Skoda, ze jsme o tom zelirovacim cukru nevedeli, od roku 1985 az do predloni jsme si kazdym rokem "varili" rybizovou marmeladu, z ruznych duvodu jsme omezovali (bezny) cukr na minimalne mozne mnozstvi, skoro kazdy treti rok to nechtelo ztuhnout a museli nalit dalsi pektin a znovu prevarovat, nekdy i dvakrat, coz bylo strasne moc extra prace. Ovsem skutecnost, ze sme meli vlastni, "bezchemickou" a nepreslazenou marmeladu nas motivovala. Ve Skandinavii je bohuzel vetsina nejen marmelad,ale i mlecnych produktu (na priklad jogurty, i kdyz posledni dobrou uz jsou k dostani i "natura" tedy neslazene, ovsem do kvality a chuti pravych neslazenych farmarskych jogurtu v CR maji hodne daleko) a zakusku na nas vkus bohuzel preslazena.

Já taky vařím bez něj, protože vařím marmelády bez cukru s hroznovým cukrem. A tak používám různé ty citronové kyseliny, askorbové kyseliny a pytlíčky s pektinem. Ale hotová směs je pro běžné zavařování rozhodně pohodlnější.

Krásný den, Dane, mějte se moc hezky.

Dano, jsi plodná pisatelka

Děkuju Horste a krásný den do Norimberku!

Magická koncentrace je 67% cukru při pokojové teplotě a 64% v lednici. Pak tam nic nepřeroste.

To je vůbec fascinující - dvě třetiny jsou magické množství. Dvě třetiny alkoholu - a nápoj se dá zapálit.

Krásný den, Kláro, mějte se moc hezky!

Opětně zajímavý článek (to jsem tedy netušil, že mě téma "zavařování" tak chytne.

S tím "vyhrazeným" názvem marmeláda se ostatně EU tak trochu střelila do nohy (jak tak často s oblibou činí). On ten název totiž původně značí ovocné pyré z kdoulí a tak na tento název mají citrusy stejný nárok, jako třešně, jahody, meruňky (a všechno ostatní ovoce, na které si jenom vzpomenete - já např. s pomlaskáváním vzpomínám na ostružinovou marmeládu).

Uff, to je tedy závorek!

Název povidla máme společný s Rakušáky. Ti jim říkají Powidl.

Dědictví Rakousko-Uherska.

A proto mají Slováci a Maďaři pro džemy a povidla slovo lekvár.