekolikrat jsem toto od astronomu slysel. Ze pry ty velke hvezdy pro ne tak zajimave nejsou, jak ty male.

A všechno to se točí kolem toho jak a co ještě jsme schopni zachytit a vidět. Je to možná jako když mravenec rozezná - možná - ještě světlo baterky v našich rukou, ale už ne světlomet na horizontu silnice.

Pokud vím, tak mravenci jsou slepí. Ale chápu, co jste chtěla říct a souhlasím.

Velké štěstí měli čínští a arabští astronomové, kteří mohli v roce 1054 pozorovat na vlastní oči výbuch supernovy SN1054, jejíž pozůstatkem je dnes Krabí mlhovina. Nám se asi něco takového nepoštěstí.

Jinak je dost zajímavá okolnost, že kdyby k nám dorazilo světlo ze všech (i těch nejvzdálenějších) hvězd, zářila by v noci obloha tak jednolitým světlem, že bychom se z toho asi zbláznili. Přirovnává se to k podobnému efektu, jako když se díváme do hustého lesa a jeho kmeny pak tvoří jakoby jednolitou palisádu. Naštěstí k nám světlo z velmi vzdálených hvězd nedorazí.

Světlo i z velmi vzdálených hvězd, ale i galaxií k nám zákonitě dorazí, ale protože slábne s druhou mocninou vzdáleností, potřebujeme ho zesílit.

Dano, děkuji, velice zajímavé! Podle mě mají nejkratší život hvězdy lidské, kde osmdesát roků je už závratně dlouhé. Tobě, Ty naše hlavičko otevřená

Díky za každou takovou krásnou lidskou hvězdu. I když vydrží jen století nebo míň. Krásné nebe do Norimberku, Horste, ať se daří.

Pěkné téma. Už jsem se s ním opakovaně setkala hlavně kolem otázky polemik kolem přesného data narození Ježíše Krista. Ona "hvězda nad Betlémem", o které se zmiňuje tolik pramenů, bývá diskutována občas jako výbuch supernovy, který v té době podle astronomů nastal, a teď jen určit které a kdy přesně - a zda vůbec . I tam se uplatňoval ve výpočtech časový posun.

A Dano, líbí se mi ještě jedno podobenství úplně z jiného soudku. Podle podle učenců buddhismu, člověk vnímá své okolí, jakoby žil na dně velké vázy. Ti, kteří opravdu touží po prozření a dokáží osvobodit svou mysl sebezpytováním a meditacemi, a dostanou se až tak daleko, že začnou chápat existenci skutečných rozměrů prostředí, ve kterém se nacházíme, pro ty se váza rozbije. Prostředí se vlastně vůbec nezmění, ale jen oni naráz uvidí celý vesmír. Jedno z tajemství mistrů tohoto učení. Hezký víkend přeji.

Velice zajimave, jako vzdy...rad ctu Vase blogy.

Tady je neco o vesmiru co se objevio pred asi 20 min:

https://www.foxnews.com/science/earth-exoplanets-common-universe-new-study

Děkuju za link, George, i za všechny ostatní, jste strašně moc hodný! Přeju překrásný den do Kanady. Ať se vám vydaří.

Neříkalo se ještě nedávno, že Betelgeuze už možná vybuchla a tu podívanou třeba uvidíme my? Jo, všechno je jinak...

Nebyla to Eta Carinae? A pak tady asi tak za 3 roky máme mít tu rudou novu, to jsem zvědavá, jestli jim to vyjde. mějte se moc hezky, Kláro, díky za návštěvu.

Je to trochu od tema clanku. V mladi jsem v nejakem vedeckem casopisu cetl, ze svetlu Polarky trva 46 let, nez doleti na zemi. Kdyz jsem slavil 46 roku, podival jsem se schvalne na Polarku, abych videl to svetlo, ktere putovalo od doby meho narozeni. Byl to takovy magicky okamzik.

Myslím, že tam, kde jste to četl, jim z údaje vypadla nula na konci údaje. Takže na magický okamžik si budete muset ještě nějaké to století počkat.

Paní Dano, existuje vůbec něco, co Vy nevíte?. . . . Hluboká poklona před vašimi vědomostmi. Karma

Děkuju. Ale abyste mě moc nepřechválil - v zájmu objektivity - tohle jsou všechno takové tři oříšky, které přinesl Janek popelce. Zakopávám o tyhle věci při toulkách na netu, upravuju je do blogů a překládám do češtiny...

Tedy kromě těch věcí o radioaktivitě. To je taková moje vášeň a věc, kterou prostě musím psát.

Ještě jednou díky za milá slova, mějte se moc hezky, Ivane.